Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 259 006,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 259 006,11 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, úrok 6,99 % z částky 259 006,11 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení a kapitalizovaný úrok ve výši 7 138,46 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 47 944,20 Kč, k rukám [tituly před jménem] [právnická osoba], advokáta se sídlem [Adresa advokáta], do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 259 006,11 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 138,46 Kč, s úrokem ve výši 6,99 % ročně z částky 259 006,11 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 259 006,11 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena elektronicky Smlouva o hotovostním úvěru „mPŮJČKA PLUS“ č. [Anonymizováno], jejíž nedílnou součástí jsou Podmínky úvěru. Žalovaná stvrdila svým podpisem, že záležitosti ve smlouvě neupravené se řídí Podmínkami a Sazebníkem bankovních poplatků mBank, s těmito je seznámena, souhlasí s nimi a zavazuje se je dodržovat. Žalované byl na její mKONTO poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč, který se žalovaná zavázala splácet formou 96 měsíčních anuitních splátek po 4 838,62 Kč. Současně se žalovaná zavázala zaplatit poplatky v souladu se smlouvou a Sazebníkem. Roční úroková sazba činila 6,99 %. Žalovaná se opakovaně dostávala do prodlení s plněním splátek, naposledy s více než dvěma splátkami spatnými do dne odstoupení od smlouvy. Vzhledem k opakovanému porušování smlouvy, zejména z důvodu opakovaného prodlení s plněním smluvených splátek dle smlouvy, vyzvala žalobkyně žalovanou k doplacení splátek po splatnosti. Žalovaná dlužné splátky neuhradila a žalobkyně odstoupila od smlouvy ke dni 15. 1. 2024. K témuž dni se stala celková dlužná částka ve výši 266 144,57 Kč splatná. Ke dni odstoupení od smlouvy dluží žalovaná na jistině 259 006,11 Kč a na smluvním úroku za poskytnutí úvěru 7 138,46 Kč.
3. Usnesením č. j. [spisová značka] ze dne 2. 1. 2025 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství a dále, aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu dni na předmětný úvěr uhradila.
4. V doplnění žaloby ze dne 21. 1. 2025 žalobkyně uvedla, že v rámci posuzování úvěruschopnosti žalované zkoumala zejména příjmy žalované, a to na základě porovnání příjmu uvedeného v žádosti o poskytnutí úvěru a průměrného příjmu v měsících předcházejících žádosti, kdy obě tyto částky odpovídaly příjmy ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně prověřila, že žalovaná se nenacházela v insolvenčním řízení. Dále žalobkyně prověřila splátkovou morálku a úvěrové zatížení žalované prostřednictvím výpisu z rejstříku CBCB a prostřednictvím interní evidence klientů tak, aby vyloučila možné negativní informace o daném klientovi, jako jsou záznamy o podvodném jednání, kriminálních aktivitách, exekučních řízeních či porušení AML pravidel ze strany žalované, kdy nebyly nalezeny žádné negativní informace o osobě žalované. Žalobkyně stanovila životní výdaje žalované, po zohlednění její individuální situace, zjištěné na základě dat uváděných žalovanou a dále podle svého interního ekonomického modelu, pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů, včetně využití statistických údajů a normativních nákladů na bydlení, na 3 860 Kč. Zároveň žalobkyně při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Žalovaná musela vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení byl tedy příjem využitelným k pokrytí životních nákladů žalované. V tomto případě činil ukazatel splátkového zatížení 20,44 % po poskytnutí úvěru. Lustrací rejstříku CBCB a vlastních systémů žalobkyně zjistila, že žalovaná neměla v době poskytnutí úvěru žádné jiné úvěry. Splátka nového úvěru činila 4 088,62 Kč. Celkové splátkové zatížení žalované po poskytnutí předmětného úvěru tedy činilo 4 088,62 Kč. Žalovaná tak po odečtení splátek disponovala částkou minimálně 15 911,38 Kč měsíčně k pokrytí svých životních výdajů. Příjem žalované tak byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila částku 86 020,02 Kč.
