Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

26 C 107/2026

Soud: Okresní soud v Novém JičíněDatum rozhodnutí: 29. 9. 2026Č. j.: 26 C 107/2026-26Samosoudkyně: JUDr. Markéta KomzákováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 9. 11. 2026Předmět řízení: o 14 432 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSNJ:2026:26.C.107.2026.1
nebytový prostorsmlouva nájemnídlužné nájemné
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 21. 11. 2026 máme 605 660 z 616 458 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (178) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku [částka], sestávající z jistiny ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka] za den [datum], a v části, v níž se domáhá zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice –Okresnímu soudu v [adresa] doplatek soudního poplatku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do 3 tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám právní zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku [částka] a smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužných částek až do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že jako pronajímatel uzavřel se žalovaným jako nájemcem dne [datum] smlouvu o nájmu prostoru sloužícího podnikání, jejímž předmětem byly nebytové prostory nacházející se v přízemí budovy v areálu na adrese [adresa]. Nájem byl sjednán na dobu určitou jednoho roku. Žalovaný se zavázal hradit žalobci nájemné ve výši [částka] měsíčně, a to vždy do 20. dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který bylo nájemné placeno, a dále náklady na služby spojené s nájmem. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný pronajaté prostory užíval pouze do [datum], kdy je opustil a následně žalobci prostřednictvím SMS zprávy oznámil, že se z nájmu stěhuje. Žalobce s jednostranným předčasným ukončením nájmu nesouhlasil a žalovanému sdělil, že nájemní smlouva byla uzavřena na dobu určitou a nelze ji tímto způsobem ukončit. Podle žalobce proto žalovanému nadále trvala povinnost hradit sjednané nájemné. Žalobce následně pronajaté prostory od [datum] pronajal jinému nájemci, a nájemní vztah se žalovaným proto považoval za ukončený ke dni [datum]. Z titulu dlužného nájemného žalobce požadoval úhradu nájemného za měsíce září a říjen 2025 v celkové výši [částka]. Na nájemné za měsíc září 2025 použil dne [datum] jistotu ve výši [částka], kterou žalovaný složil při uzavření nájemní smlouvy. Po započtení této jistoty tak podle žalobce zůstalo neuhrazeno nájemné za měsíc říjen 2025 ve výši [částka]. Žalobce se dále domáhal zaplacení částky [částka] představující náklady na elektrickou energii spotřebovanou žalovaným v pronajatých prostorách v době od [datum] do [datum]. Uvedl, že počáteční stav elektroměru činil 8 099 kWh a konečný stav zjištěný dne [datum] činil 8 653 kWh. Spotřeba elektrické energie za dobu užívání prostor žalovaným tak podle žalobce činila 554 kWh, čemuž odpovídala požadovaná částka [částka]. Svůj nárok na smluvní pokutu pak žalobce opíral o ujednání obsažené v čl. V nájemní smlouvy, podle něhož je nájemce při prodlení s placením nájemného a služeb spojených s nájmem povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Žalovaný podle žalobce dlužné nájemné ani náklady na elektrickou energii neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvy, které mu žalobce zaslal.

