22 C 332/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 16. 9. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 38 721 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 231,80 Kč za dobu od 29. 8. 2025 do 16. 9. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 38 721 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 21. 3. 2025 smlouvu o úvěru, kterou byl sjednán bezúčelový spotřebitelský úvěr prostřednictvím internetových stránek žalobce www. [Anonymizováno] v chráněném internetovém prostředí. Žalovaný vyplnil požadované údaje, proběhl schvalovací proces. Po schválení žádosti byl žalovanému zaslán SMS kód. Po zadání SMS kódu na webové stránce nebo v mobilní aplikaci žalobce byla úvěrové smlouva uzavřena a následně zaslána na email žalovaného [e-mail]. Totožnost žalovaného byla ověřena prostřednictvím kopie dokladů totožnosti zaslané žadatelem. Úvěrovou smlouvou byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč za poplatek ve výši 990 Kč. Úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Schválená částka 30 000 Kč byla zaslána žalovanému dne 21. 3. 2025 na účet žalovaného č. [č. účtu], který žalovaný uvedl při uzavírání úvěrové smlouvy. V rámci úvěrové smlouvy byly sjednány doplňkové služby. Za poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč obdržel žalovaný schválenou výši úvěru do 60 minut. Jednalo se o jednorázový poplatek splatný v rámci první splátky. Za poplatek za bezpečnou splátku ve výši 99 Kč měsíčně bylo žalovanému umožněno odložit splatnost aktuální splátky o 1 měsíc. Za poplatek SMS servis ve výši 49 Kč zasílal žalobce žalovanému důležité informace o úvěru. Jednotlivé splátky včetně poplatků a úroků jsou uvedeny ve splátkovém kalendáři, který je nedílnou součástí úvěrové smlouvy. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 1 470 Kč. V případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině. Dne 21. 5. 2025 byly naúčtovány úroky ve výši 1 470 Kč, dne 21. 6. 2025 úroky ve výši 1 470 Kč a dne 18. 7. 2025 úroky ve výši 1 470 Kč. Žalovaný neuhradil na úvěr ničeho. V souladu s částí úvěrové smlouvy „Náklady úvěru” odstavcem „Sankce” byla žalovanému dne 26. 5. 2025, dne 7. 5. 2025 a dne 24. 6. 2025 účtována smluvní pokuta pokaždé ve výši 500 Kč. Dále byly žalovanému účtovány účelně vynaložené náklady dne 28. 8. 2025, dne 2. 6. 2025, dne 24. 6. 2025 a dne 18. 7. 2025 ve výši 300 Kč. Dne 2. 6. 2025 byla žalovanému zaslána výzva před zesplatněním celého úvěru a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni 18. 7. 2025 byl úvěr v souladu s úvěrovou smlouvou „Ukončení smlouvy z naší strany” zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celého dluhu. Žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 38 721 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 30 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 990 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč (4 x 99 Kč), poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč (4 x 49 Kč), úroků ve výši 4 410 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Další příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 231,80 Kč od 29. 8. 2025 do 16. 9. 2025 a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 38 721 Kč od 17. 9. 2025 do zaplacení. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že žalobce při uzavírání úvěrové smlouvy provádí lustraci v registrech SOLUS, centrální evidencí exekucí a insolvenčním rejstříku. Dále provádí credit scoring, posuzuje výdajovou a příjmovou stránku a dále přezkoumává další podstatné ukazatele (věk, rodinný stav…).

