Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky [částka] s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] doplněnou podáním ze dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobkyně tvrdila, že s žalovaným uzavřeli dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru [Anonymizováno] č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěrový limit a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaný přes tuto výzvu neuhradil svůj dluh, rozhodla se žalobkyně v souladu se Smlouvou přistoupit k odstoupení od Smlouvy dopisem. Žalobkyně považuje pohledávku za splatnou ke dni [datum]. Případné nároky plynoucí žalobkyni z dřívějšího doručení odstoupení žalovanému žalobkyně neuplatňuje. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], sestávající z jistiny ve výši [částka], smluvních poplatků ve výši [částka], pojistného ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % z částky [částka] ode dne [datum] do zaplacení. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru důkladně posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele. Žalobkyně zjistila, že příjem žalovaného ke dni uzavření Smlouvy činil [částka], tedy splátka úvěru dle Smlouvy činila toliko 5 %. Žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] předžalobní výzvu k úhradě dluhu, jak žalobkyně dokládá předložením této výzvy společně s dokladem o jejím odeslání.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.
4. Z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši [částka] za účelem financování nákupu zboží. Žalovaný se zavázal uhradit celkovou částku [částka] v 36 měsíčních splátkách ve výši [částka], když do splátky úvěru byla započítána i splátka pojistného ve výši [částka] měsíčně za sjednané pojištění. (Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěrových splátek, ani přes výzvu, kde mu byla poskytnuta lhůta 30 dnů dluh neuhradil, proto žalobkyně od úvěrové smlouvy odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, která byla ke dni [datum] vyčíslena na [částka] (z Odstoupení od smlouvy o úvěru a výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum]). Právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši [částka] do 7 dnů od doručení výzvy (z Výzvy k úhradě dluhu – předžalobní upomínka ze dne [datum]). Předžalobní upomínka byla odeslaná dne [datum] (z Potvrzení o podání). Žalovaný splatil celkem částku [částka] (z tvrzení žalobkyně). Žalobkyně po ověření totožnosti žalovaného provedla lustraci v registru SOLUS, CEE a dále identifikovala příjmy ve výši [částka], měsíční výdaje (bydlení -nájemné [částka] a splátky úvěru [částka]). Rozdíl příjmů a výdajů určila na částku [částka] (ze Zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného).
6. Soud shrnuje skutkový stav takto: Žalobkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru umožnila žalovanému čerpat účelový úvěr ve výši [částka] na nákup zboží. Žalovaný čerpal úvěr ve výši [částka] na nákup bílé techniky s tím, že se zavázal uhradit celkovou částku [částka] ve 36 měsíčních splátkách ve výši [částka] včetně poplatku za sjednané pojištění. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 0 % a RPSN ve výši 0 %. Žalovaný splatil částku [částka]. Žalovaný neplnil závazky ze sjednané úvěrové smlouvy. Žalobkyně ke dni [datum] úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě celého úvěru. Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobkyně provedla proces ověřování úvěruschopnosti žalovaného.
7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu posoudil soud smlouvu o úvěru jako smlouvu o úvěru uzavíranou žalobkyní jako podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaným jako spotřebitelem. Z tohoto důvodu soud aplikuje nejen ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ale i zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy.
8. Podle § 2 je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.)., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
14. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právě ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZoSÚ.
16. Soud je povinen zkoumat, zda věřitel při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost spotřebitele splácet, bez ohledu na to, zda je tento princip v zákoně stanoven či nikoliv, neboť se jedná o výchozí zásadu, která je obecným principem. Tím dochází k naplnění ochrany spotřebitele jako slabší strany proti neodpovědným poskytnutím úvěru, které by mohlo vést k ingerenci exekučního či insolvenčního řízení se všemi negativními dopady jako je ztráta majetku a společenská stigmatizace (nález Ústavního soudu ze dne [datum], III. ÚS 4129/18).
17. Odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Tvrzení spotřebitele je třeba konkrétními doklady zobjektivizovat (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze den [datum], sp. zn. [spisová značka]).
18. Soud uzavřel, že předmětná úvěrová smlouva je podle § 86 a § 87 ZoSÚ absolutně neplatná z důvodu absence řádného posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jeho osobních a majetkových poměrů, vyšla primárně z údajů sdělených žalovaným. Soud má za to, že nebyla dostatečně zjištěna a ověřena tvrzená příjmová stránka žalovaného (tvrzený příjem [částka]) a také výdajová, když do částky výdajů byla započtena pouze částka na splátky úvěrů [částka]. Z hlediska posouzení úvěruschopnosti je to nedostatečné, neboli z těchto údajů žalobkyně neměla a nemohla mít ucelené informace o skutečné příjmové a výdajové stránce žalovaného. Žalobkyně tak měla zaměřit svou pozornost na skutečné příjmy a výdaje žalovaného, minimálně ověřit např. co představuje příjem žalovaného a dále skutečné měsíční náklady žalovaného (např. z nájemní smlouvy, dokladů o platbách energií,atd). Soud má za to, že příjmy a výdaje žalovaného nebyly zjištěny objektivně. Žalobkyně měla rovněž předvídat, jestli žalovaný skutečně bude schopen úvěr splácet (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]), což však z hlediska zjištěných údajů nebylo možné.
19. S ohledem na výše uvedený závěr soudu o neplatnosti úvěrové smlouvy, je zřejmé, že žaloba je důvodná v rozsahu odpovídajícímu výši bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 o.z., které žalovaný přijal jako majetkový prospěch poskytnutý bez právního důvodu. Žalovanému byla poskytnuta částka [částka]. Žalovaný uhradil částku [částka]. Žalovaný se tudíž bezdůvodně obohatil o [částka]. Z důvodu neplatné smlouvy žalobkyni nároky na úhradu dalších peněžitých plnění nevznikly a žaloba byla ohledně dalších poplatků, úroků a zákonných úroků nad rámec přiznané jistiny zamítnuta, protože se nikdo nemůže s úspěchem domáhat po žalovaném úhrady nároků vyplývající z neplatného právního jednání (§ 588 o.z.). Žalovaný je proto povinen vrátit žalobkyni bezdůvodné obohacení představující jistinu ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, a to podle § 1970 o.z. Žalovaný je právě od [datum] v prodlení se zaplacením dlužné částky. Žalovaný byl v řízení nečinný a netvrdil žádné okolnosti o nemožnosti vrátit poskytnutou jistinu.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jenž byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 70 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 15 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud nepřiznal náhradu nákladů řízení za podání žalobkyně ze dne [datum], neboť obsahují doplnění a upřesnění žaloby, které měly být obsahem již samotné žaloby (návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu) a nejedná se proto o úkon právní služby ve smyslu advokátního tarifu.