2. Na výzvu soudu žalobce podáním doručeným soudu dne [datum] žalobu doplnil zejména o konkretizaci základu a jednotlivých období, za něž požadoval smluvní pokutu, o údaje týkající se použití složené jistoty a o bližší vymezení spotřeby elektrické energie. Doplnění žaloby bylo žalovanému spolu se žalobou, předvoláním k jednání a výzvou k vyjádření doručeno dne [datum]. Žalovaný se k žalobě ani k jejímu doplnění nevyjádřil, k jednání nařízenému na den [datum] se nedostavil a tvrzení žalobce nijak nezpochybnil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobce, jako pronajímatel, uzavřel se žalovaným, jako nájemcem, dne [datum] smlouvu o nájmu prostor sloužících k podnikání, jejímž předmětem byly prostory v přízemí haly č. [hodnota] na pozemku parc. č. [hodnota], venkovní zastřešený prostor před halou a prostor před vjezdem do haly. Součástí užívání byla možnost užití společných prostor WC, umývárny a příjezdové cesty do areálu. Nájem byl sjednán na dobu určitou v délce 1 roku počínaje [datum]. Nájemné bylo sjednáno na částku [částka] měsíčně, splatné vždy k 20. dni kalendářního měsíce přecházejícího měsíci, za který má být nájemné hrazeno. Nájemné za část srpna 2025 ve výši [částka] mělo být uhrazeno v hotovosti ke dni podpisu smlouvy. Spolu s nájemným byl nájemce dle smlouvy povinen platit spotřebu elektřiny, přičemž cena elektřiny byla stanovena dohodou stran na částku [částka] /KWh. Nájemce se rovněž zavázal složit v den podpisu smlouvy v hotovosti částku ve výši [částka] k zajištění nájemného a služeb. Tuto částku byl dle smlouvy pronajímatel oprávněn použít k úhradě pohledávek za nájemcem, zejména k úhradě dluhů nájemce v souvislosti s nájmem a započítat je tak jednostranně proti nájemcově pohledávce na vrácení jistoty po skončení nájmu. Pro případ prodlení s placením nájemného byla sjednána povinnost nájemce zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (ze Smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne [datum]). Přílohou smlouvy o nájmu ze dne [datum] byl rovněž předávací protokol, podle něhož stav elektroměru ke dni převzetí předmětu nájmu byl 8 099 KWh (z předávacího protokolu ze dne [datum]). Žalovaný užíval předmět nájmu do konce srpna 2025, následně prostor vyklidil a sms zprávou žalobci sdělil, že chce nájem skončit. Žalobce vyzval žalovaného výzvou ze dne [datum] k úhradě dlužného nájemného za měsíc září a říjen 2025, přičemž z celkového dluhu ve výši [částka] odečetl částku použité kauce ve výši [částka]. Rovněž žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty a částky za spotřebovanou elektrickou energii ve výši [částka] (z výzvy ze dne [datum] včetně podací stvrzenky). Opětovně žalobce žalovaného vyzval k zaplacení částky [částka], smluvní pokuty a nákladů dne [datum] (z výzvy ze dne [datum]).

5. Podle ust. § 2201 zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

6. Podle ust. § 2213 o. z. nájemce je povinen užívat věc jako řádný hospodář k ujednanému účelu, nebo není-li ujednán, k účelu obvyklému, a platit nájemné.

7. Podle ust. § 2302 odst. 1 o. z. ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen. Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

8. Podle ust. § 2308 o. z., nájem na dobu určitou může nájemce vypovědět i před uplynutím ujednané doby,a) ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor sloužící podnikání určen, b) přestane-li být najatý prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu činnosti, k němuž byl určen, a pronajímatel nezajistí nájemci odpovídající náhradní prostor, nebo c) porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci.

9. Podle ust. § 2303 o. z. je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

10. Podle ust. § 2048 odst. 1 o .z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

11. Podle ust. § 1958 odst. 1 o. z., je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu (odst. 2).

12. Právním posouzením shora zjištěného skutkového stavu soud dospěl k následujícím právním závěrům.

13. Mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání, kterou se žalobce jako pronajímatel zavázal přenechat žalovanému jako nájemci sjednané nebytové prostory k dočasnému užívání za účelem provozování podnikatelské činnosti a žalovaný se zavázal hradit žalobci sjednané nájemné a náklady na služby spojené s nájmem. Nájemní smlouva byla sjednána na dobu určitou jednoho roku. Žalovaný pronajaté prostory fakticky užíval pouze do [datum], poté je opustil a žalobci prostřednictvím SMS zprávy oznámil, že se z nájmu stěhuje. Samotné ukončení faktického užívání prostor ani jejich vyklizení však nezpůsobilo zánik nájemního vztahu. Nájemce nemůže ukončit nájem sjednaný na dobu určitou pouhým jednostranným oznámením, nejsou-li splněny zákonné nebo smluvně sjednané podmínky předčasného skončení nájmu. Podle § 2308 o. z. může nájemce nájem prostoru sloužícího podnikání sjednaný na dobu určitou vypovědět před uplynutím sjednané doby zejména tehdy, ztratí-li způsobilost k činnosti, k jejímuž výkonu je prostor určen, přestane-li být prostor z objektivních důvodů způsobilý k výkonu této činnosti a pronajímatel nezajistí odpovídající náhradní prostor nebo porušuje-li pronajímatel hrubě své povinnosti vůči nájemci. Žalovaný žádný takový výpovědní důvod netvrdil a jeho existence nevyplynula ani z provedených důkazů. Samotné rozhodnutí žalovaného, že pronajaté prostory již nebude užívat, proto jeho povinnost platit sjednané nájemné neukončilo.

