Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 4 731 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 069,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele [právnická osoba], IČ [IČO] se žalobou doručenou dne 2. 6. 2025 domáhal po žalované zaplacení částky 14 731 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 21. 12. 2024 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se nejprve dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a byla původním věřitelem vyzvána k jejich úhradě. V poslední upomínce ze dne 20. 12. 2024 byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni 20. 12. 2024. Žalovaná se tak dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 21. 12. 2024. Žalovaná částka představuje nesplacenou jistinu úvěru ve výši 10 000 Kč, smluvní úrok, který v době zesplatnění činil 4 731 Kč a zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti celého úvěru. Na webových stránkách [Anonymizováno] si žalovaná vybrala výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti. Seznámila se s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s úvěrem. Vyplnila registrační formulář, čímž učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Jako variabilní symbol k identifikaci plateb bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaná se seznámila s podmínkami, právy a sankčními ujednání ze smlouvy a uzavřela tak s původním věřitelem úvěrovou smlouvu. Původní věřitel vyplatil žalované úvěr převodem na její bankovní účet č. [č. účtu]. Úvěr byl žalované poskytnut, ale nebyl do dnešního dne vrácen. Předžalobní upomínkou ze dne 18. 1. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky. Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem.
2. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce v žalobě uvedl, že tato byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS,NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce však nedisponuje žádnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích.
3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 24. 6. 2025, č.j. 22 C 208/2025-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.
4. Žalobce v podání ze dne 11. 8. 2025 zopakoval, že úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS,NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce však nedisponuje žádnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Poukázal na odst. 3.2. obchodních podmínek k úvěrové smlouvě, kde žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu, není evidován v databázi dlužníků a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění dluhu.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.
6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.7. [právnická osoba]. v přípisu ze dne 24. 6. 2025 sdělila na výzvu soudu, že na běžný účet č. [č. účtu] evidovaný na jméno žalované evidují příchozí platbu dne 20. 8. 2024 ve výši 10 000 Kč.8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:9. Žalovaná dne 20. 8. 2024 prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [Anonymizováno] podepsala elektronicky prostřednictvím kódu, který byl předtím odeslán na telefonní číslo [tel. číslo], smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Žalobce smlouvu podepsal jako poskytovatel věřitel, žalovaná byla označena jako dlužník. Žalobce se zavázal poskytnout žalované na účet číslo [č. účtu] bezúčelový spotřebitelský úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 10 000 Kč. Datum prvního čerpání bylo sjednáno na 20. 8. 2024. První splátka byla sjednána ve výši 2 144 Kč, kdy každý měsíc se výše měnila podle článku III. odst. 1 úvěrové smlouvy. Splátka byla splatná vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru. Zápůjčné úroková sazba byla sjednána ve výši 200 % ročně, když úrok byl počítán ze skutečné výše vyčerpané a nesplacené jistiny. Součástí úvěrové smlouvy byly Obchodní podmínky [právnická osoba] pro produkt [Anonymizováno] (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 8. 2024). Na účet žalované č. [č. účtu] byla dne 20. 8. 2024 připsána platba ve výši 10 000 Kč (z přípisu [právnická osoba]. ze dne 24. 6. 2025). Původní věřitel žalobce ke dni 20. 12. 2024 zesplatnil úvěr a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky. Dlužná částka činila 16 825 Kč a tvořila ji jistina ve výši 10 000 Kč, smluvní úrok ve výši 6 631 Kč, smluvní pokuta ve výši 44 Kč a poplatek za upomínku ve výši 150 Kč (z upomínky ze dne 20. 12. 2024). Původní věřitel žalovaného postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, když původní věřitel žalobce o této skutečnosti vyrozuměl žalovanou (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 1. 2025). Žalovaná byla předžalobní upomínkou vyzvána k úhradě celkové částky 21 857 Kč do 3 dnů (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 1. 2024 a z podacího lístku ze dne 18. 1. 2024).10. Soud shrnuje skutkový stav takto: Původní věřitel žalovaného ([právnická osoba]) a žalovaná podepsali prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno].cz smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalované převodem na účet částku 10 000 Kč. Jelikož žalovaná úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 200 % ročně ze skutečně čerpané jistiny nesplatila včas, původní věřitel úvěr ke dni 20. 12. 2024 zesplatnil. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobce a zároveň i vyzvána k jejímu okamžitému vrácení. Žalovaná neuhradila ničeho.11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).12. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).20. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.21. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).22. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).23. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce totiž nedisponuje žádnou dokumentací ohledně tvrzené lustrace v příslušných databázích a ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalované. Z toho je zřejmé, že proces prověřování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebyl proveden pečlivě a odpovědně. Soud připomíná, že poskytovatel úvěru má přitom ve smyslu § 78 odst. 1, 2 a 4 ZoSÚ povinnost dokumenty a jiné záznamy ohledně procesu prověřování úvěruschopnosti uchovávat.24. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala čerpáním úvěru 10 000 Kč a nesplatila nic. Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně úroku ve výši 4 731 Kč zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.).25. Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 21. 12. 2024 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 21. 12. 2024 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.26. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se domáhal po žalované zaplacení částky 14 731 Kč s příslušenstvím, měl ve věci úspěch pouze z 68 % předmětu řízení (přiznána mu byla ke dni vyhlášení rozsudku celková částka 10 000 Kč s příslušenstvím), a žalovaný měl ve věci úspěch z 32 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 36 % (68 % minus 32 %). Náklady řízení žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 815 Kč, z čehož 36 % představuje částku 1 069,70 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.