Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 29 400 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 12 000 Kč, částky 8 010 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 12 000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 864,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokátky], advokátky sídlem [adresa].
IV. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 570 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 28. 11. 2025 domáhal po žalované původně zaplacení částky 42 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 8 010 Kč. Žalobu odůvodnil tvrzením, že uzavřel s žalovanou prostřednictvím své webové stránky [Anonymizováno] smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce dne 21. 9. 2024, dne 22. 9. 2024, 23. 9. 2024, dne 24. 9. 2024, dne 26. 9. 2024 a dne 27. 9. 2024 poskytl žalované celkem částku 30 000 Kč na účet číslo [č. účtu] pod VS [var. symbol], kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Předmětem žaloby byl tak původně nárok žalobce na zůstatek nesplacené jistiny v částce 30 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, smluvní pokuta za prodlení se splácením úvěru ve výši 8 010 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny.
2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 15. 12. 2025, č.j. 22 C 433/2025-7 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.
3. Žalobce ve svém vyjádření ze dne 21. 1. 2026 uvedl, že úvěruschopnost žalované posuzoval na základě údajů sdělených žalovaným a také lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. K ověření příjmu žalovaný poskytl žalobci 3 výpisy ze svého bankovního účtu za období od dubna do června 2024. Žalobce ověřoval úvěruschopnost výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s ponecháním 10 % rezervy rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku. Žalobce dále uvedl, že žalovaný dne 5. 12. 2024 uhradil částku 600 Kč.
4. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 22. 1. 2026, č.j. 22 C 433/2025-25 bylo řízení zastaveno v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 600 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od 25. 1. 2025 do zaplacení.
5. Předmětem řízení tak zůstalo zaplacení částky 41 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 41 400 Kč od 25. 1. 2025 do zaplacení a částky 8 010 Kč.
6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.
7. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
9. Ve smlouvě o úvěru č. [hodnota] podepsané dne 21. 9. 2024 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku se žalobce zavázal poskytnout z účtu č. [č. účtu] žalované peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 2 000 Kč na účet žalované číslo [č. účtu]. Úvěr byl poskytnut bez konkrétního účelu, na dobu neurčitou. Úvěr byl nezajištěným, bezhotovostním úvěrem s pravidelným splácením úroků s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. U každé platby se žalovaný zavázal uvádět variabilní symbol [var. symbol]. Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 21. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5 526,71 %. Celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroku a odvisí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný čerpat a způsobu splácení. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěrovaný může po celou dobu trvání smlouvy žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny dosahovala maximálně výše limitu. V případě prodlení s plněním povinností a porušení podmínek smlouvy, a dále v případě, že bylo vůči úvěrovanému zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek, je úvěrující oprávněn úvěrovanému ukončit oprávnění čerpat úvěr. V případě prodlení úvěrovaného s plněním je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalované byla na účet č. [č. účtu] pod variabilním symbolem [var. symbol] vyplacena dne 21. 9. 2024 částka ve výši 2 000 Kč a 2 x 3 000 Kč, dne 22. 9. 2024 částka ve výši 2 x 3 000 Kč a 4 000 Kč, dne 23. 9. 2024 částka 1 000 Kč a 2 000 Kč, dne 24. 9. 2024 částka 4 000 Kč a 2 x 2 000 Kč, dne 26. 9. 2024 částka 1 000 Kč a 2 000 Kč a dne 27. 9. 2024 částka 1 000 Kč (z potvrzení o provedených platbách). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, proto žalobce úvěr dne 21. 1. 2025 zesplatnil v celkové částce 83 892 Kč a vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky do 3 dnů (ze zesplatnění spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Celkem tedy žalovaná načerpala za první měsíc doby čerpání částku 30 000 Kč, která se dle čl. II bodu 2.1.6. úvěrové smlouvy úročí 40 % úrokem. Dopisem ze dne 19. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky 94 561,75 Kč do tří dnů (z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 19. 10. 2025 včetně potvrzení o podání zásilky). V období od 1. 4. 2024 do 30. 4. 2024 vykazoval běžný účet žalované počáteční zůstatek mínus 10 156,98 Kč a konečný zůstatek mínus 10 150,35 Kč. V období od 1. 5. 2024 do 31. 5. 2024 vykazoval běžný účet žalované počáteční zůstatek mínus 10 150,35 Kč a konečný zůstatek mínus 10 153,63 Kč. V období od 1. 6. 2024 do 30. 6. 2024 vykazoval běžný účet žalované počáteční zůstatek mínus 10 153,63 Kč a konečný zůstatek mínus 10 137,02 Kč. Dne 3. 6. 2024, dne 6. 6. 2024, dne 15. 6. 2024, dne 17. 6. 2024 a dne 18. 6. 2024 jsou identifikovány příchozí platby postupně ve výši 3 000 Kč, 5 000 Kč, 3 000 Kč, 3 000 Kč a 1 800 Kč od úvěrových společností [právnická osoba]. a [právnická osoba] (z Výpisů běžného účtu žalované č. [č. účtu] za měsíce 4,5,6/2024). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla, že je svobodná a bydlí v pronajatém domě. Měsíční příjmy uvedla ve výši 31 343 Kč a měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč (z žádosti o spotřebitelský úvěr č. [hodnota]).
10. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobce na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené s žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku poskytl v prvním měsíci čerpání žalovanému celkem částku v celkové výši 30 000 Kč, kterou žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátila. Žalovaná uhradila pouze částku 600 Kč. Čerpanou částku žalobce úročil úrokovou sazbou 40 % měsíčně. Vzhledem k prodlení žalované vyúčtoval žalobce žalované dále smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 25. 1. 2025 do 19. 10. 2025. Dopisem ze dne 19. 10. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného.
11. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).
12. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
20. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).
21. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).
22. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
23. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
24. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední.
25. Soud uzavřel, že předmětná smlouva o úvěru je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalované splácet úvěr. Žalobce měl sice k dispozici výpisy z běžného účtu žalované za období duben, květen a červen 2024, avšak úvěr byl žalované poskytnut až v měsíci září 2024, tudíž zcela chybí výpisy z účtu za dva bezprostředně předcházející měsíce od poskytnutí úvěru. Navíc z předložených výpisů z účtů je zřejmé, že žalovaná byla za posuzované období v mínusovém zůstatku a čerpala kontokorent. To vše i za situace kdy jí byly na účet připisovány platby od úvěrových společností. Žalovaná sama uvedla, že bydlí v pronajatém domě a uvedl měsíční výdaje ve výši 10 000 Kč. Tuto částku žalobce však nijak neověřil. Pokud žalobce v takové situaci, kdy vycházel pouze z předložených výpisů z účtů vykazující mínusové hodnoty bez jakéhokoliv ověření dalších nezbytných výdajů, postavil svůj závěr, že žalovaná je schopna hradit splátku úvěru, nejedná se o řádné prověření úvěruschopnosti. Tento postup žalobce, může vést (a vedl) u žalované jako spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Žalobce měl vzít v potaz hledisko předvídání toho, jestli žalovaná skutečně bude schopna úvěr splácet.
26. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 30 000 Kč. Uhradila 600 Kč. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 29 400 Kč. Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších úroků, smluvní pokuty a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši 29 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 25. 1. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 25. 1. 2025 v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaná byla v řízení nečinná a netvrdila žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.
27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 864,90 Kč, přičemž tato částka představuje 18 % z jejich celkové výše 4 805 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 59 % -celková žalovaná částka 50 010 Kč, a úspěchu žalované v rozsahu 41 % -přiznána částka 29 400 Kč). Účelně vynaložené náklady řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 901 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 2 100 Kč z tarifní hodnoty ve výši 38 010 Kč (jistina a smluvní pokuta) podle § 14b odst. 1 bodu 3. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 700 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 4 805 Kč, z čehož 18 % představuje částku 864,90 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.
28. Jelikož žalobce zaplatil na soudním poplatku za žalobu o 570 Kč více, než činila jeho povinnost, vrací mu soud dle § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích přeplatek ve výši 570 Kč. Přeplatek na soudním poplatku bude žalobci vrácen dle § 10a zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozhodnutí, kterým o vrácení rozhodl.