5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že na základě Smlouvy o hotovostním úvěru „mPŮJČKA PLUS“ č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum], poskytla žalobkyně žalované neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Podmínky úvěru a Sazebník bankovních poplatků mBank. Žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do 20. 3. 2030, v 96měsíčních, anuitních splátkách, po 4 838,62 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce. RPSN činila 12,58 % a zápůjční úroková sazba činila 6,99 % ročně. Celková částka, kterou se žalovaná zavázala zaplatit, činila 465 805,31 Kč. Klient se zavázal ve prospěch mBank platit poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony mBank související s úvěrem, o které klient požádá, uvedené v Sazebníku bankovních poplatků mBank. Mezi účastníky bylo dohodnuto, že v případě, že klient nezaplatí splátku úvěru nebo jinou pohledávku mBank ze smlouvy řádně a včas, uhradí mBank úrok z prodlení. Mezi účastníky bylo dále dohodnuto, že v souvislosti s úvěrem bude klient platit poplatky a ceny za zvláštní služby nebo úkony související s úvěrem, a to ve výši dle platného Sazebníku (ze Smlouvy o hotovostním úvěru „mPŮJČKA PLUS“ č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] ze dne [datum]). Dle Podmínek pro poskytování hotovostních úvěrů pohledávky mBank vzniklé ze smlouvy (jistina, úroky, poplatky, jiné pohledávky), které nejsou klientem splaceny včas (ve stanoveném termínu) nebo jsou nesplacené a existují po zániku závazku ze smlouvy, představují zadlužení po splatnosti, přičemž v případě vzniku zadlužení po splatnosti je banka oprávněna od smlouvy odstoupit. Klient je povinen z částky zadlužení po splatnosti hradit mBank úrok z prodlení ve výši stanovené příslušným právním předpisem. Klient je povinen hradit úrok z prodlení až do úplného zaplacení zadlužení po splatnosti. V případě vzniku zadlužení po splatnosti je mBank oprávněna od smlouvy odstoupit a požadovat okamžité splacení celé nebo části vyčerpané jistiny úvěru (z Podmínek pro poskytování hotovostních úvěru mBank, platných a účinných od 18. 9. 2019). Žalovaná nehradila úvěr řádně a včas, když se ocitla v prodlení se splácením více než dvou splátek úvěru, z tohoto důvodu žalobkyně od smlouvy odstoupila ke dni 15. 1. 2024 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky (z Poslední výzvy k uhrazení dlužné částky/odstoupení od smlouvy ze dne 21. 10. 2023). Žalovaná na výzvu nereagovala a do dnešního dne dlužnou částku neuhradila, přestože byla k zaplacení vyzývána předžalobní výzvou ze dne 17. 9. 2024 (z předžalobní upomínky ze dne 17. 9. 2024). Ke dni podání žaloby činí dlužná částka za žalovanou 266 144,57 Kč a skládá se z jistiny ve výši 259 006,11 Kč a ze smluvního úroku ve výši 7 138,46 Kč.
7. Dále vzal soud za prokázané, že žalobkyně zkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet, a to na základě prověření veřejných registrů a rejstříků, kdy byl prověřen insolvenční rejstřík a registr CBCB, kdy z těchto registrů vyplynulo, že žalovaná se nenachází v insolvenčním řízení a nesplácí žádný další úvěr. Čistý měsíční příjem žalované byl stanoven pracovníkem žalobkyně, po ověření dle výpisů z účtů žalované, na částku 20 000 Kč. Následně byly žalobkyní stanoveny životní výdaje žalované, po zohlednění její situace, dle interního modelu, na částku 3 860 Kč měsíčně. V návaznosti na zjišťování a ověřování příjmů a výdajů žalované žalobkyně došla k závěru, že příjem žalované je dostatečný k pokrytí splátek předmětného úvěru, když splátkové zatížení po poskytnutí úvěru činilo 4 088,62 Kč měsíčně.
8. Podle ustanovení 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Podle ustanovení § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Na základě shora uvedeného skutkového stavu, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalobkyně řádně dostála svým zákonným povinnostem a zkoumala před poskytnutím úvěru schopnost žalované úvěr splácet, kdy aktivně zjišťovala informace a teprve na základě jejich systematického prověření a po provedené důkladné analýze, včetně kontroly pravdivosti informací poskytnutých žalovanou, poskytla žalované úvěr ve výši 300 000 Kč a žalovaná se zavázala předmětný úvěr splácet pravidelnými 96měsíčními splátkami po 4 838,62 Kč vždy k 20. dni v měsíci. Úvěr měl být splacen nejpozději do 20. 8. 2030. Žalovaná nesplnila povinnosti vyplývající ze smlouvy o úvěru, neboť byla v prodlení s úhradou více než dvou splátek. Z toho důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 15. 1. 2024. K tomuto dni činí dluh žalované na jistině 259 006,11 Kč a na dlužném smluvním úroku 7 138,46 Kč. Příslušenství pohledávky pak představuje úrok ve výši 6,99 % ročně z částky 259 006,11 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 259 006,11 Kč od 16. 1. 2024 do zaplacení.
14. Jelikož žalobkyně prokázala právní základ nároku i jeho výši, soud žalobě jako důvodné vyhověl. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení vyplývá z ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 47 944,20 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 12 951 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 259 006,11 Kč za tři úkony právní služby po 9 340 Kč (převzetí a přípravu zastoupení, předžalobní výzvu a návrh ve věci samé) dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 28 920 Kč ve výši 6 073,20 Kč.