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 2. 10. 2025, č.j. 22 C 332/2025-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 6. 10. 2025 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. V návaznosti na předloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti a doplnil konkrétní výpočty hodnoty měsíční limitní splátky (dále jen „MLS”) na žalovaného i na jeho celou domácnost. MLS žalovaného i celé domácnosti žalobce vypočetl na základě statistických modelů a deklarovaných údajů od žalovaného (příjem žalovaného 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 22 000 Kč). Zbývající MLS žalovaného žalobce vypočetl na částku 10 918,83 Kč, zbývající MLS domácnosti vypočetl žalobce na částku 18 845,83 Kč. Žalobce využil pro posouzení úvěruschopnosti nižší MLS. Žalobce rovněž provedl lustraci v NRKI, SOLUS, CRIBIS a ISIR. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak vycházel z nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od žalovaného, které byly doplněny informace z databází. Žalobce dospěl k závěru, že žalovaný je schopen úvěr s měsíční splátkou ve výši 2 868 Kč splácet.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

7. Žalovaný dne 21. 10. 2024 v 9:58 hodin podepsal elektronicky prostřednictvím kódu [Anonymizováno], který byl předtím odeslán na telefonní číslo [tel. číslo], smlouvu o úvěru na internetových stránkách žalobce www.[Anonymizováno]. Žalobce smlouvu podepsal jako poskytovatel úvěru, žalovaný byl označený jako klient. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč na účet číslo [č. účtu]. Úvěr v celkové částce 41 280 Kč se žalovaný zavázal splácet ve 24 měsíčních splátkách. Poplatek za poskytnutí úvěru byl sjednán ve výši 990 Kč. V úvěrové smlouvě byl sjednán Korunový odklad, tj. platba pro případ prodloužení doby splatnosti úvěru za poplatek ve výši 2 970 Kč. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána na 49,1 %. V úvěrové smlouvě byla sjednána doplňková služba Expres výplata za jednorázový poplatek 199 Kč, Bezpečná splátka za měsíční poplatek 99 Kč a SMS servis za měsíční poplatek 49 Kč. Pro případ opoždění se zaplacením splátky byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč za každou opožděnou splátku a dále nárok na účelně vynaložené náklady na vymáhání s tím, že výši účelně vynaložených nákladů žalobce oznámí písemně a budou účtovány v rámci jednoho kalendáři měsíce maximálně za jednu upomínku (z Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ID žádosti [Anonymizováno] -ID klienta [Anonymizováno] a z Úvěrové smlouvy ID žádosti [Anonymizováno] -ID klienta [Anonymizováno]). Součástí úvěrové smlouvy byl splátkový kalendář s předpisem 24 splátek úvěru, když měsíční splátka se započítávala na poplatek za poskytnutí úvěru, na jistinu, úrok a doplňkové služby (ze Splátkového kalendáře). Žalovaný neuhradil ničeho (z Výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný souhlasil s ověřením bonity a byl informován o zpracování jeho osobních údajů (z Informačního memoranda o zpracování osobních údajů ID žádosti [Anonymizováno] -ID klienta [Anonymizováno]). Žalobce provedl dne 21. 3. 2025 platbu ve výši 30 000 Kč ve prospěch účtu č. [č. účtu] (z Opisu výpisu proplacení smlouvy-Výpisu z účtu). Součástí úvěrové smlouvy byl rovněž Sazebník platný od 4. 1. 2019, kde byly sjednány základní poplatky a náklady úvěru (ze Sazebníku platného od 4. 1. 2019). Žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek ve výši 7 088 Kč (z Výzvy ze dne 2. 6. 2025) a výzvu odeslal žalovanému dne 3. 6. 2025 (z Podacího archu ze dne 3. 6. 2025). Následně byl žalovaný vyzván k úhradě celého úvěru ve výši 38 721 Kč (z Výzvy ze dne 18. 7. 2025) a výzvu odeslal žalovanému dne 21. 7. 2025). Právní zástupce žalobce upozornil žalovaného na zaplacení žalované částky (z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 14. 8. 2025) a výzvu odeslal žalovanému dne 15. 8. 2025 (z podacího archu ze dne 15. 8. 2025). Před uzavřením smlouvy provedl žalobce proces prověřování úvěruschopnosti u žalovaného (z Karty klienta a Metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta). Žalobce detekoval u žalovaného existující 2 splátkové kontrakty a 2 kreditní karty (z Úvěrové zprávy).

