Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s 12 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno advokáta] advokáta se sídlem [adresa].
Odůvodnění
1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 12 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.
2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum] Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaná stvrdila, že se s nimi seznámila. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem prověřena úvěruschopnost žalované prostřednictvím odborných pracovníků. Žalovaná byla v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněna čerpat revolvingový úvěr, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala dle úvěrových podmínek poskytnout ve prospěch žalované opakovaně peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaná se zavázala takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 3,05 % z výše sjednaného úvěrového rámce. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši [částka] a na poskytnutý úvěr uhradila celkem částku [částka]. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, sjednaného v odst. 6. 1. úvěrových podmínek, zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Jelikož žalovaná na výzvu žalobkyně nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši [částka] sestávající z neuhrazené jistiny ve výši [částka], nákladů na vymáhání ve výši [částka] a smluvních pokut ve výši [částka]. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] sazbou 27,88 % ročně z částky [částka] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] za dobu od [datum] do [datum] sazbou 11,5 % ročně z částky z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut.
3. Usnesením, č. j. [spisová značka] ze dne [datum], byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet a dále aby odstranila rozpor mezi žalobou a listinnými důkazy, kdy v žalobě uvádí, že výše úvěrového rámce činila [částka], ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. [hodnota] vyplývá, že výše úvěrového rámce činila [částka].[právnická osoba] tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že ke zjištění skutečnosti, zda žalovaná bude schopna splácet předmětný úvěr, užila nejprve výpočtu maximálního limitu měsíční splátky (MLS). Ve výpočtu MLS se zohledňují jak příjmy, tak výdaje žalované, včetně jejich případných výdajů na již existující závazky. K ověření příjmové a výdajové stránky si žalobkyně od žalované vyžádala Výpis z účtu za období od [datum] do [datum]. Žalovaná při kontraktačním procesu s žalobkyní uvedla, že jejím zaměstnavatelem je společnost [právnická osoba]., [adresa]. Od této společnosti žalované v předmětné době Výpisu přišla platba, a to dne [datum], ve výši [částka], jež převyšovala tvrzený příjem ve smlouvě. Žalobkyně si dále vyžádala Potvrzení o platbě za poslední tři měsíce předcházející uzavření smlouvy. Z předmětných potvrzení vyplývá, že příjem žalované byl nižší než příjem tvrzený ve smlouvě, nicméně i při výpočtu limitu splátky s ověřenou výší příjmu došlo k pozitivnímu vyhodnocení, a to i přesto, že žalobkyně tuto skutečnost již následně nepromítnul do zpracovaného výpočtu MLS. Z předmětného výpisu z bankovního účtu vyplývá, že žalovaná v době výpisu disponovala nad rámec již uvedeného finančními prostředky ve výši nejméně [částka]. Tuto částku ovšem žalobkyně do výpočtu MLS výše nezahrnula. Prostřednictvím Výpisu si žalobkyně ověřila výdaje žalované, mezi nimi například výdaje na domácnost (nájem), výdaje na stravu (např. Kaufland, Tesco, Billa, Albert, Foodora, UGO aj.), léky ([tituly za jménem] Max), dopravu (např. CS EuroOil) či telekomunikační služby (O2). Z Výpisu jsou zjevné také tzv. zbytné a jednorázové výdaje, jako např. trafika, prodejna Valmont, nápojové automaty, Netflix aj., o kterých lze předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny. Další podstatnou skutečností plynoucí z Výpisu je, že žalovaná značnou část svých výdajů nehradila přímo placením z účtu, ale jiným způsobem (zřejmě hotovostními platbami), když část svých příjmů z účtu vybírala prostřednictvím bankomatu. Žalobkyně tak nemá žádnou možnost, jak zjistit či prověřit způsob nakládání s těmito z účtu vybíranými finančními prostředky. Samotný výběr finančních prostředků z účtu je tak nutno klasifikovat jako výdaje žalované, ať už je jimi v dalším kroku hrazeno cokoliv. Lze tedy předpokládat, že žalovaná, která uzavírá smlouvy o spotřebitelském úvěru, bude muset rovněž uzpůsobit výběry z účtu tak, aby svým závazkům dostála. Žalobkyně kontaktovala žalovanou prostřednictvím poskytnutého telefonního čísla, přičemž si ověřila pravost kontaktního údaje. Dále se žalobkyně opětovně dotazovala žalované na její další kontaktní údaje a měsíční výdaje její domácnosti. Záznam telefonního hovoru žalobkyně přiložila k vyjádření. Žalobkyně dále zjišťovala, zda má žalovaná v době žádosti o poskytnutí úvěru závazky u jiných institucionálních věřitelů. To je patrné ze zprávy NRKI, ze které lze zjistit, jaké závazky žalovaná v minulosti měla, jaké současně má, kolik na existující závazky měsíčně hradí a zda se dostala do prodlení se splácením. V daném případě byly předchozí závazky zjištěny a měsíční splátky na ně byly zahrnuty do výpočtu MLS. Žalobkyně poukázala na skutečnost, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru svědčí mimo jiné skutečnost, že se žalovaná dle zprávy NRKI za dobu trvání závazků nedostala do prodlení se splácením svých závazků. Platební morálka žalované byl proto na vysoké úrovni. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti. Mimo výše uvedené žalobkyně sděluje, že v rámci uzavírání smlouvy provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen. O řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru svědčí skutečnost, že žalovaná následně žalobkyni hradila na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, a to od ledna 2022 do února 2025, tedy po dobu přesahující tři roky a byla tak nepochybně schopna úvěr splácet.5. Dále žalobkyně uvedla, že úvěrový rámec byl postupně navýšen z původní výše [částka] na konečnou výši [částka]. Jelikož se jedná o podstatné navýšení, provedla žalobkyně posouzení úvěruschopnosti shodným způsobem, jako před uzavřením smlouvy. Do výpočtu MLS klienta započítaný příjem klienta činil [částka], výdaje činily: životní minimum klienta [částka], součet splátek úvěrů z NRKI, mimo [právnická osoba] [částka], stress buffer klienta [částka], výše splátky po navýšení rámce [částka] a zbývající MLS klienta představuje [částka]. Žalobkyně si dále k opětovnému ověření příjmové a výdajové stránky vyžádala Výpis z účtu za období od [datum] do [datum]. Z předmětného Výpisu žalobkyně zjistila, že žalovaná v průběhu závazkového vztahu změnila zaměstnavatele a před uzavřením předmětného dodatku byla zaměstnána u společnosti [právnická osoba]., od které jí na bankovní účet přišla platba ve výši [částka], která převyšovala tvrzenou výši v žádosti o navýšení úvěrového rámce. Dále si žalobkyně ověřila, že mandatorní výdaje žalované zůstaly v přibližně stejné výši, jako před uzavřením smlouvy. Žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalované při navýšení úvěrového rámce provedla opětovnou lustraci žalované v registrech NRKI a ISIR, přičemž dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem v NRKI klient nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotaz do registru ISIR byl proveden s výsledkem – v registru nenalezen.6. Žalobkyně soudu předložila Dodatky k úvěrové smlouvy č. [hodnota] ze kterých vyplývá, že dne [datum] došlo k navýšení úvěrového rámce na částku [částka] s tím, že výše minimální měsíční splátky se mění na [částka] měsíčně, dne [datum] došlo k navýšení úvěrového rámce na částku [částka] s tím, že výše minimální měsíční splátky se mění na [částka] měsíčně a dne [datum] došlo k navýšení úvěrového rámce na částku [částka] s tím, že výše minimální měsíční splátky se mění na [částka] měsíčně.7. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.8. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaná uzavřely dne [datum], prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, Smlouvu o revolvingovém úvěru č. [hodnota]. Výše úvěrového rámce činila [částka], roční úroková sazba činila 27,88 %, RPSN činila 31,74 % a výše měsíční splátky činila 3,05 % z úvěrového rámce, tj. částku [částka]. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba]. Celková částka splatná spotřebitelem činila [částka]. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci (ze smlouvy č. [hodnota] ze dne [datum]). Dodatkem k úvěrové smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] došlo ke zvýšení úvěrového rámce na částku [částka]. Výše minimální měsíční splátky byl změněn na částku [částka] (z Dodatku ke smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum]). Dodatkem k úvěrové smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] došlo ke zvýšení úvěrového rámce na částku [částka]. Výše minimální měsíční splátky byl změněn na částku [částka] (z Dodatku ke smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum]). Dodatkem k úvěrové smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum] došlo ke zvýšení úvěrového rámce na částku [částka]. Výše minimální měsíční splátky byl změněn na částku [částka] (z Dodatku ke smlouvě č. [hodnota] ze dne [datum]). Žalovaná porušila svou povinnost hradit svůj závazek řádně a včas ve sjednaných splátkách. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná načerpala celkem částku ve výši [částka] a uhradila částku [částka] (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] (z výzvy ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dluhu (z výzvy, z poštovního podacího archu). Z „Karty klienta“ a z informací o klientovi, uvedených ve smlouvě o úvěru, soud zjistil, že žalovaná je svobodná, má učňovské vzdělání, bydlí v podnájmu a nemá žádnou vyživovací povinnost. Její měsíční příjem činí [částka] a měsíční výdaje domácnosti činí [částka].9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne [datum] spisové značky [spisová značka], z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v [adresa]. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že posoudila úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, toto tvrzení ovšem žalobkyně neprokázala, a to zejména ve vztahu podstatnému navýšení úvěrového rámce během měsíce prosince 2021 až srpna 2024 z částky [částka] až na částku [částka]. Žalobkyně ve vztahu navýšení úvěrového rámce na částku [částka] předložila soudu výpis z účtu za období od [datum] až [datum], ze kterého je patrno, že v měsíci červenci 2024 činil čistý měsíční příjem žalované [částka]. Žalobkyně ovšem vůbec nezkoumala aktuální výdaje žalované a vycházela pouze z údajů životního minima a normativních nákladů na bydlení, které jsou legislativně zakotveny pro posuzování dávek hmotné nouze, a ze statistických údajů. Úvěrující vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalované např. v souvislosti s bydlením, dopravou, zdravotním stavem a další. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.19. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky [částka], kterou žalovaná od žalobkyně načerpala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku [částka]. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku [částka], která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.20. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum], která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná pro porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem žaloby bylo zaplacení částky [částka] (jistina ve výši [částka] + náklady na vymáhání ve výši [částka] + smluvní pokuta ve výši [částka]). Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky [částka] (nevrácená jistina pohledávky), která představuje 62,80 % z uplatněného nároku. Neúspěšná byla ohledně částky [částka], tedy z 37,20 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 25,60 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], mimosoudní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva), ve výši [částka] dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z částky [částka], tj. [částka]. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku [částka] a z této částky soud přiznal žalobkyni 25,60 %, tedy částku [částka].