22 C 437/2024

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 12. 2024 domáhal po žalované zaplacení částky 115 922 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 115 922 Kč od 26. 11. 2024 do zaplacení, částky 1 792,16 Kč, úroku ve výši 68,35 % ročně z částky 96 169,63 Kč od 26. 11. 2024 maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 26. 11. 2024 dosáhne částky 345 715 Kč. Žalobce v žalobě tvrdil, že dne 17. 3. 2024 byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 98 000 Kč, který se žalovaný zavázal včetně úroku za poskytnutí úvěru ve výši nominální úrokové sazby 68,35 % ročně řádně splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 840 Kč. Splátky byly splatné vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem duben 2024. Smlouva o úvěru byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a to prostřednictvím emailové komunikace, když žalovaný podepsal smlouvu svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu, který jí byl předem poskytnut. Žalobce žalovanému oznámil schválení úvěru Oznámením o schválení úvěru, jehož přílohu tvořil i splátkový kalendář. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na emailovou adresu žalované a na dodejku. Žalovaná neplnil závazky z úvěrové smlouvy. Součástí splátek byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 838 Kč. V souladu s čl. 6.3. smlouvy o úvěru došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, jelikož se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátky č. 6 splatné dne 18. 9. 2024, proto žalobce v souladu s č.l. 6.3. úvěrové smlouvy úvěr zesplatnil, a to k datu 24. 11. 2024. Podle čl. 6. 4. úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 112 010,64 Kč byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Do doby zesplatnění žalovaný uhradil dne 15. 4. 2024 splátku ve výši 6 840 Kč, dne 16. 5. 2024 splátku ve výši 6 840 Kč, dne 14. 6. 2024 splátku ve výši 6 840 Kč, dne 16. 7. 2024 splátku ve výši 6 840 Kč a dne 19. 8. 2024 splátku ve výši 500 Kč. Před zesplatněním úvěru vzniklo žalobci dle bodu 6.1. smlouvy o úvěru právo na zaplacení dvou smluvních pokut po 499 Kč za prodlení o délce 30 dnů se splátkami č. 6 a 7. Tato smluvní pokuta je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle čl. 6.2. vzniklo žalobci v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalovaný se ocitl takto v prodlení se splátkami č. 6 a 7. Úvěr se splácel splátkami, které se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok za poskytnutí úvěru zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a splátkou úroku. U posledních 3 splátek úvěru před zesplatněním, pokud je úvěr zesplatněn z důvodu prodlení dlužníka s úhradou splátek, je tak část každé z těchto posledních 3 splátek připadající na úrok připočtena k původní jistině úvěru a stává se součástí nové jistiny úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru úroky z prodlení v zákonné výši z celé nové jistiny úvěru až do zaplacení. Žalovaná se v č.l. 6.5. úvěrové smlouvy zavázal pro případ prodlení s nezaplacením Nové jistiny úvěru k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení. Žalovaný tak žalobci dluží na nové jistině úvěru částku 112 010,64 Kč, která odpovídá původní jistině úvěru 96 169,63 Kč a úroku přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 15 841,01 Kč), smluvní pokutu ve výši 998 Kč dle čl. 6. 1. smlouvy o úvěru, náhradu nákladů ve výši 400 Kč dle čl. 6.2., smluvní pokutu podle čl. 6.5. smlouvy o úvěru ve výši 1 792,16 Kč k datu vyhotovení žaloby, úrok za poskytnutí úvěru z původní jistiny 96 169,63 Kč v nominální roční úrokové sazbě 68,35 % ročně a úhrada za pojištění schopnosti splácet ve výši 2 514 Kč představující neuhrazené pojištění obsažené ve splátkách č. 6, 7 a 8.. Žalobce upomenul žalovanou k úhradě žalované částky.

2. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalobce tvrdil, že úvěruschopnost byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňující posouzení úvěruschopnosti (SOLUS, NRKI) a dále z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostatečné. Na základě získaných údajů a provedeného scoringu bylo rozhodnuto o možnosti žalované splácet úvěr, když žalovaný i její zaměstnavatel navíc nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti byl platný.

