22 C 45/2026

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 9. 2. 2026 domáhal po žalované zaplacení částky 21 089,23 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 516,48 Kč, úrokem ve výši 12 % ročně z částky 19 489,23 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 100,71 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 089,23 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne 4. 11. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen smlouva o úvěru), jíž nedílnou součástí se staly Úvěrové podmínky. V souladu s úvěrovou smlouvou byla žalovaná oprávněna čerpat revolvingový úvěr vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné měnit výši úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 19 490 Kč. Žalovaná se zavázala splácet poskytnutý úvěr řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den kalendářním měsíci. Žalovaná načerpala celkem částku ve výši 22 600 Kč a uhradila celkem částku ve výši 3 940 Kč. Žalobce úvěr ke dni 13. 8. 2025 zesplatnil a žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 8. 2025. Žalovaná částka ve výši 21 089,23 Kč představuje neuhrazenou jistinu ve výši 19 489,23 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Další příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 100,71 Kč za dobu od 28. 8. 2025 do 9. 2. 202, kapitalizovaný úrok ve výši 2 516,48Kč, úrok ve výši 12 % ročně z částky 19 489,23 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 21 089,23 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalované žalobce tvrdil, že žalobce zjišťoval kreditní skóre, prověřil registry a dostupné databáze a vypočítal částku, která žadateli o úvěr zbývá po odečtení mandatorních výdajů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.

2. Žaloba tak sestává ze tří samostatných nároků, a to jistiny ve výši 19 489,23 Kč s příslušenstvím, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč.

3. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 2. 2026, č.j. 22 C 45/2026-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

4. Žalobce v podání ze dne 12. 3. 2026 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalované. V návaznosti na předloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti odkázal na konkrétní výpočty hodnoty měsíční limitní splátky (dále jen „MLS”) na žalovanou i na je celou její domácnost. MLS žalované i celé její domácnosti žalobce vypočetl na základě statistických modelů a deklarovaných údajů od žalované (příjem žalované 35 000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 4 860 Kč). Zbývající MLS žalované žalobce vypočetl na částku 29 240 Kč, zbývající MLS domácnosti vypočetl žalobce na částku 23 915 Kč. Žalobce využil pro posouzení úvěruschopnosti nižší MLS. Žalobce rovněž provedl lustraci v NRKI, SOLUS, ISIR a CEE. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak vycházel z nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od žalované. Žalobce si dále vyžádal výpis z účtu žalované za období od 8. 8. 2024 do 5. 11. 2024, dle kterého ověřil příjmy od ČSSZ a další hotovostní vklady. Za měsíc 8/2024 identifikoval výdaj na bydlení ve výši 7 140 Kč a na energie 1 100 Kč. Žalovaná uvedla jako způsob bydlení „bydlení u rodičů”. Žalobce dále ověřil výdaje, když identifikoval i zbytné a jednorázové výdaje, o kterých předpokládal, že mohou být po převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Právní předchůdce žalobce dovodil, že žalovaná je schopna úvěr řádně splácet.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná.

6. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

7. Soud vzal z předložených listin za prokázané následující skutečnosti:Žalovaná dne 4. 11. 2024 podepsala elektronicky prostřednictvím kódu [Anonymizováno] smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalované bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 19 490 Kč na nákup zboží Apple iPhone 15. Úvěr v celkové částce 22 264 Kč pro případ Šikovného účtu, 22 732 Kč pro případ Šikovného účtu PLUS se žalovaná zavázala splácet v 36 měsíčních splátkách po 628 Kč. Roční úroková sazba nákupu na splátka byla 9,63 %, RPSN ve výši 10,1 %, splatnost první splátky byla sjednána na den 20. 12. 2024. Pro případ opoždění se zaplacením splátky nebo nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, pro případ, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, byl žalobce oprávněn účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné splátky. V souvislosti s upomínáním byl sjednán poplatek ve výši 300 Kč za každý měsíc vymáhání. (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. - šikovný účet ze dne 4. 11. 2024). Součástí úvěrové smlouvy byly Úvěrové podmínky platné od 1. 12. 2023 (z Úvěrových podmínek). Žalovaná celkem načerpala v rámci úvěrové smlouvy částku 22 600 Kč (18 764,34 Kč + 3 835,66 Kč) a uhradila ve splátkách celkem částku 3 940 Kč (z Výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaná byla žalobcem vyzvána k úhradě celého úvěru ve výši 21 816,76 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy (z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 13. 8. 2025), kterou žalobce odeslal žalované dne 14. 8. 2025 (z Podacího archu České pošty, s.p. ze dne 14. 8. 2025). Právní zástupce žalobce upozornil žalovanou na zaplacení žalované částky (z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 1. 10. 2025), která byla odeslána žalované dne 2. 10. 2025 (z Podacího archu České pošty,s.p. ze dne 2. 10. 2025). Před uzavřením smlouvy provedl žalobce proces prověřování úvěruschopnosti u žalované a zjistil ze sdělení žalované, že je svobodný, bydlí u rodičů, má 0 dětí, příjem ve výši 35 000 Kč a měsíční výdaje celé domácnosti ve výši 3 000 Kč (z Karty klienta). Provedl lustrace v registrech (z Úvěrové zprávy), stanovil maximální limit splátky (po započtením splátek jiným společnostem, normativních nákladů na bydlení a životního minima členů domácnosti (z Ověření bonity MLS) a analyzoval transakce na účtu žalované za období od 8. 8. 2024 do 5. 11. 2024. Za uvedené období byly identifikovány příchozí platby ve výši 147 340 Kč a odchozí ve výši 155 921,09 Kč. Od měsíce září 2024 byla žalovaná příjemcem nemocenských dávek (z Přehledu pohybů na běžném účtu žalované za období od 8. 8. 2024 do 5. 11. 2024).Soud shrnuje skutkový stav takto:Žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaná jako klient podepsali dne 4. 11. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobce jako poskytovatel bezúčelového revolvingového úvěru umožnil žalované čerpat úvěr ve výši 22 600 Kč a na splátkách uhradila 3 940 Kč. Ke dni 13. 8. 2024 žalobce úvěr zesplatnil. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce provedl proces ověřování úvěruschopnosti žalované.

8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalované jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

9. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

17. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

18. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

22. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalované. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalované jejích osobních a majetkových poměrů, vyšel při uzavírání úvěrové smlouvy z údajů sdělených žalovanou (příjem 35 000 Kč, výdaje domácnosti 3 000 Kč atd.), na základě těchto údajů za pomoci statistického modelu určil limit nejvyšší měsíční splátky pro žalovanou i celé domácnosti žalované. Bylo tvrzeno, že údaje sdělené žalovaným v žádosti byly ověřeny z výpisu z účtu. Z předloženého výpisu z účtu však soud dovodil, že žalovaná byla od září 2024 poživatelkou nemocenských dávek výši tvrzeného příjmu, navíc bylo zřejmé, že výdaje sdělené žalovanou pro celou domácnost ve výši 3 000 Kč jsou nereálné. Zkoumání příjmů a výdajů z přehledu z výpisu z účtu nelze mít za dostatečné, když není zřejmé, kolik činil disponibilní zůstatek na sledovaném účtu v době uzavírání úvěrové smlouvy. Je k dispozici pouze údaj o čerpání (147 340 Kč a dále mínusová částka 155 921,09 Kč). Žalobce měl zaměřit svůj zájem jednak na disponibilní zůstatek na účtu žalované za sledované období v kombinaci s ověřením dalších jejích nezbytných měsíční výdajů. Pokud žalobce postavil svůj závěr, že žalovaná je schopna hradit splátku úvěru, také na předpokladech, že se žalovaná uskromní a omezí své výdaje v kombinaci s analýzou tvrzených údajů a statistických modelů, může tento postup žalobce vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Z údajů, které měl žalobce v době uzavírání úvěrové smlouvy k dispozici, nemohl být učiněn závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnost žalované splácet úvěr (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023).

23. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaná přijala jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalované byla poskytnuta částka 22 600 Kč, na kterou uhradila 3 940 Kč. Žalovaná se tudíž bezdůvodně obohatila o 18 660 Kč (22 600 Kč mínus 3 940 Kč). Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně části jistiny ve výši 829,23 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 516,48 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 124,77 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 19 489,23 od 10. 2. 2026 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 2 429,23 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalované úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaná je proto povinna vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 18 660 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 28. 8. 2025 do 9. 2. 2026 v částce 975,94 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení od 10. 2. 2026 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaná je právě od 28. 8. 2025 v prodlení, když uplynula 14denní lhůta k zaplacení dlužné částky poté, co byl úvěr zesplatněn. Žalovaná byla v řízení nečinný netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalované zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí částky 25 359,02 Kč (včetně příslušenství), měl ve věci úspěch pouze z 79 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 19 929,90 Kč), a žalovaná měl ve věci úspěch z 21 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 58 % (79 % minus 21 %). Účelně vynaložené náklady zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 055 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 200 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) po 400 Kč, náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 870 Kč, z čehož 58 % představuje částku 1 664,60 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.