22 C 84/2025

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou dne 3. 3. 2025 domáhal po žalovaném zaplacení částky 28 261,71 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 860,69 Kč, úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 26 225,36 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 914,78 Kč a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 261,71 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení. Žalobce v žalobě tvrdil, že žalobce a žalovaný uzavřeli dne 4. 2. 2024 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota] (dále jen smlouva o úvěru), jíž nedílnou součástí se staly Úvěrové podmínky. V souladu s úvěrovou smlouvou byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím Kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné měnit výši úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 26 379 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den kalendářním měsíci. Žalovaný načerpal celkem částku ve výši 28 429,12 Kč a uhradil celkem částku ve výši 5 018,87 Kč. Žalobce úvěr ke dni 13. 11. 2024 zesplatnil a žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 13. 11. 2024. Žalovaná částka ve výši 28 261,71 Kč představuje neuhrazenou jistinu ve výši 26 225,36 Kč, poplatky ve výši 156 Kč, poplatky za pojištění ve výši 280,35 Kč, náklady na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč. Další příslušenství představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 914,78 Kč za dobu od 28. 11. 2024 do 28. 2. 2025, kapitalizovaný úrok ve výši 3 860,69 Kč, úrok ve výši 12,75 % ročně z částky 26 225,36 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 28 261,71 Kč od 1. 3. 2025 do zaplacení. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované částky předžalobní upomínkou. Ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdil, že žalobce zjišťoval kreditní skóre, prověřil registry a dostupné databáze a vypočítal částku, která žadateli o úvěr zbývá po odečtení mandatorních výdajů. Výstupem je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 18. 3. 2025, č.j. 22 C 84/2025-9 byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. Žalobce v podání ze dne 8. 4. 2025 doplnil svá tvrzení ohledně posuzování úvěruschopnosti u žalovaného. V návaznosti na předloženou Metodiku posouzení úvěruschopnosti doplnil konkrétní výpočty hodnoty měsíční limitní splátky (dále jen „MLS”) na žalovaného i na jeho celou domácnost. MLS žalovaného i celé jeho domácnosti žalobce vypočetl na základě statistických modelů a deklarovaných údajů od žalovaného (příjem žalovaného 35 000 Kč, životní minima dospělých členů domácnosti 7 520 Kč). Zbývající MLS žalovaného žalobce vypočetl na částku 22 890 Kč, zbývající MLS domácnosti vypočetl žalobce na částku 8 145 Kč. Žalobce využil pro posouzení úvěruschopnosti nižší MLS. Žalobce rovněž provedl lustraci v NRKI, SOLUS, ISIR a CEE. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného tak vycházel z nezbytných, spolehlivých a dostatečných informací získaných od žalovaného. Žalobce si dále vyžádal výpis z účtu žalovaného za období od 24. 12. 2023 do 31. 1. 2024, dle kterého ověřil výdaje a identifikoval příjem od zaměstnavatele ([právnická osoba]). Ve výdajích identifikoval i zbytné a jednorázové výdaje, o kterých předpokládal, že mohou být po převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Právní předchůdce žalobce dovodil, že žalovaný je schopen úvěr řádně splácet.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Soud ve věci nařídil jednání. Žalovaný se k jednání nedostavil, z jednání se neomluvil ani nepožádal včas o odročení jednání. Žalobce se z jednání řádně omluvil. Doručení předvolání k jednání bylo u obou účastníků vykázáno včetně lhůty k zachování přípravy k jednání.

6. Soud tedy projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků.

7. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Žalovaný dne 4. 2. 2024 podepsal elektronicky prostřednictvím kódu [Anonymizováno] smlouvu o bezúčelovém revolvingovém úvěru. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem 26 379 Kč. Úvěr v celkové částce 30 135 Kč se žalovaný zavázal splácet ve výši minimální měsíční splátky 4 % z dlužné částky, tj. minimálně 400 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána na 26,28 %. Roční procentní sazba nákladů byla sjednána na 29,70 %. Pro případ opoždění se zaplacením splátky nebo nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 500 Kč, pro případ, že by dlužná splátka byla nižší než 500 Kč, byl žalobce oprávněn účtovat smluvní pokutu maximálně ve výši dlužné splátky. V souvislosti s upomínáním byl sjednán poplatek ve výši 100 Kč za každý měsíc vymáhání. Žalovaný se v úvěrové smlouvě přihlásil k pojištění pro případ schopnosti splácet úvěr v rámci Balíčku pojištění MAX+, kdy měsíční úhrada za pojištění byla sjednána ve výši 8,9 % z minimální splátky úvěru (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] - šikovný účet ze dne 4. 2. 2024). Součástí úvěrové smlouvy byly Úvěrové podmínky platné od 1. 12. 2023 (z Úvěrových podmínek). Žalovaný celkem načerpal v rámci úvěrové smlouvy částku 28 429,12 Kč a uhradil ve splátkách celkem částku 5 018,87 Kč (z Výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný byl žalobcem vyzván k úhradě celého úvěru ve výši 30 287,98 Kč do 14 dnů od sepsání výzvy (z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 13. 11. 2024), kterou žalobce odeslal žalovanému dne 14. 11. 2024 (z Podacího archu České pošty, s.p. ze dne 14. 11. 2024). Právní zástupce žalobce upozornil žalovaného na zaplacení žalované částky (z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 3. 1. 2025), která byla odeslána žalovanému dne 6. 1. 2025 (z Podacího archu České pošty,s.p. ze dne 6. 1. 2025). Žalobce má zpracovaný postup k prověření úvěruschopnosti (z Metodiky k posouzení úvěruschopnosti klienta). Před uzavřením smlouvy provedl žalobce proces prověřování úvěruschopnosti u žalovaného a zjistil ze sdělení žalovaného, že je svobodný, bydlí v podnájmu, má 1 dítě, příjem ve výši 35 000 Kč a měsíční výdaje celé domácnosti ve výši 25 800 Kč (z Karty klienta). Provedl lustrace v registrech (z Úvěrové zprávy), stanovil maximální limit splátky (po započtením splátek jiným společnostem, normativních nákladů na bydlení a životního minima členů domácnosti (z Ověření bonity MLS) a analyzoval transakce na účtu žalovaného (z Přehledu pohybů na účtech žalovaného za období od 24. 12. 2023 do 31. 1. 2024).Soud shrnuje skutkový stav takto:Žalobce jako poskytovatel úvěru a žalovaný jako klient podepsali dne 4. 2. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru. Žalobce jako poskytovatel bezúčelového revolvingového úvěru umožnil žalovanému čerpal úvěr až do sjednaného úvěrového rámce ve výši 26 379 Kč se sjednanou minimální měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky (minimálně 400 Kč) a úrokovou sazbou 26,28 % ročně s RPSN 29,70 % vždy do 20. dne v měsíci. Žalovaný čerpal celkem na úvěr částku 28 429,12 Kč a na splátkách uhradil 5 018,87 Kč. Ke dni 13. 11. 2024 žalobce úvěr zesplatnil. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce provedl proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného.

8. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobcem jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaného jako spotřebitele. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.

9. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.

17. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, III. ÚS 4129/18).

18. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

19. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

20. Ústavní soud ČR v nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

22. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud byl připraven poučit žalovaného ohledně doplnění tvrzení podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., když bylo žádoucí upřesnit, z čeho konkrétně dovodil výši tvrzeného příjmu ve výši 35 000 Kč, když z předloženého výpisu z účtu toto není zřejmé. Žalobce se však účasti u jednání dobrovolně vzdal. Soud uzavřel, že žalobce nevyhodnotil správně schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalobce při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšel při uzavírání úvěrové smlouvy z údajů sdělených žalovaným (příjem 35 000 Kč, výdaje domácnosti 25 800 Kč atd.), na základě těchto údajů za pomoci statistického modelu určil limit nejvyšší měsíční splátky pro žalovaného i celé domácnosti žalovaného. Bylo tvrzeno, že údaje sdělené žalovaným v žádosti byly ověřeny z výpisu z účtu. Z předloženého výpisu z účtu však soud nedovodil výši tvrzeného příjmu, navíc bylo zřejmé, že žalovanému bylo vyplacena krátce před poskytnutím úvěru od jiné úvěrové společnosti půjčka ve výši 15 000 Kč. I zkoumání výdajů z přehledu z výpisu z účtu nelze mít za dostatečné, když není zřejmé, kolik činil disponibilní zůstatek na sledovaném účtu v době uzavírání úvěrové smlouvy. Je k dispozici pouze údaj o čerpání (161 679,71 Kč a dále mínusová částka 159 129,09 Kč). Žalobce měl zaměřit svůj zájem jednak na disponibilní zůstatek na účtu žalovaného za sledované období v kombinaci s ověřením jeho nezbytných měsíční výdajů hlavně na bydlení a jiné životní nákladů např. z podnájemní smlouvy, SIPO, plateb za internet, za výživné, … Pokud žalobce postavil svůj závěr, že žalovaný je schopen hradit splátku úvěru, také na předpokladech, že se žalovaný uskromní a omezí své výdaje v kombinaci s analýzou tvrzených údajů a statistických modelů, může tento postup žalobce vést u spotřebitele ke sklouznutí do dluhové pasti (srovnej usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 6. 2021, I. ÚS 1543/2021). Z údajů, které měl žalobce v době uzavírání úvěrové smlouvy k dispozici, nemohl být učiněn závěr o neexistenci důvodných pochybností o schopnost žalovaného splácet úvěr (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023).

23. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka 28 429,12 Kč, na kterou uhradil 5 018,87 Kč. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o 23 410,25 Kč (28 429,12 Kč mínus 5 018,87 Kč). Z důvodu neplatné smlouvy žalobci nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, smluvní pokuty a úroků zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 23 410,25 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za dobu od 28. 11. 2024 do 28. 2. 2025 v částce 759,75 Kč a dále se zákonným úrokem z prodlení od 1. 3. 2025 do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od 28. 11. 2024 v prodlení, když uplynula 14denní lhůta k zaplacení dlužné částky poté, co byl úvěr zesplatněn. Žalovaný byl v řízení nečinný netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.

24. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení ke dni vyhlášení rozhodnutí částky 35 365,94 Kč (včetně příslušenství), měl ve věci úspěch pouze z 71 % předmětu řízení (přiznána mu byla částka 25 170,55 Kč), a žalovaný měl ve věci úspěch ze 29 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou ze 42 % (71 % minus 29 %). Účelně vynaložené náklady zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněné opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 414 Kč, mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši 1 000 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení za 300 Kč, žaloba za 400 Kč, předžalobní výzva za 300 Kč) , náhradě hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 300 Kč a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč podle § 137 odst. 3 o.s.ř., celkem tedy náklady řízení ve výši 2 987 Kč, z čehož 42 % představuje částku 1 255 Kč, kterou soud podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil žalované zaplatit k rukám advokáta, zastupující žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení. Za právní služby poskytnuté přede dnem 1. 1. 2025 náleží advokátovi odměna v souladu s vyhláškou účinnou do 31. 12. 2024.