Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky [částka], s 15,49 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do [datum], s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 11,5 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], úroku 15,49 % ročně z částky [částka] od [datum] do [datum], úroku 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úroku 11,5 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] od [datum] do [datum] a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši [částka] a žalovaný se zavázal částku vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Žalovaný podpisem Smlouvy přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě, jejímž předmětem je pojištění schopnosti splácet předmětný úvěr. Na základě Smlouvy se žalovaný zavázal měsíčně hradit pravidelnou splátku úvěru ve výši [částka], skládající se ze splátky pojištění, jistiny a úroku 15,49 % ročně, a to vždy k 20. dni v měsíci počínaje dnem [datum]. Dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši [částka]. Žalobkyně v souladu s ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného. Splátky od [datum] do [datum] byly splaceny. Na splátku dne [datum] bylo ze strany žalovaného dne [datum] zaplaceno pouze [částka]. Dále žalovaný neeviduje další úhrady žalovaného do dne zesplatnění. Na základě bodu 5. Smlouvy má žalobkyně nárok požadovat náklady účelně vynaložené na vymáhání a smluvní pokutu ve výši [částka] za každou opožděnou splátku či platbu. Opakovaným prodlením s úhradou splátek se žalovaný dopustil závažného porušení smluvních povinností, proto žalobkyně přistoupila v souladu s ujednáním čl. 5 Úvěrové smlouvy dne [datum] k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byl dluh žalovaného tvořen nesplacenou jistinou ve výši [částka] (jistina neobsahuje žádné úroky, úroky z prodlení, pokuty, poplatky ani jiné položky), nesplaceným smluvním úrokem z úvěru (kapitalizovaný úrok) ve výši [částka], který je souhrnem nesplacených smluvních úroků ode dne poslední zaplacené splátky, tj. ode dne [datum] do dne předcházejícího dni zesplatnění, tedy do dne [datum], smluvní pokutou ve výši [částka], pojistným ve výši [částka]. O zesplatnění úvěru informovala žalobkyně žalovaného prostřednictvím zesplatňujícího dopisu - předžalobní výzvy, dále pak také zprávami odeslanými na e-mailovou adresu žalovaného. Žalobkyně žalovanému v zesplatňujícím dopise - předžalobní výzvě poskytla dodatečnou lhůtu k doplacení, žalovaný ji však ke splacení nevyužil.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
4. Z účastníky předložených listinných důkazů soud učinil následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla částku [částka] jako bezúčelový úvěr. Předmětnou smlouvou byla sjednána základní roční úroková sazba ve výši 15,49 %, měsíční pojistné ve výši [částka] a poplatek za zprostředkování úvěru ve výši [částka]. Celková měsíční splátka byla sjednána ve výši [částka] splatná vždy k 20. dni v měsíci. Počet splátek 120. Celkovou částku, kterou se žalovaný zavázal uhradit; [částka]. Úvěrová smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www.[Anonymizováno].[Anonymizováno]. Z potvrzení o vyplacení úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že dne [datum] byla na účet [Anonymizováno] /[Anonymizováno] pod VS [var. symbol] převedena částka [částka] se zprávou pro příjemce „půjčka pro [jméno FO] “. Z potvrzení o prověření úvěruschopnosti ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaný uvedl že podniká a jeho čistý měsíční příjem činí [částka], je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů, celkové výdaje včetně splátek má ve výši [částka]. Ze splátkového kalendáře soud zjistil, že žalovaný žalobkyni uhradil v součtu částku [částka]. Z dopisu ze dne [datum] nadepsaného Výzva k zaplacení půjčky – takzvaná předžalobní výzva soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu v celkové výši [částka] nejpozději do [datum], jinak se žalobkyně obrátí na soud a bude pohledávku vymáhat. Z výpisu z běžného účtu žalovaného č. [Anonymizováno] /[Anonymizováno] vedeného u [právnická osoba] soud zjistil, že za období od [datum] – [datum] byl disponibilní zůstatek na účtu žalovaného [částka]. V měsíci červnu 2022, tedy před poskytnutím úvěru byly příchozí platby žalovaného ve výši [částka], z toho částka [částka] dne [datum] jako úvěru z [právnická osoba]. Žalovaný měl celkové výdaje za měsíc červen 2022 ve výši [částka]. Ostatní příchozí platby nejsou označeny. Dále bylo z výpisu zjištěno, že žalovaný od [Jméno žalobkyně]. načerpal půjčky a to dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] a dne [datum] ve výši [částka] čerpal úvěry od společnosti [právnická osoba]. Z úvěrové zprávy soud zjistil, že žalovaný v době žádosti o úvěr měl dva existující splátkové úvěry se zůstatkem jistiny ve výši [částka] a [částka], sedm úvěrů ukončených a dva úvěry byly žalovanému odmítnuty.
5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] jako bezúčelový úvěr. Žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 15,49 % ročně splatit ve 120 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Úvěr byl poskytnut žalovanému dne [datum]. Žalovaný celkem uhradil na splátkách úvěru částku [částka]. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vyšla z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr a dále z výpisu z běžného účtu žalovaného zachycující období před poskytnutím úvěru a úvěrové zprávy.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
11. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
13. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
14. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK)
15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace ke svým poměrům v žádosti o úvěr kde uvedl, že jeho příjem z podnikání je ve výši [částka] měsíčně, je svobodný, bezdětný, bydlí u rodičů, celkové výdaje včetně splátek úvěru má ve výši [částka], příjmy ostatních členů domácnosti [částka] a že tyto poměry žalobkyně prověřovala na základě předloženého výpisu z účtu žalovaného a dotazem do registrů. Žalobkyně tvrdí, že výpisem z účtu žalovaný prokázal jak výši svého příjmu [částka] tak výši výdajů. Dokazováním bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalovaného v podstatě souhlasí. Skutečné výdaje zjištěné z výpisu z účtu žalovaného částku [částka] uváděnou v žádosti o úvěr výrazně převyšovaly (cca [částka]). Dále ohledně výdajů žalovaného není zjevné, kolik v rozhodné době platil za bydlení, energie atd. Zjištěné výdaje žalovaného byly zčásti kryty příjmy a zbytek výdajů žalovaný zjevně pokrýval úvěry. Z tvrzení žalobkyně není zřejmé, jakým způsobem bylo prověřováno dosavadní úvěrové zatížení a platební morálka žalovaného.
16. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr. Za situace, kdy žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.
17. S ohledem na shora popsané soud uzavírá, že předmětné úvěrové smlouvy jsou absolutně neplatné podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších plněních (§ 576 o. z.).
18. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy má žalobkyně nárok na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný dosud vrátil v součtu [částka]. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně [částka].
19. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od [datum] do zaplacení. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
20. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
21. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků