22 C 327/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 12. 9. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 109 904,01 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 761,80 Kč za dobu od 22. 8. 2025 do 12. 9. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 109 904,01 Kč od 13. 9. 2025 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 9. 6. 2022 úvěrovou smlouvu č. [hodnota] (dále jen smlouva o úvěru), jíž nedílnou součástí se staly Úvěrové podmínky. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 119 182 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 652 Kč měsíčně. K čerpání úvěru došlo dne 20. 6. 2022 a splatnost první splátky byla určena na den 23. 7. 2022. Žalovaný celkem na úvěr uhradil 82 212 Kč. Žalobce úvěr ke dni 7. 8. 2025 zesplatnil a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 7. 8. 2024. Žalovaná částka ve výši 109 904 Kč představuje neuhrazenou jistinu ve výši 108 226,01 Kč, poplatky ve výši 78 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Další příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 761,80 Kč za dobu od 22. 8. 2025 do 12. 9. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 109 904,01 Kč od 13. 9. 2025 do zaplacení. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že žalobce prověřil úvěruschopnost prostřednictvím kontroly v registrech a několika databázích, zjištěním částky, která žalovanému zbývá po odečtení všech mandatorních výdajů (tzv. MLS) a dále zjišťováním kreditního skóre klienta.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 8. 10. 2025, č.j. 22 C 327/2025-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 29. 10. 2025 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. Uvedl, že u žalovaného provedl lustraci v registrech NRKI, CEE a ISIR. Žalovaný poskytl žalobci výpis z běžného účtu za období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022 a dále oznámení o navýšení invalidního důchodu. Bylo tak doloženo, že v době převzetí úvěru dojde i k navýšení invalidního důchodu. Žalovaný také pobíral příspěvek na mobilitu ve výši 2 200 Kč. Prostřednictvím výpisu z účtu došlo k ověření příjmů i výdajů. Žalovaný hradil na úvěrovou smlouvu řádně celkem 3 roky.

4. Žalovaný v podání ze dne 30. 10. 2025 i ze dne 31. 10. 2025 uvedl, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná, protože žalobce neprověřil úvěruschopnost. Žalobce zpochybnil samotné uzavření úvěrové smlouvy, když není prokázáno, že došlo k uzavření úvěrové smlouvy ze dne 9. 6. 2022. Žalovaný dále uvedl, že žalobce uplatňuje v tomto řízení stejný nárok jako v řízení vedeném pod sp. zn. EPR 260210/2025.

5. Žalobce v podání ze dne 26. 2. 2026 doplnil, že každodenní výdaje žalovaného byly ověřeny z výpisu z bankovního účtu, když se jednalo především o výdaje žalovaného na stravu. Tyto výdaje byly porovnány s životním minimem žalovaného. Žalobce zohlednil i výdaje celé domácnosti a existující závazky ve výši 4 000 Kč. Úvěrovou smlouvou č. [hodnota] došlo je konsolidaci smlouvy č. [hodnota] a zbylá část ve výši 20 000 Kč byla čerpána bezúčelově ve prospěch bankovního účtu č. [č. účtu].

6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavili oba účastníci. Oba účastníci setrvali na svých stanoviscích. Žalobce doplnil, že u žalovaného zahrnul do výdajové částky i konsolidovanou část úvěru. Zdůraznil, že žalobce měl upravit své finanční chování, když již dále neměl čerpat revolvingový úvěr.