14. Soud dále nezjistil, že by mezi účastníky byla ke dni [datum] uzavřena dohoda o skončení nájmu. Žalobce s jednostranným ukončením nájemního vztahu nesouhlasil a žalovanému sdělil, že nájem byl sjednán na dobu určitou. Nájemní vztah tak trval rovněž v měsících září a říjnu 2025. Skutečnost, že žalovaný prostory v uvedeném období fakticky neužíval, neměla na jeho povinnost platit nájemné vliv, neboť žalobce mu užívání prostor neznemožnil a prostory mu byly nadále na základě nájemní smlouvy přenechány k dispozici. Následně žalobce začal prostory od [datum] pronajímat jiné osobě a sám považoval nájemní vztah se žalovaným za skončený ke dni [datum]. Nájemné proto požadoval pouze za měsíce září a říjen 2025, nikoli i za pozdější období. Z tohoto důvodu nebylo třeba pro účely rozhodnutí o žalovaném nájemném podrobněji posuzovat právní důvod skončení nájmu ke dni [datum]. Pro rozhodnutí bylo podstatné, že v září a říjnu 2025 nájemní vztah ještě trval a žalovanému svědčila povinnost platit sjednané nájemné.

15. Podle nájemní smlouvy činilo nájemné [částka] měsíčně a bylo splatné vždy do dvacátého dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíci, za který se nájemné hradilo. Za měsíce září a říjen 2025 tak žalovanému vznikla povinnost zaplatit žalobci nájemné v celkové výši [částka]. Žalovaný nájemné v uvedené výši neuhradil.

16. Při uzavření nájemní smlouvy žalovaný složil žalobci peněžitou jistotu ve výši [částka]. Účelem této jistoty bylo zajištění pohledávek žalobce vzniklých z nájemního vztahu. V souladu se sjednaným účelem žalobce použil složenou kauci v celé výši [částka] na úhradu dlužného nájemného za měsíc září 2025. Toto jednání žalobce soud posoudil podle jeho obsahu jako použití smluvně sjednané jistoty na úhradu splatné pohledávky z nájemného, respektive jako započtení pohledávky žalobce na zaplacení nájemného proti právu žalovaného na vypořádání složené jistoty podle § 1982 odst. 1 a 2 o. z. Použitím jistoty tak zanikla pohledávka žalobce na nájemné za měsíc září 2025 v rozsahu částky [částka]. Žalobce proto tuto částku v řízení nepožadoval a domáhal se již pouze úhrady nájemného za měsíc říjen 2025. Protože žalovaný v řízení neprokázal, že by tuto pohledávku splnil nebo že by zanikla jiným způsobem, soud shledal žalobu co do částky [částka] důvodnou.

17. Podle nájemní smlouvy byl žalovaný vedle nájemného povinen hradit také náklady na elektrickou energii skutečně spotřebovanou v pronajatých prostorách. Povinnost žalovaného k úhradě této částky vyplývala přímo ze smlouvy. Z předávacího protokolu a údajů o elektroměru soud zjistil, že při převzetí prostor žalovaným činil stav elektroměru 8 099 kWh. Při konečném odečtu provedeném dne [datum] činil stav elektroměru 8 653 kWh. Rozdíl mezi konečným a počátečním stavem tak činil 554 kWh. Při smluvně stanovené ceně [částka] /kWh činily náklady na elektrickou energii [částka]. Soud měl proto za prokázané, že žalovaný v době od převzetí prostor dne [datum] do jejich opuštění dne [datum] spotřeboval elektrickou energii v rozsahu 554 kWh a že podle nájemní smlouvy byl povinen uhradit za tuto spotřebu částku [částka].

