22 C 205/2025

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 5. 6. 2025 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 139,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 323,88 Kč od 28. 1. 2025 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že s žalovaným dne 28. 9. 2024 uzavřel distančním způsobem na internetových stránkách [Anonymizováno] Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 18 000 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách podle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, když první splátka byla splatná dne 28. 10. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 22. 3. 2026. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky [Anonymizováno]. Žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost, a to zjišťováním informací od žalovaného a dotazy do příslušných registrů. Případně žalobce vycházel z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částku 27 176 Kč. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] dne 28. 9. 2024 v částce 8 000 Kč. Žalovaný si dle čl. VII odst. 4 Smlouvy zvolil volitelnou službu „Presto” za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit poplatek za vyplacení úvěru ve výši 1,99 %. Podle čl. VII. odst. 3 a čl. VI Smlouvy se žalovaný zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátek úvěru, proto žalobce úvěrovou smlouvu vypověděl, o čemž informoval žalovanou emailem dne 27. 1. 2025. Žalovaný se tak dostal do prodlení se splácením celého úvěru dne 28. 1. 2025. Žalovaný na uvedenou pohledávku neuhradil ničeho. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení požaduje dále žalobce po žalovaném podle čl. VIII odst. 1 Smlouvy smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení, tj. smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru za dobu od 29. 10. 2024 do 27. 1. 2025, tedy smluvní pokutu kapitalizovanou v částce 101,74 Kč. Žalobce odeslal předžalobní výzvu žalovanému dne 21. 5. 2025.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 6. 2025, č.j. 22 C 205/2025-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 11. 8. 2025 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. Uvedl, že u žalovaného nejprve zjistil celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje při žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté příjmy. Výši čistého měsíčního příjmu žalovaného ve výši 27 176 Kč ověřil výpisem z bankovního účtu. Dále žalobce ověřil žalovaného v dalších registrech (Centrální evidence obyvatel, insolvenční rejstřík atd.). Žalobce tak dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splatit.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobce ověřil totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity a následně žalovaný podepsal dne 28. 9. 2024 na internetových stránkách žalobce [Anonymizováno] smlouvu o úvěru s postupným čerpáním. Žalobce se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do částky 18 000 Kč za poplatek ve výši 1,99 % z čerpané částky. Úroková sazba byla sjednána jako pevná denní ve výši 1,02 %. Žalovaný si zvolil doplňkovou službu „Presto” za poplatek 165 Kč. Žalovaný se zavázal splatit první denní splátku dne 28. 10. 2024 a další denní splátky až do 22. 3. 2026 podle rozpisu (z Předpisu denních splátek). Datum splatnosti celého úvěru byl sjednán na den 22. 3. 2026. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] a z Autorizace ověření totožnosti). Žalobce poskytl žalovanému dne 28. 29 2024 částku 8 000 Kč na účet č. [č. účtu] (z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 28. 9. 2024). Pro případ prodlení se zaplacením jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení (z čl. VIII odst. 1 Smlouvy o úvěru). Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025). Před uzavřením smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného (z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalovaného) podle určených podmínek (z Obecných principů posuzování-Jiné_creditworthiness.pdf). Žalobce měl k dispozici informace o příchozích a odchozích platbách žalované z automatizovaného systému Kontomatik za dobu od 28. 9. 2024 do 1. 7. 2024 (z výpisu z běžného účtu-Kontomatik).

7. Soud posoudil smlouvu o úvěru jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.15. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.16. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).17. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).18. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel z údajů sdělených žalovaným (příjem 32 000 Kč, ověřený příjem 27 176 Kč, minimální výdaje 15 610 Kč, rezerva pro výdaje 500 Kč). Žalobce určil disponibilní příjem po ponechání rezervy 500 Kč na částku 5 600 Kč. Žalobce tvrdil, že ověřený čistý měsíční příjem žalovaného je ve výši 27 176 Kč. Ve výpisu z účtu jsou identifikovány i odchozí platby na hazard (automaty). Co je podstatné, z výpisu z účtu Kontomatik není dále zřejmé, kolik činil před poskytnutím úvěru zůstatek na účtu žalovaného. Žalobce tak pouze z výpisu z účtu neměl a nemohl mít ucelené informace o příjmové a výdajové stránce žalovaného. Žalobce tak měl dále zaměřit svou pozornost na skutečné příjmy a výdaje žalovaného, minimálně ověřit např. pracovní smlouvu a dále náklady na bydlení např. z nájemní smlouvy. Soud má za to, že žalobce zjištěné údaje o příjmové a výdajové stránce žalovaného při prověřování úvěruschopnosti nevyhodnotil pečlivě a správně, neboť jen z příchozích a odchozích plateb není možné učinit odpovědný závěr o úvěruschopnosti žalované.19. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovaném byla poskytnuta částka 8 000 Kč. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o 8 000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, úroků a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 8 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 28. 1. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 28. 1. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.20. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 139,70 Kč s příslušenstvím nebyl ve věci úspěšný, protože přiznána mu byla pouze částka 8 000 Kč s příslušenstvím. Jelikož žalovaný uspěl ve větší míře, měl by právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalobce. Z obsahu spisu však nevyplývá, že žalovanému vznikly náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.