7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Žalovaný dne 9. 6. 2022 podepsal smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému účelový úvěr ve výši 119 182 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 120 měsíčních splátkách po 2 652 Kč, vždy k 15. dni kalendářního měsíce, splatnost první splátky byla sjednána na poslední den v kalendářním měsíci následujícím po poskytnutí úvěru. Úroková sazba byla sjednána ve výši 23,74 % RPSN ve výši 27 %. Žalovaný se zavázal splatit žalobci celkem částku 313 560 Kč. K vyplacení úvěru mělo dojít převodem na účty uvedené v Příloze č. 1, když podpisem úvěrové smlouvy dal žalovaný pokyn k převodu peněžních prostředků přímo ve prospěch účtů uvedených v Příloze č. 1. Dále se žalobce zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 30 000 Kč, roční úrokovou sazbou 23,88 % a RPSN ve výši 26,68 %. Celkem se žalovaný zavázal splatit částku 33 882 Kč pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 2,583 % z úvěrového rámce, tj. 775 Kč vždy 20. den v měsíci. Pro případ odložení splátek byl sjednán poplatek ve výši 39 Kč měsíčně. Pro případ opoždění se zaplacením splátky nebo nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, pro případ, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, byl žalobce oprávněn účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru a smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] ze dne 9. 6. 2022). Účelová část úvěru ve výši 99 182 Kč měla být použita na předčasné splacení dluhu vyplývající z úvěrové smlouvy č. [hodnota] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným, zbývající část jistiny ve výši 20 000 Kč neúčelově ve prospěch účtu č. [č. účtu] (z Přílohy č. 1). Částka ve výši 20 000 Kč tak byla proplacena dne 20. 6. 2022 na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] a částka ve výši 99 182 Kč byla proplacena dne 20. 6. 2022 na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] (z Opisu výpisu proplacení smlouvy [Anonymizováno]). Součástí úvěrové smlouvy byly Úvěrové podmínky platné od 2. 5. 2022 (z Úvěrových podmínek). Žalovaný celkem načerpal v rámci úvěrové smlouvy částku 119 182 Kč a uhradil ve splátkách celkem částku 82 212 Kč (z Výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě celého úvěru ve výši 118 011,74 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy (z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 7. 8. 2025), kterou žalobce odeslal žalovanému dne 7. 8. 2025 (z Podacího archu České pošty, s.p. ze dne 7. 8. 2025). Právní zástupce žalobce upozornil žalovaného na zaplacení žalované částky (z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 26. 8. 2025), která byla odeslána žalovanému dne 27. 8. 2025 (z Podacího archu České pošty,s.p. ze dne 27. 8. 2025). Žalovaný při uzavírání úvěrové smlouvy sdělil žalobci, že je svobodný a bezdětný, jeho měsíční příjem tvoří důchodová dávka ve výši 11 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti je 13 000 Kč a měsíční výdaje představují částku 6 000 Kč (z Karty klienta). Před uzavřením smlouvy provedl žalobce proces prověřování úvěruschopnosti u žalovaného, když stanovil maximální limit splátky po započtením splátek, životního minima dospělých členů domácnosti i výši nové splátky úvěru. Zbývající maximální limit splátky byl vypočten na částku 438 Kč (z Ověření bonity MLS). Žalobce zjistil, že žalovaný má 1 existující nesplátkový kontrakt (z Úvěrové zprávy). V období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022 byl počáteční zůstatek na běžném účtu žalovaného č. [č. účtu] ve výši 3 189,92 Kč a konečný zůstatek ve výši 5 213,99 Kč. Dne 19. 5. 2022 je identifikována příchozí platba 10 580 Kč (invalidní důchod II. stupně) a dne 23. 5. 2022 úhrada od Úřadu práce- Krajské pobočky v Ostravě 2 200 Kč (z Výpisu běžného účtu žalovaného za období od 1. 5. 2022 do 31. 5. 2022). Žalovaný je poživatelem invalidního důchodu II. stupně ve výši 11 128 Kč měsíčně (z Oznámení ze dne 11. 3. 2022).

8. Soud shrnuje skutkový stav takto:Žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient podepsali dne 9. 6. 2022 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobce jako poskytovatel revolvingového úvěru poskytl žalovanému část úvěru ve výši 99 182 Kč účelově na předčasné splacení dluhu z jiné smlouvy č. [hodnota], kterou žalovaný rovněž uzavřel s žalobcem. Zbývající část jistiny ve výši 20 000 Kč byla žalovanému poskytnuta neúčelově ve prospěch jeho běžného účtu č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr ve 120 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 652 Kč. Žalovaný tak čerpal úvěr ve výši 119 182 Kč a na splátkách uhradil 82 212 Kč. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce provedl proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného, když měl k dispozici údaje sdělené přímo žalovaným a dále výpisy z provedených lustrací, potvrzení o pobírání důchodové dávky a výpis z běžného účtu žalovaného.

