6 C 2/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky 25 290,72 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 11 893,85 Kč od 22. 6. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, smluvní pokuty ve výši 231,17 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou dne [datum] uzavřela distančním způsobem Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalované zavázala poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 41 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek, přičemž první splátka byla splatná dne 22. 3. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 13. 8. 2025. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.[Anonymizováno].cz. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost, a to zjišťováním informací od žalované a dotazy do příslušných registrů. Případně žalobkyně vycházela z žalovanou předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila částku 80 238 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení poskytnutého úvěru, který byl žalované vyplacen na účet č. [č. účtu] dne 21. 2. 2024 v částce 11 500 Kč. Žalovaná si při sjednávání Smlouvy zvolila volitelnou službu „Presto“ za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně Smlouvu vypověděla, o čemž žalovanou informovala emailem ze dne 21. 6. 2024, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne 22. 6. 2024. Žalovaná ke dni podání žaloby dluží částku 25 059,55 Kč, která se skládá z nesplacené jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, smluvního úroku ve výši 13 165,70 Kč a poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. Žalobkyně dále požaduje po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za období od 23. 3. 2024 do 21. 6. 2024, a to ve výši 231,17 Kč. Předžalobní výzva byla žalované odeslána dne 27. 11. 2024.

3. Žalobkyně byla vyzvána usnesením č. j. 6 C 2/2025-6 ze dne 21. 1. 2025, aby ve lhůtě 15 dnů doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost) a v téže lhůtě označila a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla vyzvána k upřesnění výpočtu kapitalizovaného úroku a poplatků.

4. Žalobkyně ve vyjádření ze dne 19. 3. 2025 uvedla, že posouzení úvěruschopnosti žalované provedla dle interní metodiky schválené Českou národní bankou a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nejprve zjistila u žalované informace týkající se celkového počtu členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti, počtu členů domácnosti majících příjem, pravidelných měsíčních výdajů uvedených spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čistých měsíčních příjmů uvedených spotřebitelem a ověřených čistých měsíčních příjmů. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 80 238 Kč. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v těchto registrech: Centrální evidence exekucí, Insolvenční rejstřík, Registr neplatných dokladů MVČR, Registr TelcoScore, Společnost pro informační databáze, a.s., Registr hledaných osob PČR, Registr politicky aktivních osob, Katastrální rejstřík, Registr „sankční seznamy“. Ohledně kapitalizovaného úroku žalobkyně sděluje, že žalovaná se zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny, kdy tento byl vyčíslen na částku 13 165,70 Kč. Dále se zavázala zaplatit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, kdy žalobkyně tento vyčíslila na částku 228,85 Kč. Od podání žalobního návrhu žalovaná na dlužnou částku nezaplatila ničeho.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované dne [datum] částku 11 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčené prostředky včetně volitelné služby ve výši 165 Kč, poplatku za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše, vyčísleného na částku 228,85 Kč a smluvní úrok ve výši 0,98 % denně z nesplacené části jistiny, který byl vyčíslen na částku 13 165,70 Kč, celkem tedy měla žalovaná uhradit žalobkyni částku 25 059,55 Kč. Datum splatnosti úvěru byl stanoven na 14. 8. 2025. Žalobkyně je oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky po splatnosti až do zaplacení (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 2. 2024, ze sdělení žalobkyně, ze sdělení [právnická osoba].). Žalobkyně ve výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované uvedla, že celkový počet členů ve společně hospodařící domácnosti je 3, počet členů s příjmem pak 1. Výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem byla 30 000 Kč, výše ověřeného čistého měsíčního příjmu pak 80 238 Kč. Celkové měsíční výdaje byly vyčísleny částkou 29 560 Kč, kdy částka 17 560 Kč tvořila vypočítané minimální výdaje a částka 12 000 Kč výdaje na bydlení. Žalovaná měla splácet další úvěry, a to ve výši 160 000 Kč a 760 000 Kč (z výpisu o posouzení úvěruschopnosti, z ověření příjmu, z výpisů z účtu, ze spisů [spisová značka] a [spisová značka]). Dne 21. 2. 2024 zaslala žalobkyně žalované na účet č. [č. účtu] částku 11 500 Kč (z přehledu bankovních transakcí). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky (z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 27. 11. 2024).

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně se zavázala poskytnout a poskytla žalované celkem částku 11 500 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčenou částku včetně poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč, poplatku za službu „Presto“ ve výši 165 Kč a smluvního úroku, a to do 14. 8. 2025. Žalovaná však neuhradila ničeho. Ke dni vyhlášení rozsudku tak dluží žalovaná na uvedenou pohledávku částku ve výši 25 059,55 Kč a smluvní pokutu za prvních 90 dnů prodlení ve výši 231,17 Kč. V řízení žalobkyně neprokázala, že by s náležitou pečlivostí prověřovala schopnost žalované úvěr splácet.

8. Podle ustanovení § 2395 a následujících zákona číslo 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru zavazuje úvěrující (věřitel), že poskytne na požádání úvěrovanému (dlužníkovi) v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje, poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytoval před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že úvěrová smlouva, na základě které se žalobkyně domáhá po žalované nároků, je neplatná, když žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila dostatečně schopnost spotřebitele splácet úvěr. Žalobkyně nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet. Pouhý výpis z účtu neprokazuje skutečný příjem žalované, tj. výdělek, příp. odkud pochází další příchozí platby na tento účet. Příjmy ani výdaje žalované tak nebyly nikterak doloženy (př. pracovní smlouva, výplatní pásky, nájemní smlouva, doklady o nákladech na energie, náklady na bydlení, obživu, doklady o výši splátek úvěrů apod.). Soudu je navíc z úřední činnosti známo, že žalovaná řádně nesplácela již dříve poskytnuté úvěry, a to ve výši 160 000 Kč a 760 000 Kč. Žádné z těchto informací však žalobkyně žádným způsobem nezkoumala, přičemž výše příjmů a výdajů žalované je rozhodující pro posouzení schopnosti žalované splácet úvěr. Ze všech shora uvedených důvodů soud v souladu s ust. § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil předmětnou úvěrovou smlouvu ze dne [datum] jako neplatnou. (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018).

14. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je její povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Na poskytnuté plnění 11 500 Kč žalovaná neuhradila ničeho, k úhradě tak zůstává celá tato částka. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 11 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně od 22. 6. 2024 do zaplacení.

15. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně, která se původně domáhala po žalované zaplacení celkové částky 25 290,72 Kč nebyla ve věci úspěšná, protože přiznána jí byla pouze částka 11 500 Kč. Žalobkyně tak měla ve věci úspěch pouze z 46 %, žalovaná pak z 54 %. Jelikož žalovaná uspěla ve větší míře, měla by právo na náhradu nákladů řízení odpovídající rozdílu mezi jejím úspěchem a úspěchem žalobkyně. Z obsahu spisu však nevyplývá, že žalované vznikly náklady. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.