Výrok
I. Zletilý [Jméno účastníka A], nar. [datum] v [Jméno účastníka C], syn [Jméno účastníka D], nar. [Datum narození účastníka D], se od právní moci tohoto rozhodnutí stává osvojencem [Jméno osvojitele], nar. [datum] v [Jméno účastníka C].
II. Osvojitel [Jméno osvojitele], nar. [datum] v [Jméno účastníka C], se zapíše v knize narození [právnická osoba] v [Jméno účastníka C] ve svazku [Anonymizováno], ročník [Anonymizováno], na straně [Anonymizováno], pod číslem řadovým [Anonymizováno], jako otec zletilého [Jméno účastníka A], nar. [datum] v [Jméno účastníka C].
III. Osvojenec bude nadále používat příjmení [jméno FO].
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Návrhem, doručeným soudu dne [datum], ve spojení s doplněním návrhu ze dne [datum], navrhovatel (osvojitel) navrhoval osvojení zletilého [Jméno účastníka A] (osvojence), narozeného [Datum narození osvojence] s matkou osvojence paní [Jméno účastníka D], dříve [jméno FO], narozenou [Datum narození účastníka D]. [jméno FO] (osvojenec) se narodil dne [Datum narození osvojence], a to za trvání předchozího manželství matky s biologickým otcem [jméno FO] (osvojence) panem [jméno FO], narozeným dne [datum]. Biologický otec osvojence je k dnešnímu dni již více než 20 let po smrti. [jméno FO] (osvojenec) byl po rozvodu jeho rodičů svěřen do péče matky. V době od jeho 6 let až do doby založení rodinné domácnosti s manželkou osvojence [jméno FO], žili navrhovatel a osvojenec ve společné domácnosti. Navrhovatel po celou dobu [jméno FO] (osvojenci) nahrazoval biologického otce, staral se o něj jako o vlastního a poskytoval mu veškeré možné materiální i nemateriální zázemí pro řádný rozvoj a výchovu. Vytvořilo se mezi nimi silné citové pouto jako mezi rodičem a dítětem. Osvojenec pravidelně navštěvuje navrhovatele několikrát do měsíce a rovněž se stýkají s jeho dětmi a vnoučaty, panují mezi nimi velice dobré vztahy. Biologický otec [jméno FO] se za svého života s ním stýkal minimálně, jejich vztah se postupně stal formálním. Osvojenec je ženatý se [jméno FO], narozenou [datum] a je otcem dvou dětí, a to syna [Jméno účastníka A], narozeného [Datum narození účastníka A] a dcery [Jméno účastníka B], rozené [jméno FO], narozené [Datum narození účastníka B]. Je rovněž prarodičem vnoučat, a to [Jméno účastníka A], narozeného [datum], [jméno FO], narozeného [datum], [jméno FO], narozené [datum] a [jméno FO], narozeného [datum]. Navrhovatel (osvojitel) tímto návrhem vyjadřuje své přání pomocí institutu osvojení zletilých osob soudně upravit vzájemné vztahy tak, aby odpovídaly faktickému stavu, tj. aby veškeré vztahy v rámci rodiny osvojitele, osvojence a jeho potomků byly plnohodnotné tak, jako v případě, že by osvojitel byl biologickým otcem osvojence.
2. Osvojenec s návrhem na osvojení navrhovatelem (osvojitelem) zcela souhlasil a žádná tvrzení nerozporoval.
3. Potomci osvojence, [Jméno účastníka A] a [Jméno účastníka B] (účastníci 1. a 2.), rovněž připojili svůj souhlas s osvojením [Jméno účastníka A] (osvojence) [Jméno osvojitele] (osvojitelem).
4. Manželka osvojitele [Jméno účastníka D] (3. účastnice) připojila svůj souhlas s osvojením svého syna [Jméno účastníka A] (osvojence) manželem [Jméno osvojitele] (osvojitelem).
5. Písemný souhlas s osvojením připojila rovněž manželka osvojence [jméno FO] a vnoučata osvojence [Jméno účastníka A], nar. [datum], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO].
6. Při jednání navrhovatel (osvojitel) na podaném návrhu trval a uvedl, že je si vědom všech právních důsledků osvojení včetně dopadů do majetkové sféry. Dále uvedl, že manželku osvojovaného poznal v roce 1970 a od roku 1973 jsou manželé. Žili ve společné domácnosti a žijí tak dosud. Osvojovaný byl v době seznámení s jeho matkou útlého věku, byly mu čtyři roky. Přibližně od sedmi let ho vychovával. Po celou dobu byly jejich vztahy obdobné jako mezi otcem a synem, v této podobě přetrvávají dosud. Často se navštěvují, stýkají se také s vnuky a pravnoučaty. Přál by si by, aby jejich fakticky rodinně právní vztahy dostaly i oficiální právní rámec. Brzy mu bude osmdesát let, chtěl by dát věci do pořádku, aby v budoucnu proběhlo vše bez problémů.