18. Žalovaný výši odečtu, množství spotřebované elektrické energie ani smluvně sjednanou cenu nezpochybnil a netvrdil, že by požadovanou částku uhradil. Z provedených listinných důkazů nevyplynuly ani jiné okolnosti, které by správnost žalobcem předloženého výpočtu zpochybňovaly. Soud proto shledal žalobu důvodnou také v části týkající se zaplacení nákladů na elektrickou energii ve výši [částka].

19. Pokud jde o nárok na smluvní pokutu vycházel soud z ust. § 2048 o. z., podle něhož ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Účastníci v čl. V nájemní smlouvy sjednali, že při prodlení s placením nájemného a služeb spojených s nájmem je nájemce povinen zaplatit pronajímateli smluvní pokutu ve výši 0,5 % z dlužné částky denně. Ujednání o smluvní pokutě dostatečně určitě vymezuje jak utvrzenou povinnost, kterou je povinnost žalovaného řádně a včas hradit nájemné a služby spojené s nájmem, tak způsob určení výše smluvní pokuty. Žalovanému proto vznikala povinnost hradit smluvní pokutu za každý den, po který trvalo jeho prodlení s úhradou příslušné peněžité povinnosti. Bylo-li nájemné za měsíc září 2025 podle nájemní smlouvy splatné do [datum], mohl žalovaný svůj dluh řádně splnit ještě v průběhu tohoto dne. Do prodlení se dostal až následujícího dne, tedy dne [datum]. Žalobkyni proto nevzniklo právo na smluvní pokutu za den [datum]. Při sjednané sazbě 0,5 % denně z částky [částka] činí smluvní pokuta za tento den [částka]. V tomto rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou výrokem II. zamítl.

20. Nájemní smlouva stanovila způsob výpočtu smluvní pokuty v závislosti na výši dlužné částky a délce prodlení, neurčila však dobu její splatnosti. Ujednání, podle něhož se smluvní pokuta počítá „denně“, upravuje způsob určení její výše, nelze je však vyložit tak, že by se jednotlivé denní částky smluvní pokuty stávaly bez dalšího splatnými již v den svého vzniku. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele, je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven. Podle odstavce 2 téhož ustanovení platí, že neujednají-li strany, kdy má dlužník dluh splnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Nebyla-li tedy splatnost pohledávky na smluvní pokutu určena nájemní smlouvou ani jiným způsobem, mohl se tento nárok stát splatným až poté, co žalobce žalovaného vyzval k jeho zaplacení. Žalobce v podání doručeném soudu dne [datum], kterým na výzvu soudu doplnil žalobu, konkretizoval požadovanou smluvní pokutu tak, že ji požadoval ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Uvedeným podáním žalobce nejen procesně konkretizoval uplatněný nárok, ale současně jednoznačně projevil vůli požadovat po žalovaném zaplacení smluvní pokuty. Podání bylo žalovanému spolu se žalobou, předvoláním k jednání a výzvou k vyjádření doručeno dne [datum]. Tím se dostalo do dispoziční sféry žalovaného a nabylo vůči němu účinků hmotněprávní výzvy k zaplacení smluvní pokuty. Skutečnost, že výzva k plnění byla obsažena v procesním podání adresovaném soudu, jejích hmotněprávních účinků nezbavuje, jestliže z obsahu podání jednoznačně vyplývá požadavek věřitele na splnění dluhu a podání je následně doručeno dlužníkovi. Tomuto závěru odpovídá rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]. Podle jeho právní věty má žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatněné žalobou v procentní výši ze zajištěné pohledávky za každý den prodlení od určitého dne do zaplacení ve výši splatné ke dni, kdy soud o žalobě rozhodne. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí dále vyplývá, že výzva k zaplacení smluvní pokuty může být učiněna rovněž procesním úkonem v průběhu soudního řízení, jestliže z něj vyplývá vůle věřitele požadovat zaplacení již vzniklé smluvní pokuty a tento projev vůle se dostane do dispoziční sféry dlužníka.

