Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku [částka], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
Žalobce se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.Žalobu odůvodnil tvrzením, že je vlastníkem domu č. p. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v [Jméno žalované B], [adresa], který je součástí pozemku parcela č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], LV [Anonymizováno], v katastrálním území [Jméno žalované B] – [adresa]. V domě jsou bytové jednotky, které žalobce pronajímá. Žalobce pronajal žalované bytovou jednotku č. [hodnota]. Nájemné a úhrada za služby spojené s užíváním bytu byly stanoveny v období od [datum] do [datum] na částku [částka]. Při vyúčtování topné sezóny za rok 2023 byl zjištěn nedoplatek ve výši [částka]. Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužné částky, na výzvu nereagovala a dlužnou částku do dnešního dne neuhradila.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Soud vzal z předložených listin za prokázané, že žalobce je vlastníkem nemovitosti č. p. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] v [Jméno žalované B], na [adresa], která je součástí pozemku parcela č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno], LV č. [hodnota], v katastrálním území [Jméno žalované B] – [adresa] (z výpisu z katastru nemovitostí). Žalobce, jako pronajímatel na straně jedné, uzavřel s žalovanou, jako nájemkyní na straně druhé, dne [datum] písemnou Smlouvu o nájmu bytu, na základě které žalobce přenechal žalované do užívání byt č. [hodnota], o velikosti 2 + kk, ve II. nadzemním podlaží, který se sestává ze 2 pokojů, předsíně, koupelny a WC. Nájem byl sjednán na dobu určitou od [datum] do [datum]. Následně došlo k prodloužení nájemního vztahu, a to Smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum], kterou byl nájem sjednán na dobu od [datum] do [datum] a Smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum], kterou byl nájem sjednán na dobu od [datum] do [datum]. Celková částka za měsíční nájemné a služby činila [částka]. Nájemné a služby byl nájemce povinen platit nejpozději do 25. dne daného měsíce, na který se nájemné a služby hradí. Zálohy na poskytované služby jsou předmětem vyúčtování, a to nejpozději do 30. 4. následujícího kalendářního roku. Přeplatek či nedoplatek je splatný do 60 dnů po jeho vyúčtování nájemci (ze Smlouvy o nájmu bytu na dobu určitou ze dne [datum], ze dne [datum] a ze dne [datum]). Při vyúčtování topné sezóny za rok 2023 byl zjištěn nedoplatek ve výši [částka] (z vyúčtování zálohových plateb za období od ledna 2023 do prosince 2023). Žalovaná byla k úhradě dluhu upomínána upomínkou ze dne [datum], dlužnou částku do dnešního dne neuhradila (z upomínky ze dne [datum]).Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.Podle § 2251 o. z., nájemce platí nájemné předem na každý měsíc nebo na jiné ujednané platební období, nejpozději do pátého dne příslušného platebního období, nebyl-li ujednán den pozdější. Společně s nájemným platí nájemce zálohy nebo náklady na služby, které zajišťuje pronajímatel; o těchto zálohách a nákladech platí § 2253 obdobně.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru a po právní stránce věc posoudil tak, že vzhledem ke smluvním ujednáním mezi stranami, je žalovaná povinna uhradit žalobci nedoplatek na poskytnutých službách v období od ledna 2023 do prosince 2023. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku i spolu s požadovanými úroky z prodlení, které odpovídají zákonnému úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. v platném znění.Žalobci, který měl ve věci plný úspěch, přiznal soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva proti žalované, která ve věci úspěch neměla. Uplatněné účelně vynaložené náklady řízení spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši [částka] a 2 paušálních náhradách ve výši [částka] za výzvu k plnění a písemné podání ve věci samé podle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.