7. Osvojenec s osvojením souhlasil a potvrdil vše, co uvedl navrhovatel (osvojitel). Uvedl, že jde o vytvoření právního rámce pro fakticky existující vztah mezi ním a navrhovatelem. Jeho biologický otec nežije od roku 1998, byl s ním v minimálním styku. Naopak mezi navrhovatelem a ním funguje vztah jako mezi otcem a synem. Jeho manželka je o probíhajícím řízení informována, udělila souhlas s jeho osvojením. Od svých sedmi let oslovuje navrhovatele taťko.8. [Jméno účastníka A] (1. účastník) s osvojením svého otce souhlasil, uvedl, že odmalička říká navrhovateli dědo a má k němu vztah, jako by byl jeho pravým dědečkem.9. [Jméno účastníka B], rozená [jméno FO] (2. účastnice) s osvojením svého otce souhlasila a uvedla, že odmalička říká navrhovateli dědo, takže pro ni se nic nezmění.10. [Jméno účastníka D], dříve [jméno FO] (3. účastnice) manželka navrhovatele a matka osvojence se ze [podezřelý výraz] důvodů z jednání omluvila a písemně připojila svůj souhlas s osvojením svého syna [jméno FO] (osvojence) navrhovatelem (osvojitelem).11. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané z oddacího listu, že navrhovatel [Jméno osvojitele] (osvojitel) a [jméno FO] (matka osvojovaného) uzavřeli manželství dne [datum] v [adresa].12. Z oddacího listu ze dne [datum] vyplývá, že mezi [Jméno účastníka A] (osvojencem) a [jméno FO] bylo uzavřeno manželství v [Jméno účastníka C]. Dne [Datum narození účastníka A] se manželům [jméno FO] narodil syn [jméno FO] a dne [Datum narození účastníka B] dcera [jméno FO].13. Z výše uvedených zjištění soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: zletilý [jméno FO] se narodil z manželství [Jméno účastníka D], dříve [jméno FO] a [jméno FO]. Po rozvodu manželství byl [jméno FO] svěřen do péče matky. Dne [datum] uzavřel navrhovatel manželství s matkou osvojovaného [jméno FO], nyní [jméno FO]. O tehdy nezletilého [jméno FO] se od jeho 7 let navrhovatel staral a společně s manželkou ho vychovávali. Vytvořil se mezi nimi faktický vztah otce a syna, založený na citovém poutu, který přetrvává dosud, i když osvojovaný je ženatý, má dvě zletilé děti a čtyři vnoučata. Biologický otec osvojence [jméno FO] již nežije, zemřel v roce 1998, osvojovaný s ním byl po dobu jeho života pouze v omezeném, později v minimálním kontaktu. Všechny osoby, jejichž souhlasu je k osvojení třeba, svůj souhlas připojily.14. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 846 a následujících občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., podle něhož zletilého lze osvojit, není-li to v rozporu s dobrými mravy.15. Podle ustanovení § 847 odst. 1, písmeno c), d) občanského zákoníku upravujícího osvojení, které je obdobou osvojení nezletilého, lze zletilého osvojit, jestliže osvojitel pečoval o osvojovaného jako o vlastního již v době jeho nezletilosti nebo osvojitel hodlá osvojit dítě svého manžela. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení ho nelze osvojit, pokud by to bylo v rozporu s odůvodněným zájmem jeho rodičů.16. Podle ustanovení § 850 odst. 2 občanského zákoníku trvá-li manželství osvojovaného, může být osvojen jen se souhlasem svého manžela.17. Podle ustanovení § 852 občanského zákoníku má osvojení právní následky pro osvojence a jeho potomky, pokud se narodili později. Pro dříve narozené [rodné přijmení] osvojence má osvojení právní následky, jen když dali k osvojení souhlas.18. Podle ustanovení § 448, odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, účastníkem řízení o osvojení je osvojenec, jeho dítě a ten, kdo má v úmyslu osvojence osvojit (osvojitel).19. Podle § 448, odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních, účastníkem je také manžel osvojitele, je-li třeba k osvojení jeho souhlasu.20. Po posouzení dané věci a vyhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že jsou splněny všechny zákonné podmínky uvedené v ustanovení § 847 odst. 1 občanského zákoníku pro vyhovění návrhu na osvojení zletilého [Jméno účastníka A] osvojitelem [Jméno osvojitele]. Osvojitel o něho od sedmi let věku pečoval jako o vlastní dítě, a navíc osvojovaný je synem jeho manželky, se kterou osvojitel žije již 52 let. Existuje mezi nimi citové pouto jako mezi skutečným otcem a synem. K osvojení udělila souhlas i manželka osvojitele [Jméno účastníka D], dříve [jméno FO] a potomci osvojovaného syn [jméno FO] a dcera [jméno FO] a rovněž manželka osvojovaného [jméno FO]. Byly tedy splněny i další podmínky uvedené v ustanoveních § 850 odst. 2 a § 852 občanského zákoníku a osvojení bude mít právní následky i pro potomky osvojovaného tedy syna [Jméno účastníka A], nar. [Datum narození účastníka A] a dceru [Jméno účastníka B], rozenou [jméno FO], nar. [Datum narození účastníka B]. Všichni účastníci řízení byli o právních následcích osvojení soudem poučeni a byli si jich plně vědomi. Nebyly zjištěny ani nevyšly najevo žádné skutečnosti, pro které by osvojení bylo v rozporu s dobrými mravy.21. Za této situace soud návrhu na osvojení zletilého [jméno FO] [jméno FO] [Jméno osvojitele] vyhověl. O změně příjmení osvojovaného soud nejednal, neboť osvojovaný se rozhodl, že si ponechá své současné příjmení [jméno FO].22. O nákladech řízení soud rozhodoval podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.