21. Doplnění žaloby ze dne [datum] však mohlo mít účinky výzvy k plnění pouze ve vztahu k jednotlivým dílčím nárokům na smluvní pokutu, které v době učinění tohoto podání již vznikly. U smluvní pokuty sjednané určitou sazbou za každý den prodlení vzniká věřiteli za každý další den prodlení nový dílčí nárok. Žalobkyně proto mohla podáním ze dne [datum] požadovat splnění pouze těch dílčích nároků, které nejpozději k tomuto dni již existovaly. Uvedená výzva byla žalovanému doručena dne [datum]. Žalovaný byl podle § 1958 odst. 2 o. z. povinen takto vymezený dluh splnit bez zbytečného odkladu po doručení výzvy. Do dne vyhlášení rozsudku dne [datum] uplynula doba delší než jeden měsíc, kterou soud s ohledem na povahu a výši požadovaného peněžitého plnění považoval za zcela dostatečnou ke splnění dluhu. Smluvní pokuta vzniklá nejpozději do [datum] proto byla ke dni rozhodnutí soudu splatná. Za dobu od [datum] do [datum] činila smluvní pokuta 0,5 % denně z částky [částka], tedy [částka] za každý den prodlení. Uvedené období zahrnuje 31 dnů, takže smluvní pokuta za toto období činí [částka]. Za dobu od [datum] do [datum] činila smluvní pokuta 0,5 % denně z částky [částka], tedy [částka] za každý den prodlení. Uvedené období zahrnuje 10 dnů, takže smluvní pokuta za toto období činí [částka]. Za dobu od [datum] do [datum] činila smluvní pokuta 0,5 % denně z částky [částka], tedy [částka] za každý den prodlení. Uvedené období zahrnuje 317 dnů, takže smluvní pokuta za toto období činí [částka]. Celková výše smluvní pokuty vzniklé do [datum], která se na základě výzvy doručené žalovanému dne [datum] stala ke dni rozhodnutí splatnou, tak činí [částka]. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši [částka].

22. Doplnění žaloby ze dne [datum] naproti tomu nemohlo mít účinky výzvy k zaplacení těch dílčích nároků na smluvní pokutu, které vznikly až od [datum]. Tyto pohledávky v době učinění výzvy ještě neexistovaly. Soud může žalobci přiznat smluvní pokutu vyjádřenou procentní sazbou až do zaplacení pouze v rozsahu, v němž se jednotlivé dílčí nároky ke dni rozhodnutí staly splatnými (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]). Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně po výzvě ze dne [datum] neučinila žádnou jinou výzvu žalovanému k zaplacení smluvní pokuty, nestala se smluvní pokuta za období od [datum] do vyhlášení rozsudku splatnou.

23. Pokud jde o smluvní pokutu za dobu následující po vyhlášení rozsudku, jednotlivé dílčí nároky za toto budoucí období v době rozhodnutí ještě nevznikly. Žalobkyně však smluvní pokutu uplatnila až do zaplacení utvrzené pohledávky, proto soud ve zbývajícím rozsahu, tedy ohledně smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, zamítl. Ve vztahu ke smluvní pokutě vzniklé do dne vyhlášení rozsudku šlo o zamítnutí pro její dosavadní nesplatnost, zatímco ve vztahu k následnému období šlo o nároky, které v době rozhodnutí soudu dosud nevznikly. Tento závěr vychází ze skutkového a právního stavu existujícího v době vyhlášení rozsudku.

24. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle § 2 odst. 1 písm. a), § 5, § 6 odst. 1 až 3 a 7 a § 6a odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s položkou 1 bodem 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků, který tvoří přílohu uvedeného zákona. Žalobkyně se po doplnění žaloby domáhala zaplacení částky [částka] a smluvní pokuty ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum], ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do [datum] a ve výši 0,5 % denně z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení. Smluvní pokuta je samostatným majetkovým nárokem, a proto se její hodnota zahrnuje do základu soudního poplatku. Smluvní pokuta požadovaná za uzavřená období činila celkem [částka]. Pokud jde o smluvní pokutu ve výši 0,5 % denně z částky [částka] požadovanou od [datum] do zaplacení, jde o opětující se peněžité plnění na dobu neurčitou, respektive o plnění požadované do okamžiku zaplacení jiného peněžitého plnění. Podle § 6 odst. 3 zákona o soudních poplatcích je v takovém případě základem poplatku pětinásobek ceny ročního plnění. Smluvní pokuta ve výši 0,5 % z částky [částka] činí [částka] denně. Hodnota ročního plnění proto činí [částka], což odpovídá součinu 365 dnů a denní sazby [částka]. Pětinásobek ročního plnění činí [částka]. Zaokrouhlený základ soudního poplatku proto v souladu s výše uvedeným činí [částka].mPodle položky 1 bodu 1 písm. b) sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek z částky [částka] [částka]. Vzhledem ke skutečnosti, že žalobkyně na soudním poplatku zaplatila pouze částku [částka], rozhodl soud ve výroku III. tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v [adresa], doplatek soudního poplatku ve výši [částka].