8. Soud shrnuje skutkový stav takto: Žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient podepsali dne 21. 10. 2024 smlouvu o úvěru. Žalobce jako poskytovatel bezúčelového spotřebitelského úvěru poskytl žalovanému jako klientovi na jeho účet částku 30 000 Kč za poplatek 990 Kč. Za jednorázový poplatek 199 Kč byla sjednána expres výplata, za měsíční poplatek 99 Kč bezpečná splátka a za měsíční poplatek 99 Kč SMS servis. Žalovaný se zavázal celkovou částku úvěru ve výši 41 280 Kč spolu s poplatky, smluvními pokutami a náklady splácet ve 24 měsíčních splátkách dle splátkového kalendáře, který byl nedílnou součástí úvěrové smlouvy. Žalovaný na splátkách neuhradil ničeho, proto žalobce úvěr ke dni 18. 7. 2025 zesplatnil. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce provedl proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

9. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaném jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

10. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

18. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

19. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel z údajů sdělených žalovaným (příjem 25 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 11 000 Kč), na základě těchto údajů za pomoci statistického modelu určil limit nejvyšší měsíční splátky pro žalovaného (10 918,83 Kč) i celé domácnosti žalovaného (18 845,83 Kč). Takto zjištěnou výši limitu nejvyšší splátky porovnal se skutečnou splátkou, kterou měl žalovaný splácet (2 868 Kč). Avšak žalobce nezkoumal skutečné výdaje žalovaného, když se na výdajové straně spokojil pouze s určenou částkou životního minima 4 470 Kč (při zohlednění jen tvrzeného příjmu žalovaného) a částkou životního minima celé domácnosti 8 510 Kč. Žalobce měl zaměřit svůj zájem právě na skutečné příjmy a výdaje žalovaného, tj. ověřit skutečné příjmy a nezbytné měsíční výdaje na bydlení a jiné životní náklady např. z pracovní smlouvy, nájemní smlouvy, SIPO, výpisů z účtu, … Tento krok byl z hlediska předvídatelnosti, že žalovaný bude úvěr řádně splácet nutný. Postup žalobce, kdy vyšel při posouzení úvěruschopnosti u žalovaného především ze sdělených údajů a ze statistického modelu bez jakéhokoliv ověření skutečných příjmů a výdajů, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Zjištěné údaje sdělené žalovaným a jiné údaje o příjmové a výdajové stránce tak bylo zapotřebí konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobce se tak neměl s údaji poskytnutými žalovaným jako spotřebitelem bez dalšího spokojit a byl povinen informace s odbornou péčí vyhodnotit a prověřit. Žalobce jako poskytovatel úvěru byl povinen zjistit a dostatečným způsobem ověřit individuální příjmy a výdaje žalovaného. Nestačí, že se omezil na kritéria stanovená nařízením vlády, jako je životní a existenční minimum a ani na plošné výstupy celonárodní statistiky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024).

21. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč, na kterou žalovaný neuhradil ničeho. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o 30 000 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších zákonných úroků z prodlení (vyjma přiznaných), poplatků, smluvní pokuty a úroků zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 30 000 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 29. 8. 2024 do 16. 9. 2025 v částce 179,59 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení od 17. 9. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 17. 9. 2025 v prodlení, když uplynula 14denní lhůta k zaplacení dlužné částky poté, co byl úvěr zesplatněn. Žalovaný byl v řízení nečinný netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

23. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí částky 39 635,99 Kč (včetně příslušenství), měl ve věci úspěch pouze z 77 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 30 708,91 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch ze 23 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou ze 54 % (77 % minus 23 %). Účelně vynaložené náklady zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 937 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 2 100 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 3. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 700 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 4 841 Kč, z čehož 54 % představuje částku 2 614 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.