Výrok
I. Manželství mezi [Jméno manželky], rozenou [Anonymizováno], a [Jméno manžela], uzavřené dne 1. 9. 2007 před Městským úřadem [jméno FO], se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Manželka se návrhem doručeným soudu dne 25. 2. 2025 domáhala rozvodu manželství uzavřeného dne 1. 9. 2007 před Městským úřadem v [jméno FO]. Návrh doložila oddacím listem a stejnopisem notářského zápisu ze dne 29. 1. 2016, sp. zn. NZ [Anonymizováno] /[Anonymizováno]. Tvrdila, že krize v manželství nastala asi před dvěma lety. S manželem si přestali rozumět, měli jiné pohledy na trávení volného času a na další soužití a společnou budoucnost. Manžel se v létě roku 2023 odstěhoval ze společné domácnosti. Před 6 měsíci manžel odjel do Kanady, kde hodlá setrvat. Manželství je nefunkční a manželka nemá zájem na jeho umělém udržování.
2. U jednání dne 8. 7. 2025 manželka opravila tvrzení uvedené v návrhu na zahájení řízení v tom směru, že manžel se odstěhoval ze společné domácnosti již na přelomu léta až podzimu roku 2022, tudíž manželé spolu již 3 roky nežijí.
3. Manžel s rozvodem manželství souhlasil a k návrhu na rozvod manželství se v průběhu řízení v plném rozsahu podáním doručeným soudu dne 30. 5. 2025 připojil.
4. V dané věci je cizí prvek, neboť manžel je státním příslušníkem Kanady a soud se tedy přednostně zabýval svou pravomocí k rozhodnutí ve věci. Pravomoc českého soudu vyplývá při absenci mezinárodní smlouvy zavazující oba dotčené státy z Nařízení Rady EU 2019/111 o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti (Nařízení Brusel IIb), podle kterého jsou k projednání rozvodu manželství ve státech Evropské unie příslušné soudy toho členského státu, na jehož území má navrhovatel obvyklé bydliště, v němž bydlel nejméně šest měsíců bezprostředně před podáním návrhu na zahájení řízení, a zároveň je buď státním příslušníkem tohoto členského státu, přičemž toto nařízení je univerzálně použitelné i pro rozvod ve vztahu k státu, který není členem Evropské unie. Použitelnost českého právního řádu plyne z § 50 odst. 1 a § 49 odst. 1 věta druhá zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém. Podle tohoto ustanovení se rozvod manželství řídí právním řádem státu, kterým se řídí osobní poměry manželů v době zahájení řízení. Osobní poměry manželů se řídí právním řádem státu, jehož jsou oba občany. Jsou-li občany různých států jako v tomto případě, řídí se tyto poměry právním řádem státu, v němž mají oba manželé obvyklý pobyt, jinak českým právním řádem. S ohledem na to, že manželé nemají shodný obvyklý pobyt ani shodné občanství, je ve věci nutno použít českého právního řádu.
5. K jednání nařízenému na den 17. 6. 2025 se manžel ani právní zástupce manžela nedostavili, když soud neevidoval žádnou omluvu ani žádost o odročení jednání.
6. Manžel se k dalšímu jednání dne 8. 7. 2025 nedostavil, právní zástupce manžela již v podání ze dne 30. 5. 2025 a dále u jednání omluvil nepřítomnost manžela. Manžel se nemohl účastnit jednání z důvodu pracovního pobytu v Kanadě. Právní zástupce manžela požádal o projednání věci bez jeho účasti. Soud věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 v nepřítomnosti manžela, když shledal, že je možné jednat bez manžela. Soud tedy za situace, kdy manžel prostřednictvím svého právního zástupce u jednání výslovně sdělil, že netrvá na osobní účasti u jednání soudu, když jeho přítomnost by byla obtížně realizovaná vzhledem k jeho pobytu v zahraničí, výjimečně podle § 389 z.ř.s. upustil od výslechu manžela. Od výslechu bylo upuštěno, když soud dospěl k závěru, že jeho provedení by bylo skutečně vzhledem k aktuálnímu pobytu manžela v Kanadě možné uskutečnit jen z velkými obtížemi. Soud vycházel z toho, že manžel se výslovně k návrhu manželky v plném rozsahu připojil, z čehož lze dovodit, že souhlasí s tvrzením manželky ohledně rozvratu manželství. Tedy že manželství je nefunkční, manželé si přestali rozumět, mají jiný pohled na trávení volného času, další soužití a společnou budoucnost.
7. Soud vzal za prokázané, že u obou účastníků se jedná o manželství první. Z manželství se narodilo 1 nezletilé dítě [jméno FO], narozená [datum].
8. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 10. 1. 2024, č.j. 11 Nc 46/2023-32 (11 P a Nc 315/2023) bylo nezletilé dítě [jméno FO], na základě soudem schválené dohody rodičů pro dobu před i po rozvodu manželství svěřeno do péče matky. Otci byla stanovena vyživovací povinnost ve výši 10 000 Kč měsíčně, počínaje dnem 1. 1. 2024. Rozsudek nabyl právní moci dnem 1. 2. 2024.
9. Z výslechu manželky soud zjistil, že s manželem skutečně nežije 3 roky. V současné době je manžel přes půl roku v Kanadě. Byl to právě manžel, kdo opustil společnou domácnost. Za hlavní příčinu rozvratu manželka uvedla to, že si s manželem nerozumí. Manželka nevidí šanci na obnovení manželského soužití, a to i s ohledem na okolnost, že manžel se z Kanady patrně vracet nebude.
10. Soud vzal za prokázané, že účastníci řízení spolu nežijí jako manželé od přelomu léta a podzimu roku 2022, kdy manžel opustil společnou domácnost. Za hlavní příčinu rozvratu manželství shodně označili to, že si přestali rozumět a mají rozdílné pohledy na trávení volného času, další soužití a společnou budoucnost. V současné době na straně manželky ani na straně manžela již nepřichází v úvahu obnovení manželského soužití.
11. Po právní stránce soud věc posuzoval podle ustanovení § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), podle kterého může být manželství rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení.
12. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že manželství účastníků je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Za příčinu rozvratu manželství soud považuje ztrátu vzájemného porozumění mezi manžely, nesoulad názorů na další společné soužití a zájmů. Rozvod manželů není v rozporu se zájmy nezletilého dítěte.
13. Soud proto návrhu manželky se souhlasem manžela vyhověl a manželství účastníků rozvedl.
14. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 23 věty první zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.“), podle kterého v řízení ve statusových věcech manželských nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Manželka se náhrady nákladů řízení výslovně vzdala s ohledem na hospodárnost a rychlost řízení.