9. Soud provedl k námitce litispendence i důkaz návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze spisu sp. zn. 8 C 346/2025 ze kterého zjistil, že řízení se týká nároku vyplývající ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne 1. 6. 2005, tudíž se nejedná o totožnou věc. Právě na splacení úvěrové smlouvy č. [hodnota] byla použita účelová část úvěru (99 182 Kč) dle úvěrové smlouvy č. [hodnota], která je předmětem tohoto řízení.

10. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti (Žádost o zaslání dokumentů).

11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

12. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

20. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

21. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

22. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

23. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

24. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

25. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel při uzavírání úvěrové smlouvy z údajů sdělených žalovaným (příjem z důchodové dávky 11 000 Kč, příjem z další dávky 2 200 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 13 000 Kč, výdaje 6 000 Kč), na základě těchto údajů za pomoci statistického modelu určil limit nejvyšší měsíční splátky pro žalovaného ve výši 438 Kč i celé domácnosti žalovaného ve výši 647 Kč. Příjem žalovaného (invalidní důchod II. stupně) byl ověřen potvrzením o jeho přiznání. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, který měl žalobce k dispozici nemohl bez dalšího žalobce řádně dospět k závěru o úvěruschopnosti žalovaného, když tento měl žalobce k dispozici pouze za 1 předcházející měsíc před uzavřením úvěrové smlouvy. Z jednoho měsíčního období (výpis z účtu) není možné řádně určit, zvlášť u žalovaného, který je invalidní důchodce a má tak omezenou, ne-li vůbec žádnou možnost výdělečné činnosti, že jeho příjmy pokrývají jeho běžné výdaje. Navíc ze samotného výpisu z účtu není zkoumání výdajové stránky žalovaného dostatečné. Pokud žalovaný uvedl výši měsíčních výdajů ve výši 6 000 Kč, není jasné, a žalobce to ani nijak blíže nezkoumal, kolik činí výdaje na bydlení a další výdaje (např. poplatky na zálohy na energie, internet, pojištění …). Žalobce zmiňoval pouze běžné platby žalovaného (masna, drogerie, potraviny atd), které byly zřejmé z jednoho jediného výpisu z účtu. Žalobce měl zaměřit svůj zájem jednak na disponibilní zůstatek na účtu žalovaného za více než jedno předcházející měsíční období, a to v kombinaci s ověřením jeho nezbytných měsíční výdajů hlavně na bydlení a jiných životních nákladů např. z podnájemní smlouvy, SIPO, plateb za internet, … Až pokud by měl k dispozici více podkladů (přinejmenším výpisy z účtu za alespoň 3 předcházející měsíce), bylo by možné řádně zjistit u žalovaného potenciál splácet předmětný úvěr. Pokud žalobce dále postavil svůj závěr, že žalovaný je schopen hradit splátku úvěru také na předpokladech, že se žalovaný uskromní a omezí své výdaje, případně již nebude dále čerpat revolvingový úvěr, nejedná se o řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného, neboť osobě žalovaného neměl být v této fázi, kdy žalobce měl podvědomí pouze v omezené míře o výdajové stránce žalovaného, vůbec poskytnut. Tento postup žalobce, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Z údajů, které měl žalobce v době uzavírání úvěrové smlouvy k dispozici, nemohl být učiněn závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnost žalovaného splácet úvěr (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023).

26. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka 119 182 Kč, na kterou uhradil 82 212 Kč. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o 36 970 Kč (119 182 Kč mínus 82 212 Kč). Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, smluvní pokuty a úroků zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 36 970 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 22. 8. 2025 do 12. 9. 2025 v částce 256,26 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení od 13. 9. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 13. 9. 2025 v prodlení, když uplynula 14denní lhůta k zaplacení dlužné částky poté, co byl úvěr zesplatněn. Žalovaný netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

27. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky 109 904,01 Kč s příslušenstvím nebyl ve věci úspěšný, protože přiznána mu byla pouze částka 36 970 Kč s příslušenstvím. Jelikož žalovaný uspěl ve větší míře, měl by právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalobce. Žalovaný však netvrdil, že mu vznikly náklady řízení. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.