3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 14. 1. 2025, č.j. 22 C 437/2024-51 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

4. Žalobce v podání ze dne 16. 1. 2025 doplnil tvrzení o posuzování úvěruschopnosti včetně doplnění důkazů. Uvedl, že schopnost žadatele řádně hradit úvěr byla prověřena doklady o příjmech, výpisy z databáze, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Žalobce provedl scoring klienta. Z prověření vyplynul čistý příjem žalovaného ve výši 23 000 Kč, celkové měsíční výdaje ve výši 12 825 Kč, které zahrnují údaj i sdělený žalovaným (4 621 Kč), životní minimum jednotlivce a povinnou rezervu. Zároveň byly ověřeny další doložené parametry jako kontrola zaměstnavatele, bankovní spojení a byla provedena kontrola identity žalovaného.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

6. Soud ve věci nařídil jednání, ke kterému se dostavil pouze právní zástupce žalobce. Žalovaný zůstal stále nečinný, z jednání se neomluvil a ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení. Soud proto věc projednal a rozhodl podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád v nepřítomnosti žalovaného.

7. Žalobce u jednání setrval na žalobě a uvedl, že k otázce posuzování úvěruschopnosti u žalovaného již nebude doplňovat žádné důkazy a odkázal na již dříve předložené listinné důkazy.

8. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:

9. Z Návrhu na uzavření smlouvy úvěru č. [hodnota] (č.l. 45) ze dne 18. 3. 2024 vyplývá, že se v ní žalobce (označovaný jako „poskytovatel”) zavázal poskytnout žalovanému (označovaný jako „klient”) úvěr ve výši 98 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 68,34 % ročně. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci celkem částku 288 096 Kč, a to v 48 měsíčních splátkách po 6 840 Kč, vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce. Peněžní prostředky měly být vyplaceny na bankovní účet č. [č. účtu]. Z čl. 6.1. úvěrové smlouvy vyplývá, že jestli se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoliv splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne v prodlení. Z čl. 6.2. úvěrové smlouvy vyplývá, že poskytovatel úvěru má vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti vzniklo žalobci v důsledku prodlení žalovaného právo na zaplacení náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Podle čl. 6. 3. úvěrové smlouvy jestliže se klient ocitne s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých závazků z úvěrové smlouvy a automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tj. že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky, smluvní pokuty a náhrada nákladů. Podle čl. 6. 4. úvěrové smlouvy se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a úroky stávají součástí Nové jistiny úvěru. Podle čl. 6.5. úvěrové smlouvy jestliže klient po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z nové jistiny úvěru denně ode dne následujícího po dni zesplatnění až do úplného zaplacení. Žalovaný si sjednal pojištění schopnosti splácet, když výše měsíční úhrady za pojištění byla 13,95 % ze splátky před navýšením o úhradu pojištění.

10. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] (č.l. 39) ze dne 19. 3. 2024 vyplývá, že žalobce akceptoval návrh žalovaného na uzavření úvěrové smlouvy.

11. Ze splátkového kalendáře (č.l. 40) vyplývá, že splácení úvěru bylo rozvrženo do 48 měsíčních splátek ve výši 6 840 Kč.

12. Z Žádosti o úpravu splátkového kalendáře (č.l. 33) ze dne 23. 8. 2024 vyplývá, že žalovaný požádal o odklad splátek.

13. Z upraveného splátkového kalendáře (č.l. 34) vyplývá, že splácení úvěru bylo rozvrženo do 49 měsíčních splátek ve výši 6 840 Kč.

14. Z Oznámení žalobce (č.l. 32) ze dne 24. 8. 2024 vyplývá, že žalobce stanovil žalovanému nový splátkový kalendář.

15. Z předžalobní výzvy (č.l. 38) včetně podacího archu (č.l. 15) ze dne 4. 12. 2024 vyplývá, že žalobce upomenul žalovaného k úhradě žalované částky do 7 dnů od odeslání.

