Výrok
I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka] a zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení a částky ve výši [částka] a úroku ve výši 73,1 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úroku ve výši 12 % ročně z částky 35 669,04 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka].
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku [částka], a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.
Odůvodnění
1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,5 % ročně od [datum] do [datum] ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 11,5 % ročně od [datum] do zaplacení a pohledávky ve výši [částka] s úrokem ve výši 73,1 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrokem ve výši 12 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrokem ve výši 12 % p.a. z částky [částka] od [datum] do [datum] ve výši [částka], úrokem ve výši 12 % p.a. z částky 35 669,04 od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky [částka] a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka]. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 73,1 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem zářím 2024. Po uzavření smlouvy žalovaný požádal žalobkyni o odklad splácení z důvodu pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru. Z toho důvodu v období od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný neplnil smluvní podmínky a dostal se do prodlení s úhradou splátky č. [hodnota] splatné dne [datum] a z toho důvodu došlo k zesplatnění úvěru ke dni [datum]. Žalovaný uhradil za období od [datum] do [datum] celkovou částku ve výši [částka]. Po zesplatnění úvěru uhradil žalovaný celkovou částku ve výši [částka]. Žalobkyně žalobou požaduje zaplatit jistinu ve výši [částka], smluvní pokutu dle bodu 6.1 smlouvy o úvěru ve výši [částka], náklady dle čl. 6.2 smlouvy o úvěru ve výši [částka], smluvní pokutu dle čl. 6.5. smlouvy o úvěru ve výši [částka] a úrok za poskytnutí úvěru. Žalobkyně žalovaného vyzvala před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky, žalovaný však nezaplatil ničeho.
3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný žalobou neuznává a popírá jej co do důvodu i výše. Žalovaný vůči žalobkyni uplatnil dne [datum] námitku neplatnosti smlouvy o úvěru a vyzval žalobkyni k vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně na výzvu nereagovala, žalovaný proto zahájil řízení o vydání bezdůvodného obohacení u finančního arbitra. Toto řízení bylo zahájeno dne [datum] pod sp. zn. FA/SR/SU/[č. účtu]. K předmětné úvěrové smlouvě žalovaný namítá absolutní neplatnost, neboť žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Činnost žalobkyně byla jen formální proces, kdy nebyly zohledněny výdaje žalovaného, k těmto nebyl předložen žádný důkaz. Žalobkyně tak nedostatečně prověřovala správnost a úplnost žalovaným doložených informací a při posuzování úvěruschopnosti žalovaného tak nepostupovala s odbornou péčí. Žalovaný rovněž uvedl, že čerpal úvěr ve výši [částka] a na úvěr uhradil celkem částku [částka] v deseti platbách, žalobkyně se tedy s ohledem na absolutní neplatnost úvěrové smlouvy bezdůvodně obohatila o částku , částka4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím komunikace na dálku smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši [částka] na bankovní účet č.[č. účtu]. Úvěr se žalovaný zavázal splácet ve 36-ti pravidelných měsíčních splátkách ve výši [částka] splatných vždy k 22. dni kalendářního měsíce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 73,10 % ročně. Dle čl. 6.1 smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal pro případ prodlení s úhradou splátky hradit smluvní pokutu ve výši [částka]. Dle čl. 6.2 se žalovaný zavázal platit náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v případě prodlení žalovaného v délce 15 dnů. Dle čl. 6.5 smlouvy o úvěru se žalovaný zavázal pro případ neuhrazení nové jistiny po zesplatnění úvěru zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení. Smlouva byla žalovaným podepsána pomocí podpisového kódu dne [datum] (ze smlouvy č. [hodnota], z oznámení o schválení úvěru, z předsmluvního formuláře, z prohlášení pro klienta). Smlouva byla uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku, e-mailem, kdy ze strany žalovaného byla podepsána prostřednictvím podpisového kódu. Podpisový kód žalovaný získal z variabilního symbolu, kterým byla označena platba ve výši [částka] připsaná na účet žalovaného (z dodatku č. [hodnota] k návrhu smlouvy o úvěru, ze základní informace o klientovi, z důkazu o odeslání [částka], z informace o vyplacení). Identita žalovaného byla ověřena kopií občanského průkazu (z kopie občanského průkazu žalovaného). Úvěr byl žalovanému poskytnut na účet č. [č. účtu] dne [datum] (z dokladu o vyplacení úvěru). V období od [datum] do [datum] žalovanému neběžel úrok z úvěru, neboť byl mezi stranami sjednán odklad splátek (z oznámení o odkladu splátky ze dne [datum] včetně upraveného splátkového kalendáře). Žalovaný se ocitl v prodlení se splátkou splatnou dne [datum], dne [datum] a dne [datum], žalobkyně proto vyzvala žalovaného k úhradě dlužných splátek (z výzvy ze dne [datum] a ze dne [datum]). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou dlužných splátek žalobkyně zesplatnila celou dlužnou částku ke dni [datum] (z oznámení ze dne [datum]). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (výzva ze dne [datum] včetně podacího archu). Žalovaný čerpal od žalobkyně úvěr ve výši [částka] a splatil celkovou částku ve výši [částka] (z historie pohybů na účtu č. [č. účtu]). Dne [datum] bylo zahájeno řízení o návrhu žalovaného u Finančního arbitra (z oznámení o zahájení řízení). Dne [datum] byla žalobkyni doručena námitka neplatnosti smlouvy o úvěru č. [hodnota] (z oznámení ze dne [datum] včetně doručenky do datové schránky žalobkyně).5. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru posuzovala úvěruschopnost žalovaného dle informací získaných od žalovaného, výpisů z databází NRKI a dokladů o příjmech. Z těchto zjistila, že pravidelný čistý příjem žalovaného činí [částka] a výdaje [částka]. Výdaje pak sestávají z částky životního minima ve výši [částka], splátek žalobkyně ve výši [částka] a částky na bydlení ve výši [částka] (z hodnocení klienta). Z výpisu příjmů žalovaného vyplývá, že příjem žalovaného se pohybuje v částkách mezi 40 000 – [částka] měsíčně.6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).9. Podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.13. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.14. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele“.18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK).19. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného podle informací poskytnutých žalovaným, lustrací z veřejně dostupných databází a podle výpisu příjmů žalovaného. Žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny prokazující reálné výdaje žalovaného (např. výplatní pásky, výpisy z účtu, životní náklady žalovaného, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Žalobkyně sama stanovila životní výdaje žalovaného částkou [částka] měsíčně představující životní minimum. Pokud se týká nákladů na bydlení žalovaného, které žalovaný uvedl částkou [částka] měsíčně, tyto výdaje nebyly žalovaným nijak podloženy. Provedené lustrace ve veřejně dostupných databázích nejsou dostatečné, když poskytovatel úvěru je povinen prověřit z dostupných dokumentů od spotřebitele jeho pravidelné příjmy a výdaje, neboť úvěruschopnost se posuzuje zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.20. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním statistických modelů a údajů životního minima. Vzhledem k tomu, že žalobkyně věrohodným způsobem skutečné příjmy a výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a v otázce výdajů vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovaným, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.21. Z tohoto důvodu soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1 a 2 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. Bez ohledu na to, že žalovaný vůči žalobkyni neplatnost smlouvy namítal podáním ze dne [datum], jedná se o neplatnost absolutní a soud k této musí přihlédnout bez dalšího. Neplatnost právního jednání pak postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).22. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení. Podle § 2993 plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.23. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku [částka] a žalobkyni uhradil částku ve výši [částka]. [adresa] 000 Kč tak představuje bezdůvodné obohacení žalobkyně na úkor žalovaného ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Vzhledem k tomu, že nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení není předmětem řízení, rozhodl soud pouze tak, že žalobu žalobkyně v plném rozsahu zamítl.24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovanému, který byl v řízení úspěšný, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], které spočívají v odměně advokáta za právní zastoupení určené dle § 9 odst. 1, písm. a) ve vztahu k § 7 bod 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za tři úkony právní služby po [částka] (převzetí věci, podání ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]), 3 x režijního paušálu po [částka], dále z cestovních výdajů ve výši 2 397, [částka] (272 km při ceně benzinu Natural 95 dle vyhlášky č. 573/2025 Sb. [částka] a průměrné spotřebě 8,4l/km) a 8x náhrady za promeškaný čas po [částka], vše navýšeno o 21 % DPH. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.