Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 8 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 11,50 %, úroku 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum], na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně úrok v pevné výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Poslední splátku tak byl povinen uhradit nejpozději do [datum], přičemž na pohledávku žalobkyně žalovaný dosud uhradil [částka]. Smlouva o úvěru byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. a žalovaným. Následně byla pohledávka včetně příslušenství společností [právnická osoba]. postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum].
2. Žalobkyně doplnila, že před uzavřením smlouvy ze dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně posuzovala schopnost žalovaného úvěr splácet. V žádosti o úvěr žalovaný uvedl, že je od [datum] zaměstnán u společnosti [právnická osoba]., že jeho měsíční příjmy činí celkem [částka] a jeho měsíční výdaje činí [částka]. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Bydlí u rodičů, je svobodný. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, z dohody o změně pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. V žádosti o úvěr ze dne [datum] žalovaný uvedl, že je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba]., že jeho měsíční příjmy činí celkem [částka] a jeho měsíční výdaje činí [částka]. Žalovaný dále v žádosti uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy, výpisu z bankovního účtu. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.
3. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil.
4. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu, neboť k rozhodnutí postačovaly účastníky předložené listinné důkazy.
5. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Společnost [právnická osoba]. tj. právní předchůdkyně žalobkyně se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobkyně jistinu a úrok v pevné výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaný svým podpisem smlouvy potvrdil převzetí poskytnuté jistiny v hotovosti (zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota]). Žalovaný na předmětný úvěr uhradil [částka] (zjištěno z dokumentů transakční historie).
6. Žalovaný dne [datum] v žádosti o úvěr uvedl, že je od [datum] zaměstnán u [právnická osoba]., že jeho měsíční příjmy činí celkem [částka] a jeho měsíční výdaje činí [částka], nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám, je svobodný, bydlí u rodičů, má střední vzdělání. K žádosti žalovaný doložil pracovní smlouvu, výpisy z účtu (zjištěno ze žádosti o úvěr).
7. Žalovaný byl zaměstnán u [právnická osoba]. od [datum] na dobu neurčitou (zjištěno z pracovní smlouvy a dohody o změně pracovní smlouvy).
8. Žalovanému byla vyplacena mzda v květnu 2024 v čisté výši [částka], v červnu 2024 v čisté výši [částka], v červenci 2024 v čisté výši [částka] (zjištěno z potvrzení o příchozích úhradách).
9. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]). Společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka]. Současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] a z podacího lístku).
10. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Společnost [právnická osoba]. tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně úrok v pevné výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkovou dlužnou částku ve výši [částka] se žalovaný zavázal uhradit ve 14 měsíčních splátkách po [částka]. Na předmětný úvěr žalovaný uhradil celkem částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházela z žádosti o úvěr, ve které žalovaný uvedl, že je na dobu neurčitou zaměstnán u [právnická osoba]., dále uvedl své příjmy a výdaje. Tvrzenou majetkovou situaci žalovaného si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila z pracovní smlouvy. Smlouva o úvěru byla společností [právnická osoba]. postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] s účinností od [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného předžalobní upomínkou k úhradě dluhu.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
16. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
17. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
18. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
19. Pohledávka společnosti [právnická osoba]. za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.
20. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb.
21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
22. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK)
23. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že právní předchůdkyně žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím na žalovaným předložené listiny. Žalovaný právní předchůdkyni žalobkyně sdělil údaje ohledně svého zaměstnavatele a výši čisté mzdy. Žalobkyně však neprokázala, zda právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru provedla lustrace žalovaného v bankovních a nebankovních registrech, SOLUS, CEE, insolvenčním rejstříku a jak prověřila výši dosavadního splátkového zatížení žalovaného zejména jakým způsobem plní své dosavadní závazky. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a případně provedení nezbytných lustrací. Právní předchůdkyně žalobkyně měla výdaje žalovaného zkoumat pečlivěji. Žalobkyně uvedla, že výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisů z bankovního účtu, které však jako důkaz ani na výzvu soudu nedoložila. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
24. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný dosud na úvěr uhradil celkem [částka]. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně částku [částka] (tj. [částka] – [částka]) spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
25. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.