16. Z Karty klienta (č.l. 37) vyplývá, že žalovaný uhradil splátky č. 1 až 4 ve výši 6 840 Kč a splátku č. 6 ve výši 500 Kč.

17. Z oznámení ze dne 24. 11. 2024 vyplývá, že žalovaný byl vyzván k okamžitému splacení dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením a dále měsíčních úhrad za pojištění, celkem ve výši 115 922 Kč.

18. Z výzvy ze dne 18. 11. 2024 (č.l. 30) a z výzvy ze dne 21. 10. 2024 (č.l. 31) vyplývá, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužných splátek a upozornil ho na možnost zesplatnění úvěru.

19. Z hodnocení klienta ze dne 17. 3. 2024 vyplývá, že žalovaný je zaměstnán u společnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] s.r.o. od 7. 10. 2021, je rozvedený. Celkové příjmy představovaly částku 23 000 Kč, výdaje 12 825 Kč. Volné zdroje byly ve výši 9 175 Kč. Výdaje představovali životní minimum (4 860 Kč), splátky jiného závazku u žalobce (3 344 Kč) a bydlení (4 621 Kč).

20. Z Přihlášky do pojištění ( č.l. 13) ze dne 17. 3. 2024 vyplývá, že žalovaný souhlasí s platbou za pojištění ve výši 838 Kč měsíčně.

21. Z Předsmluvního formuláře ke smlouvě o úvěru č. [hodnota] vyplývá, že žalovaný byl seznámen s informacemi a podmínkami poskytovaného úvěru.

22. Z fotokopie občanského průkazu (č.l 21 a č.l. 24) žalovaného vyplývá, že žalobce ověřil totožnost žalované.

23. Z potvrzení o provedení transakce (čl.l 22 a č.l. 23) na účtu č. [č. účtu] vyplývají příchozí platby od zaměstnavatele žalovaného ve výši 23 019 Kč (14. 3. 2024) a ve výši 22 642 Kč (dne 13. 2. 2024).

24. Z Prohlášení klienta (č.l. 18) ze dne 17. 3. 2024 vyplývá, že se žalovaný seznámil s veškerými informacemi podle ZoSÚ.

25. Z dokladu o vyplacení úvěru (č.l. 17) k účtu č. [č. účtu] vyplývá, že z účtu byla odepsána částka 98 000 Kč a tato částka byla připsána na účet č. [č. účtu].

26. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI č.l. 16)) vyplývá, že žalovaný byl lustrován v tomto registru.

27. Z výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (č.l. 12) vyplývá, že žalobce je nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru.

28. Z Dodatku č. 1 k Návrhu smlouvy o úvěru č. [hodnota] (č.l. 9) ze dne 17. 3. 2024 vyplývá, že žalovaný požádal o uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku.

29. Z Potvrzení o vedení účtu (č.l. 20) vyplývá, že účet č. [č. účtu] je vedeb na jméno žalovaného.

30. Z Důkazu o odeslání a ze Zaslané SMS vyplývá, že na účet č. [č. účtu] byla odeslána částka 1 Kč.

31. Ze Základních informací o klientovi (č.l. 6) vyplývá telefonní číslo žalovaného [tel. číslo].

32. Z Důkazu o přijaté SMS (č.l. 7 verte) vyplývá, že z telefonního čísla [hodnota] byla odeslána SMS s textem „Souhlasím [Jméno žalovaného] [Anonymizováno].

33. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.

34. Soud shrnuje skutkový závěr takto: Žalobce se v úvěrové smlouvě dne 17. 3. 2024 zavázal žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 98 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 68,35 % ročně a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky v celkové částce 288 096 Kč splatit nejprve ve 48 měsíčních splátkách po 6 840 Kč, později po povolení odkladu splátek ve 49 měsíčních splátkách po 6 840 Kč. Žalovaný se dále zavázal hradit poplatek za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 838 Kč měsíčně. Žalobce poskytl žalovanému na jeho účet č. [č. účtu] úvěr ze svého účtu ve výši 98 000 Kč. Žalovaný uhradil dne 15. 4. 2024 splátku ve výši 6 840 Kč, dne 16. 5. 2024 splátku ve výši 6 840 Kč, dne 14. 6. 2024 splátku ve výši 6 840 Kč, dne 16. 7. 2024 splátku ve výši 6 840 Kč a dne 19. 8. 2024 splátku ve výši 500 Kč. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr pomocí příchozích plateb o příjmu a výpisů z databází NRKI a prohlášení dlužníka. Žalobce provedl scoring klienta. Žalobce vyzval žalovaného k zaplacení žalované částky předžalobní upomínkou.

35. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen ZoSÚ).

36. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

37. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

38. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

39. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

40. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

41. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

42. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

43. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalované právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

44. Soud má za prokázané, že žalobce zjistil k poměrům žalovaného, že byl v době uzavřené úvěrové smlouvy zaměstnaný s čistým příjmem okolo 23 000 Kč, který ověřil z příchozích transakcí. Výdaje stanovil žalobce částkou životního minima ve výši 4 860 Kč, dále žalovaný uvedl. Že splácí jiný závazek u žalobce ve výš 3 344 Kč a na bydlení vynakládá částku 4 621 Kč.

45. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

46. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

47. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

48. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C –679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

49. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech.[Anonymizováno] Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

50. Jelikož žalobce u jednání výslovně sdělil, že žádnými dalšími důkazy k prověření úvěruschopnosti u žalovaného nedisponuje a nehodlá tak nic doplňovat, považoval soud za nadbytečné poučovat žalobce podle § 118a odst. 1 a 3 os.ř. o neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nezkoumal skutečné výdaje žalovaného. Žalobce se neměl s ohledem na již jemu známý existující jiný závazek a nové splátkové zatížení (6 840 Kč) spokojit pouze s údajem o výdajích od žalovaného v kombinaci se stanovením výdajů dle částky životního minima, ale měl zaměřit svůj zájem právě na skutečné výdaje žalovaného. Výdaje na bydlení ve výši 4 621 Kč se jeví nepřiměřeně nízké a bylo žádoucí je ověřit dále např. z nájemní smlouvy či dokladu o platbách za energie. V případě vyžádání si minimálně jednoho kompletního výpisu z účtů alespoň za měsíc před poskytnutím úvěru a dále dalších dokladů o povinných měsíčních výdajích na bydlení (platba za telefon, nájemní smlouva, či jiné povinné měsíční platby) by žalobce mohl objektivně zjistit skutečný potenciál žalovaného splácet úvěr. Takový postup věřitele u poskytnutí úvěru, který řádně komplexně neověřil výdaje žalovaného, může vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Výdaje žalovaného tak byly zapotřebí konkrétními doklady zobjektivizovat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018), a to zejména za situace, kdy je žalované poskytnut úvěr ve větší výši.

51. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Soud přitom vycházel z tvrzení žalobce a z listinných důkazů, podle kterých žalovaný získal čerpáním úvěru 98 000 Kč a uhradil ve splátkách celkem 27 860 Kč. Rozdíl mezi přijatým plněním ve výši 98 000 Kč a uhrazenou částkou ve výši 27 860 Kč představuje částku ve výši 70 140 Kč, o kterou se žalovaný obohatil. Z důvodu neplatné smlouvy však žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších nároků zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o. z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 70 140 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 o.z. od 26. 11. 2024, neboť právě od tohoto data se žalovaný ocitl v prodlení, když k zesplatnění úvěru došlo dne 24. 11. 2024. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

52. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se domáhal po žalovaném ke dni vyhlášení rozhodnutí zaplacení celkové částky 142 244,66 Kč (včetně příslušenství) a přiznáno mu bylo 73 077,71 Kč (včetně příslušenství), byl poměr úspěchu a neúspěchu mezi účastníky převážně stejný. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.