Výrok
I. Řízení o zaplacení smluvní pokuty ve výši 159,41 Kč se zastavuje.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 17 626,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 8 319,16 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 815 Kč, k rukám [Jméno advokáta], advokáta se sídlem [Adresa advokáta], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 626,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 8 319,16 Kč ve výši 12 % ročně od 8. 3. 2025 do zaplacení, částky 159,41 Kč a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 41 200 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle č. VI a čl. VII Smlouvy, a to v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy. Před poskytnutím úvěru žalobkyně posuzovala úvěruschopnost žalovaného, a to z informací sdělených žalovaným a lustrací ve veřejných registrech. Případně žalobkyně vycházela z žalovaným předložených výpisů z účtů a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 29 833 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne 5. 7. 2024 v částce 8 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr zaplatil na jistinu pouze 1,77 Kč a dostal se tak do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Dluží tak žalobkyni jistinu ve výši 7 998,20 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 157,46 Kč, smluvní úrok ve výši 9 307,60 Kč a poplatek za službu „Presto“ ve výši 163,50 Kč, celkem tedy částku 17 626,76 Kč. Žalovaný se dále zavázal v případě prodlení k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobkyně požaduje tuto smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, která mu byla odeslána dne 27. 2. 2025.
3. Žalobkyně byla vyzvána usnesením č. j. 6 C 130/2025-8 ze dne 25. 4. 2025, aby ve lhůtě 15 dnů doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla vyzvána ke sdělení, kolik žalovaný uhradil celkem na splátky tvrzeného úvěru a za jaké období požaduje smluvní pokutu, když toto z návrhu není zřejmé.
4. Žalobkyně ve svém vyjádření doručeném soudu 24. 6. 2025 sdělila, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedla dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalovaného informace o celkovém počtu členů domácnosti, o počtu členů domácnosti majících příjem, o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného a o čistém měsíčním příjmu žalovaného. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 29 833 Kč. Dále žalobkyně provedla lustraci žalovaného ve veřejných registrech (např. Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík apod.). Na poskytnutý úvěr žalovaný uhradil dne 20. 1. 2025 částku ve výši 500 Kč a dne 24. 2. 2025 částku ve výši 100 Kč. Žalobkyně ve svém podání učinila částečné zpětvzetí žaloby v částce 159,41 Kč, která odpovídá smluvní pokutě. Z tohoto důvodu soud v souladu s ust. § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), řízení částečně zastavil.
5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalovanému dne 5. 7. 2024 bezúčelové spotřebitelský revolvingový úvěr až do výše 41 200 Kč s denní úrokovou sazbou 1,016 %. Žalovaný čerpal dne 5. 7. 2024 částku 8 000 Kč, kterou se zavázal splatit spolu s poplatkem za vyplacení úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč v pravidelných denních splátkách (ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne [datum], z přehledu bankovních transakcí). Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že ve společně hospodařící domácnosti žijí celkem 4 členové, kdy 2 členové mají příjem. Výše jeho čistého měsíčního příjmu činí 27 000 Kč, výdaje na půjčky činí 1 300 Kč měsíčně, na bydlení 17 771 Kč měsíčně a další zbytné a nezbytné výdaje pak tvoří částku celkem 6 000 Kč (z výpisu o posouzení úvěruschopnosti). Žalovaný na poskytnutý úvěr zaplatil pouze částku 600 Kč (z tvrzení žalobkyně). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 2. 2025).
7. Dle ustanovení § 2395 a následujících zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle něhož se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
10. Na základě všech shora uvedených skutečností má soud za to, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně po řádném prozkoumání úvěruschopnosti poskytla žalovanému částku 8 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto částku spolu s úrokem 1,016 % denně, s poplatkem za poskytnutí úvěru a s poplatkem za službu „Presto“, když splatnost první denní splátky byla 4. 8. 2024. Žalovaný však na předmětný úvěr zaplatil pouze částku 600 Kč. Dále se žalovaný zavázal k úhradě smluvní pokuty v případě prodlení, v této části však žalobkyně vzala žalobu částečně zpět. Soud tak uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 17 626,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v sazbě 12 % ročně z částky 8 319,16 Kč od 8. 3. 2025 do zaplacení.
11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 815 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 786,17 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč.