Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 6 844,89 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 6 844,89 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 15 363,45 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 15 363,45 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobce jakožto právní nástupce původního věřitele [právnická osoba], IČ [IČO] se žalobou doručenou dne 15. 10. 2025 domáhal původně po žalované zaplacení částky 29 245,70 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 245,70 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 24 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 18. 6. 2025. Žalovaná se nejprve dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek a následně se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 19. 6. 2025. Žalovaná částka původně představovala nesplacenou jistinu úvěru ve výši 24 000 Kč a smluvní úrok 5 245,70 Kč a dále zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti celého úvěru. Na webových stránkách [Anonymizováno] si žalovaná vybrala výši požadovaného úvěru a dobu splatnosti. Seznámila se s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s úvěrem. Vyplnila registrační formulář čímž učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy. Jako variabilní symbol k identifikaci plateb bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaná se seznámila s podmínkami, právy a sankčními ujednání ze smlouvy a uzavřela tak s původním věřitelem úvěrovou smlouvu. Původní věřitel vyplatil žalované úvěr převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Původní věřitel identifikoval platbu úvěru variabilním symbolem [var. symbol]. Úvěr byl žalované poskytnut, ale nebyl do dnešního dne vrácen. Předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě žalované částky. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 12. 12. 2024 uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalobcem.
2. V podání ze dne 19. 1. 2026 žalobce uvedl, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku 17 155,11 Kč.
3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 17. 2. 2026, č. j. 22 C 391/2025-29 bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 7 037,36 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 7 037,36 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení.
4. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 22 208,34 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 22 208,34 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení.
5. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 11. 2026, č.j. 22 C 391/2025-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.
6. Žalobce v podání ze dne 8. 12. 2025 uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS,NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobce však nedisponuje žádnou dokumentací ohledně lustrace v databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Poukázal na odst. 1.2. obchodních podmínek k úvěrové smlouvě, kde žalovaná prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu, není evidována v databázi dlužníků a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít nepříznivý dopad na plnění dluhu.
7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.
8. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
9. Komerční banka a.s. v přípisu ze dne 14. 11. 2025 sdělila na výzvu soudu, že na účet č. [hodnota] evidovaný na jméno žalované evidují dne 18. 9. 2024 příchozí platbu ve výši 24 000 Kč.
10. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
11. Žalovaná dne 18. 9. 2024 prostřednictvím webové stránky právního předchůdce žalobce [Anonymizováno] podepsala elektronicky prostřednictvím kódu, který byl předtím odeslán na telefonní číslo [tel. číslo], smlouvu o úvěru č. [hodnota]. Žalobce se zavázal poskytnout žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 24 000 Kč na účet číslo [č. účtu]. Žalovaná se zavázala splatit celkovou částku 40 897,32 Kč do 12 měsíců. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 112 % ročně. PRPSN byla sjednána ve výši 191,80%. Žalovaná se zavázala úvěr hradit ve 12 měsíčních splátkách po 3 408,11 Kč. První splátka byla splatná dne 18. 10. 2024, poslední splátka dne 18. 9. 2025. Přílohu č. 1 úvěrové smlouvy tvořily Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově (ze Smlouvy o úvěru č. [hodnota]). Na účet žalované č. [hodnota] byla dne 18. 9. 2024 připsána platba ve výši 24 000 Kč (z přípisu Komerční banky ze dne 14. 11. 2025 a z Výpisu běžného účtu žalované). Původní věřitel žalobce ke dni 18. 6. 2025 zesplatnil úvěr a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky 22 716,59 Kč. Dlužná částka činila 22 716,59 Kč a tvořila ji jistina ve výši 16 962,64 Kč, smluvní úrok ve výši 5 245,70 Kč, smluvní pokuta ve výši 358,25 Kč a poplatek za upomínku ve výši 150 Kč (z předžalobní upomínky ze dne 18. 6. 2025). Původní věřitel žalované postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce, když původní věřitel žalovanou o této skutečnosti vyrozuměl (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 7. 2025, ze seznamu postoupených pohledávek, podacího lístku a ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022). Žalobce vyzval žalovanou k úhradě částky 28 854,79 Kč do tří dnů (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 7. 2025).
12. Soud shrnuje skutkový stav takto: Původní věřitel žalovaného ([právnická osoba]) a žalovaná podepsali prostřednictvím webových stránek [Anonymizováno] smlouvu o úvěru, na základě které poskytl původní věřitel žalované převodem na účet částku 24 000 Kč. Jelikož žalovaná úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 5 245,70 Kč nesplatila včas, původní věřitel úvěr ke dni 18. 6. 2025 zesplatnil. Žalovaná byla informována o postoupení pohledávky na žalobce a zároveň i vyzvána k jejímu okamžitému vrácení. Žalovaná uhradila před podáním žaloby 17 155,11 Kč.
13. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).
14. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
18. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazujek plnění od počátku nemožnému.
19. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
20. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
21. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
23. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).
24. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
25. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce totiž nedisponuje žádnou dokumentací ohledně tvrzené lustrace v příslušných databázích a ohledně tvrzených příjmů a výdajů žalované. Z toho je zřejmé, že proces prověřování schopnosti žalované splácet poskytnutý úvěr nebyl proveden pečlivě a odpovědně. Soud připomíná, že poskytovatel úvěru má přitom ve smyslu § 78 odst. 1, 2 a 4 ZoSÚ povinnost dokumenty a jiné záznamy ohledně procesu prověřování úvěruschopnosti uchovávat.
26. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaná získala čerpáním úvěru 24 000 Kč a uhradila částku 17 155,11 Kč. Bezdůvodně se tak obohatila o částku 6 844,89 Kč (24 000 Kč mínus 17 155,11 Kč). Z důvodu neplatné úvěrové smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně částky 15 363,45 Kč a zákonných úroků z prodlení zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 6 844,89 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení od 19. 6. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 19. 6. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu27. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení částky 29 245,70 Kč s příslušenstvím, neměl ve věci převážný úspěch (přiznána mu byla částka 6 844,89 Kč s příslušenství). Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, náležela by jí proto poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Z obsahu spisu však vyplynulo, že žalované žádné náklady nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.