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl zcela úspěšný s nárokem na zaplacení jistiny ve výši [částka] a částečně úspěšný s nárokem na zaplacení smluvní pokuty, z níž mu soud přiznal částku [částka]. Neúspěšný byl ohledně smluvní pokuty ve výši [částka] za den [datum] a ohledně smluvní pokuty vzniklé od [datum], která se ke dni rozhodnutí nestala splatnou.

26. Pro stanovení poměru úspěchu a neúspěchu soud průběžně narůstající smluvní pokutu kapitalizoval ke dni vyhlášení rozsudku, tedy ke dni [datum]. Žalobce se k tomuto dni domáhal jistiny ve výši [částka] a smluvní pokuty v celkové výši [částka], tedy peněžitého plnění v celkové výši [částka]. Úspěšný byl co do částky [částka], sestávající z jistiny ve výši [částka] a přiznané smluvní pokuty ve výši [částka]. Neúspěšný byl co do částky [částka], která sestává ze smluvní pokuty ve výši [částka] za den [datum] a smluvní pokuty ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum]. Úspěch žalobce tak činil 93,19 % a jeho neúspěch 6,81 %. Po odečtení neúspěchu žalobce od jeho úspěchu činí čistý poměrný úspěch žalobce 86,38 %. Při stanovení poměru úspěchu soud nevycházel z tarifní hodnoty [částka]. Tarifní hodnota je zákonnou oceňovací veličinou určenou pro výpočet mimosmluvní odměny advokáta, nikoli skutečnou výší nároku vzniklého ke dni rozhodnutí. Pro stanovení procesního úspěchu soud proto porovnal výši žalobou požadovaného a rozsudkem přiznaného plnění ke dni rozhodnutí. Takový postup odpovídá zásadě, že úspěch a neúspěch je nutno poměřovat ve vztahu k žalobnímu nároku a že míra náhrady nákladů odpovídá rozdílu mezi procentním úspěchem a neúspěchem účastníka. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobce byl pouze v nepatrné části, přiznal mu soud podle § 142 odst. 3 o. s. ř. plnou náhradu nákladů řízení.

27. Účelně vynaložené náklady žalobce pak sestávají ze zaplaceného, respektive v řízení doměřeného soudního poplatku v celkové výši [částka] a z nákladů právního zastoupení. Při určení mimosmluvní odměny právní zástupkyně žalobce soud vycházel z tarifní hodnoty [částka]. Tato tarifní hodnota sestává z jistiny ve výši [částka], smluvní pokuty za uzavřená období ve výši [částka] a částky [částka] odpovídající pětinásobku ročního plnění ze smluvní pokuty požadované ve výši 0,5 % denně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Podle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, se u opětujícího se plnění na dobu neurčitou stanoví tarifní hodnota pětinásobkem hodnoty ročního plnění (srov. usnesení NS ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Smluvní pokuta ve výši 0,5 % denně z částky [částka] činí [částka] denně, tedy [částka] ročně; pětinásobek této částky činí [částka]. Při tarifní hodnotě [částka] činí podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby [částka]. Soud přiznal žalobkyni náhradu odměny za tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem, žaloba) v celkové výši [částka], paušální náhradu hotových výdajů podle ust. § 13 odst. 4 advokátního tarifu po [částka], tedy celkem [částka] a náhradu DPH ve výši [částka]. Soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů za úkon právní služby spočívající v doplnění žaloby, neboť toto nesměřovalo k uplatnění nových skutečností, které by žalobce nemohl tvrdit již při podání žaloby, přičemž žaloba měla obsahovat veškeré rozhodné skutečnosti a náležitosti již v době svého podání. Celková výše náhrady nákladů řízení tedy činí [částka]. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho právní zástupkyně, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací