Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám advokátky [Jméno advokátky].
Odůvodnění
1. Předmětem řízení k žalobě, došlé soudu dne [datum], ve znění doplnění žaloby ze dne [datum], bylo zaplacení jistiny úvěru ve výši [částka], úroků z úvěru ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši 504 a zákonných úroků z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vyplývajících ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba], IČO: [IČO] (postupitelem) jako úvěrujícím na straně jedné a žalovaným jako úvěrovaným na straně druhé, prostřednictvím webové stránky úvěrujícího www.[Anonymizováno].cz, na základě které úvěrující poskytl žalovanému v době od [datum] do [datum] peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie, žalobce však nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalobce tvrdil, že úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum].
2. Žalovaný se ve věci samé nevyjádřil.
3. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
4. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
5. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum] (dále též „ZoSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odst. 2).
7. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
9. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odst. 2).
10. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Soud vzal za prokázané a dospěl k závěru, že společnost [právnická osoba], IČ: [IČO], jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli s využitím prostředků komunikace na dálku (internetových stránek úvěrujícího na adrese www.[Anonymizováno].cz) smlouvu o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), na základě které úvěrující poskytl ve prospěch žalovaného peněžní prostředky v celkové výši [částka], které v době od [datum] do [datum] převedl na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky ve výši [částka] vrátit a zaplatit úroky z úvěru v sazbě 36,41 % ročně ve výši [částka] do [datum] v celkové částce [částka], dále zaplatit poplatek za každou zaslanou písemnou upomínku ve výši [částka], a dále se podle § 2048 o. z. žalovaný zavázal zaplatit úvěrujícímu v případě porušení své povinnosti zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas smluvní pokutu ve výši 0,1 % z jistiny, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. (ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], z výpisu z bankovního účtu úvěrujícího ze dne [datum] o přijetí identifikační platby z účtu žalovaného, a z výpisů z bankovního účtu úvěrujícího ze dne [datum] a [datum]). Společnost [právnická osoba] dne [datum] úvěr poskytnutý na základě smlouvy č. [hodnota] zesplatnila a požádala žalovaného o okamžitou úhradu dlužné částky, zahrnující mimo jiné jistinu úvěru ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Společnost [právnická osoba] následně postoupila pohledávku za žalovaným ze smlouvy o úvěru žalobci na základě písemné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalobce, v zastoupení úvěrujícího, o postoupení pohledávky vyrozuměl žalovaného dopisem ze dne [datum], odeslaným dne [datum], a zároveň sám požádal žalovaného o úhradu dlužné částky do tří dnů (z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum], ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], z plné moci ze dne [datum], z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum], z poštovního podacího lístku ze dne [datum]). Vzhledem k tomu, že [právnická osoba] jako úvěrující před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru prokazatelně neposuzoval úvěruschopnost žalovaného podle § 86 odst. 1 a 2 ZoSÚ, dospěl soud k závěru, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], je proto podle § 87 odst. 1 ZoSÚ neplatná, neboť úvěrující poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou ZoSÚ. Protože právní jednání úvěrujícího odporuje ZoSÚ jako právnímu předpisu, který zajišťuje veřejný pořádek ve spotřebitelských vztazích, považoval soud smlouvu o úvěru ze dne [datum], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], za absolutně neplatné právní jednání ve smyslu § 588 o. z., které zjevně narušuje veřejný pořádek. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 4129/18 „Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka] mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli, aby dlužníka - spotřebitele náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Soud proto z důvodu absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], žalobu zamítl v části, ve které se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
13. Žalovaný dosud úvěrujícímu ani žalobci podle ustanovení § 87 odst. 1 i. f. ZoSÚ prokazatelně nevrátil poskytnutou jistinu úvěru ve výši [částka], kterou úvěrující poskytl žalovanému na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru ze dne [datum], ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], dodatku č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatku č. [hodnota] ze dne [datum], a to v době přiměřené jeho možnostem. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku [částka] v obecné lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu - dále jen „o. s. ř.“). Žalovaný podle této právní úpravy, speciální k ustanovení § 1970 o. z., nemůže být v prodlení od [datum], a návrh žalobce na plnění (určení doby splatnosti) částky [částka] již ke dni [datum] (tedy zpětně) je v rozporu s ustanovením § 87 odst. 2 ZoSÚ, protože zjevně neodpovídá možnostem žalovaného jako spotřebitele a nepředstavuje v daném případě spravedlivé uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu žalovaného a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobce, který se původně domáhal po žalovaném zaplacení celkové částky [částka], měl ve věci úspěch pouze z 79,65 % předmětu řízení (přiznáno mu bylo celkem [částka]), a žalovaný měl ve věci úspěch z 20,35 % předmětu řízení, takže soud žalobci přiznal náhradu nákladů řízení poměrně rozdělenou z 59,3 % (79,65 % minus 20,35 %). Účelně vynaložené náklady řízení, které mohlo být zahájeno perfektní žalobou, spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka], mimosmluvní odměně advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 ve spojení s § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba) po [částka], 3 režijních paušálech po [částka] ([částka]) podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, neboť se jednalo o občanské soudní řízení zahájené návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, ve kterém bylo předmětem řízení peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující [částka], a náhradě za DPH v sazbě 21 % z částky [částka] ve výši [částka] podle § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem tedy [částka], z čehož 59,3 % činí [částka], které soud podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému zaplatit k rukám advokáta, zastupujícího žalobce, jemuž byla přisouzena poměrně rozdělená náhrada nákladů řízení.