Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 400 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení- částky 2 975 Kč,- částky 1 216,67 Kč,- zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 375 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 638 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], advokáta sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2024 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 591,67 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 375 Kč od 3. 11. 2023 do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že s žalovaným dne 3. 10. 2023 uzavřel distančním způsobem na internetových stránkách www. [Anonymizováno].cz Smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 10 400 Kč s možností postupného čerpání a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. IV a čl. IX Smlouvy, a to k datu splatnosti dle čl. IX Smlouvy. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz. Žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost, a to zjišťováním informací od žalovaného a dotazy do příslušných registrů. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila částku 37 646 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen na účet č. [č. účtu] dne 3. 10. 2023 v částce 10 400 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil volitelné služby, a to službu„Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Úvěr byl splatný dne 2. 11. 2023. Žalovaný na uvedenou pohledávku nezaplatil ničeho a ke dni podání žaloby tak dluží částku 13 375 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 10 400 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 810 Kč a poplatku za doplňkovou službu „Presto“ ve výši 165 Kč. V souvislosti s prodlením žalovaného se splácením úvěru požaduje dále žalobce po žalovaném v souladu s čl. 6.4. Všeobecných obchodních podmínek smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 3. 11. 2023 do 1. 2. 2024, a to ve výši 1 216,67 Kč. Žalobce odeslal předžalobní výzvu žalovanému dne 31. 5. 2024.
2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 9. 7. 2024, č.j. 22 C 240/2024-8 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.
3. Žalobce v podání ze dne 12. 9. 2024 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. Uvedl, že u žalovaného nejprve zjistil celkový počet členů domácnosti, pravidelné měsíční výdaje při žádosti o úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem a ověřené čisté příjmy. Z doložených výpisů z účtů za období od června do srpna 2023 ověřil výši čistého příjmu žalovaného v částce 37 646 Kč. Dále žalobce ověřil žalovaného v dalších registrech (Centrální evidence obyvatel, insolvenční rejstřík atd.). Žalobce tak dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr splatit.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobce ověřil totožnost žalovaného prostřednictvím bankovní identity a následně žalovaný podepsal dne 3. 10. 2023 na internetových stránkách žalobce www.[Anonymizováno].cz smlouvu o úvěru s postupným čerpáním. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s postupným čerpáním až do částky 10 400 Kč za poplatek ve výši 2 810 Kč. Žalovaný si zvolil doplňkovou službu „Presto” za poplatek 165 Kč. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v celkové částce 13 375 Kč do 2. 11. 2023. Nedílnou součástí smlouvy o úvěru byly Všeobecné obchodní podmínky a Sazebník (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne 3. 10. 2023 a z Autorizace ověření totožnosti). Žalobce poskytl žalovanému dne 3. 10. 2023 částku 10 400 Kč na účet č. [č. účtu] (z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ze dne 3. 10. 2023). Pro případ prodlení se zaplacením jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny až do zaplacení (z čl. 6.4 Všeobecných obchodních podmínek). Žalobce vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 31. 5. 2024). Před uzavřením smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného (z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u žalovaného) podle určených podmínek (z Obecných principů posuzování-Jiné_creditworthiness.pdf).
7. Soud shrnuje skutkový stav takto: Žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako dlužník podepsali dne 3. 10. 2023 smlouvu o úvěru. Žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru poskytl žalovanému jako dlužníkovi na jeho účet částku 10 400 Kč za poplatek 2 810 Kč. Za jednorázový poplatek 165 Kč byla sjednána doplňková služba „Presto”. Žalovaný se zavázal celkovou částku úvěru ve výši 13 375 Kč spolu s poplatky splatit v jednorázové splátce do 2. 11. 2023. Nedílnou součástí úvěrové smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky. Žalovaný se dostal do prodlení se splacením úvěru, když jednorázovou splátku neuhradil. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce provedl proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného.
8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud smlouvu o úvěru jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
9. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
17. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).
18. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
19. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel z údajů sdělených žalovaným (příjem 37 000 Kč, výdaje na jiné závazky 5 000 Kč, výdaje na bydlení 8 000 Kč, další výdaje 5 000 Kč). Žalobce určil disponibilní příjem po ponechání rezervy (500 Kč) na částku 21 500 Kč. Žalobce se při ověření příjmů a výdajů spokojil pouze s výpisy z účtů za období od června do srpna 2023, ačkoliv byl úvěr žalovanému poskytnut až dne 3. 10. 2023, tudíž za měsíc bezprostředně předcházející poskytnutí úvěru (září 2023) neměl žalobce informace o příjmové a výdajové stránce žalovaného. Z předložených výpisů z účtů žalovaného navíc bylo zřejmé, že žalovaný čerpá kontokorent 50 000 Kč, který bude splatný dnem 29. 4. 2024. V každém měsíci (červen až srpen 2023) zůstaly na účtu žalovaného neprovedené položky pro nedostatek finančních prostředků na účtu. Žalobci rovněž bylo známo z údajů sdělených žalovaným, že má i jiné závazky. Minimálně s ohledem na existující kontokorent žalovaného tak měl žalobce zaměřit svou pozornost na zkoumání skutečných výdajů a nespoléhat se pouze na ověření čistého příjmu žalovaného a výdajů z výpisů z účtů. Soud má za to, že žalobce zjištěné údaje o příjmové a výdajové stránce žalovaného při prověřování úvěruschopnosti nevyhodnotil pečlivě a správně, neboť je evidentní, že žalovaný při čerpání kontokorentu 50 000 Kč není solventní k dalšímu úvěru, když všechny zadané trvalé příkazy se z důvodu nedostatku finančních prostředků na účtu neprovádějí, a to za tři po sobě následující měsíce. Navíc žalobci chybělo ověření skutečných příjmů a výdajů za bezprostřední měsíc před poskytnutím úvěru.
20. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka 10 400 Kč. Neuhradil ničeho. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o 10 400 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, smluvní pokuty a zákonných úroků z prodlení zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 10 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
21. Splatnost jistiny totiž s ohledem na speciální úpravu § 87 odst. 1 ZoSÚ, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka, ještě nenastala. Jelikož nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnutá ani prozatím soudem určená, neocitl se žalovaný v prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2021, 33 Cdo 3675/2021). Dobu splatnosti stanovil žalovanému tímto rozsudkem soud a teprve po jejím marném uplynutí se žalovaný dostane do prodlení. Při zohlednění procesní neaktivity žalovaného a s ohledem na předložené listinné důkazy stanovil soud jako dobu přiměřenou možnostem žalovaného vrátit poskytnutou jistinu lhůtu (hmotněprávní) shodnou s obecnou třídenní pariční lhůtou podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Uvedený výklad ohledně splatnosti jistiny je pro spotřebitele příznivější a je zcela v souladu s citovanými zákonnými ustanoveními, s principy ochrany spotřebitele a v neposlední řadě s citovanou judikaturou Nejvyššího soudu.
22. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí částky 16 385,03 Kč, měl ve věci úspěch pouze z 63 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 10 400 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch z 37 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 26 % (63 % minus 37 %). Účelně vynaložené náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 000 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 300 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 452 Kč, z čehož 26 % představuje částku 638 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.