Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka].
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
IV. Žalobkyně je povinna doplatit České republice – Okresnímu soudu v [adresa] soudní poplatek ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši [částka] a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], prostřednictvím webové stránky www.rerum.cz, poté, co byla ověřena platební schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný k ověření příjmu poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Dále byl žalovaný lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRNI. Následně žalovaný vyplnila registrační formulář a registraci dokončila zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu a uvedenými kroky uzavřela žalobkyně s žalovaným smlouvu o úvěru. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] na bankovní účet č. [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol], totožným s rodným číslem žalovaného. Žalovaný se zavázal vedle jistiny zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z poskytnuté jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se zavázal splácet úvěr nejpozději 9. den každého měsíce. Žalovaný se dostala do prodlení s úhradou úvěru, proto byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne [datum] byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni [datum] a vyzván k jeho úhradě. Pro případ prodlení byla v úvěrové smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Předmětem řízení je pohledávka ve výši [částka], skládající se z nesplacené části jistiny ve výši [částka], smluvního úroku v kapitalizované výši [částka] (úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání) a smluvní pokuta ve výši [částka] ve výši 0,1 % denně z jistiny úvěru od [datum] (zesplatnění úvěru) do data odeslání předžalobní výzvy [datum]. Žalobkyně upomínala žalovaného dopisem ze dne [datum] k úhradě dlužné částky, dlužná částka nebyla do dnešního dne uhrazena.
3. Usnesením, č. j. [spisová značka] ze dne [datum] byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.[právnická osoba] doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaného a dále lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Žalovaný odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. Žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji. Klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životními minimu. Žalovaný prohlásil, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči třetí osobě, není si vědom, že by byl evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie, zejména pak v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni tři výpisy ze svého bankovního účtu za období od července 2024 do září 2025.5. Žalovaný čerpal dne [datum] úvěr ve výši [částka]. Žalovaná částka [částka] se skládá z částky [částka], představující skutečně čerpané a doposud nesplacené úvěrové finanční prostředky a dále z částky [částka] představující smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání v kapitalizované výši (úrok přirostlý za uplynulé období). Žalovaný k dnešnímu dni nezaplatil na dluh ničeho.6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115 a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému na jeho žádost úvěr až do výše limitu [částka] s možností opakovaného čerpání (revolving) a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vždy nejpozději do 9. dne každého měsíce vrátit spolu s přirostlým úrokem ve výši 40 % měsíčně. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy. Pro případ prodlení se žalovaný zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalobkyně převedla na účet žalovaného č. [č. účtu], pod variabilním symbolem [var. symbol] dne [datum] částku ve výši [částka] (ze sdělení [právnická osoba]. ze dne [datum]). Žalovaný se však se splácením jistiny, včetně sjednaného úroku za první měsíc čerpání ve výši [částka], dostal do prodlení. Ke dni [datum] žalobkyně úvěr zesplatnila a od [datum] je žalovaný v prodlení s úhradou úvěru. Žalovaný do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradil a dluží žalobkyni jistinu ve výši [částka], smluvní úrok ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka] od [datum] do data odeslání předžalobní upomínky ze dne [datum].8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovolil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK).19. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-755/22, [právnická osoba]. proti [právnická osoba].: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.20. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou platnosti uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, zejména splněním povinnosti žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na výzvu soudu žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posuzovala jednak na základě údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, jednak prostřednictvím lustrace veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný před uzavřením smlouvy souhlas. Dále žalobkyně uvedla, že provedla interní výpočet rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji, přičemž klientovi musí zůstat rezerva ve výši alespoň 10 % tohoto rozdílu, minimálně však ve výši životního minima. Z provedeného dokazování však vyplynulo, že tyto kroky nevedly k reálnému a odpovědnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Z doložených výpisů z účtu žalovaného za období od července 2024 do září 2024 bylo zjištěno, že žalovaný pobíral pravidelný příjem pouze ve formě starobního důchodu ve výši [částka] měsíčně. Jiný příjem žalovaného v řízení zjištěn nebyl. Současně z týchž výpisů vyplynulo, že žalovaný v uvedeném období čerpal více úvěrů a půjček, přičemž jeho celková finanční situace již v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy vykazovala znaky výrazného zadlužení. Žalobkyně tyto závazky při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného nijak konkrétně nezohlednila, nevyčíslila jejich měsíční splátkovou zátěž a neporovnala ji s reálnými příjmy žalovaného. Žalobkyně rovněž nezkoumala výdaje žalovaného v souvislosti s bydlením. Bez znalosti nákladů na bydlení nelze učinit odpovědný závěr o disponibilním zůstatku spotřebitele ani o jeho schopnosti plnit další splátkové povinnosti. Žalobkyně se ve svých tvrzením opírala především o prohlášení žalovaného obsažená v žádosti o úvěr, podle nichž je schopen úvěr splatit, nemá prodlení s úhradou svých závazků a není si vědom evidencí v registrech dlužníků. Soud však zdůrazňuje, že pouhé převzetí deklarací spotřebitele nemůže nahradit vlastní odborné posouzení věřitele. Povinnost posoudit úvěruschopnost nelze přenést na spotřebitele a splnit ji pouze formálně. K tomu soud dodává, že sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně, tedy 480 % ročně, mnohonásobně přesahuje běžnou úrokovou míru poskytovanou bankovními institucemi a je v rozporu s dobrými mravy.21. Na základě výše uvedeného soud uzavírá, že žalobkyně neposoudila úvěruschopnost žalovaného řádně a v souladu se zákonem. Poskytnutí úvěru žalovanému bylo v přímém rozporu s povinnostmi věřitele vyplývajícími z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku [částka], kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.24. Pokud jde o počátek prodlení žalované, předžalobní výzva ze dne [datum], byla žalovanému odeslána dne [datum] a byla mu doručena fikcí dne [datum]. Žalovaný měl dle předžalobní výzvy dlužnou částku zaplatit do 3 dnů, tj. do [datum] a ode dne následujícího, tj. od [datum] je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.25. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu ve věci tak, že soud uložil žalovanému zaplatit žalobkyni 20 % nákladů, které jí vznikly. Náklady žalobkyně jsou tvořeny odměnou za právní služby ve výši [částka] (tři úkony právní služby po [částka] podle § 14b advokátního tarifu – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba spolu s podáním ze dne [datum] a ze dne [datum]), paušální náhradou výdajů ve výši [částka] (§ 14b odst. 6 advokátního tarifu), náhradou daně z přidané hodnoty ve výši [částka] a soudním poplatkem ve výši [částka]. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění žaloby, neboť žalobkyně je zastoupena advokátem a žaloba měla obsahovat všechny potřebné náležitosti a tvrzení již v době jejího podání. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši [částka]. Soud uložil žalovanému nahradit žalobkyni poměrnou část ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 o.s.ř.) k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).27. Jelikož ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a soud pokračoval v řízení, doměřil dle pol. 2 odst. 2. sazebníku za použití pol. 1 odst. 1. písm. b) žalobkyni soudní poplatek do částky [částka], tj. [částka].