Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s 12 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky [částka] 12 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a částky [částka], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12 % a částky [částka]. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalobkyně elektronicky se žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru na základě které poskytne žalované peněžní prostředky až do výše [částka]. Žalobkyně uvedla, že zkoumala schopnost žalované předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně nejprve zjistila u žalované celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v registrech, a to centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, bankovním a nebankovním registru klientských informací. Čistý měsíční příjem žalované činil [částka], což žalobkyně ověřila z výpisu z běžného účtu žalované [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Úvěr v souhrnné výši [částka] byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu v době od [datum] do [datum]. Žalovaná na úvěr uhradila [částka]. Úvěr se stal splatným dne [datum]. Žalovaná částka sestává z jistiny úvěru [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru [částka], a smluvního úroku dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy ve výši 1.07 % denně z nesplacené části jistiny v kapitalizované výši [částka], poplatek za službu presto dle č. VII odst. 4 ve výši [částka]. Žalobkyně je oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z jistiny až do zaplacení stávajícího dluhu. Žalobkyně uplatňuje smluvní pokutu pouze za prvních 90 dnů prodlení ve výši [částka]. Žalovaná na pohledávku žalobkyně dosud neuhradila ničeho.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] soud zjistil, že se žalobkyně dne [datum] zavázala poskytnout žalované v její prospěch částku až do výše [částka] jako revolvingový spotřebitelský úvěr a žalovaná se zavázala úvěr splatit nejpozději do [datum] s úrokovou sazbou ve výši 1,066 % denně a poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99% z čerpané částky. Žalovaná smlouvu podepsala elektronicky prostřednictvím klientského profilu. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované brala v úvahu následující údaje. Počet členů ve společně hospodařící domácnosti s příjmem: 2, výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky: [částka], výše pravidelných měsíčních výdajů na bydlení: [částka], ostatní zbytné výdaje: [částka], výše ověřeného čistého měsíčního příjmu: [částka], výše čistého měsíčního příjmu uvedeného spotřebitelem: [částka], regionální koeficient: 1, rezerva pro výdaje: [částka], vypočítané minimální výdaje: [částka], disponibilní příjem: [částka]. Z dokumentu nadepsaného Identifikované příjmy soud zjistil, že příjem byl žalovanou doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a průměrný čistý měsíční příjem žalované žalobkyně uvažovala ve výši [částka]. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované na její účet v souhrnu částku [částka] pod VS [var. symbol]. Z dokumentu autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalované autorizací prostřednictvím zaslání autorizační platby z bankovního účtu č. [č. účtu], a to dne [datum]. Z výpisu z účtu tzv. Kontomatik bylo zjištěno, že před poskytnutím úvěru žalovaná pobírala jako příjem ze zaměstnání invalidní důchod ve výši [částka], rentu za úraz ve výši [částka], ostatní příjmy jsou neidentifikovatelné. Dále je z výpisu zřejmé, že žalovaná vynakládala tisícové částky na sázky u různých sázkových kanceláří a čerpala půjčky od různých nebankovních společností. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku ze dne [datum] soud zjistil, že žalované byla dne [datum] odeslána výzva k plnění, a to ve lhůtě 3 dní, přičemž žalovaná byla upozorněna na možné soudní vymáhání pohledávky.
6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne [datum] zavázala poskytnout žalované v její prospěch částku až do výše [částka] jako revolvingový spotřebitelský úvěr a žalovaná se zavázala úvěr s úrokem úvěru ve výši 1.066 % denně z nesplacené části jistiny splatit nejpozději do [datum]. Žalobkyně poskytla žalované na její účet částku ve výši [částka]. Žalobkyně při hodnocení úvěruschopnosti žalované vyšla z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr a z výpisu z účtu za období [datum] do [datum]. K zaplacení žalované částky byla žalovaná vyzvána předžalobní upomínkou odeslanou dne [datum], a to ve lhůtě 3 dní. Žalovaná na předmětný úvěr uhradila celkem [částka].
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem11. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla sjednána smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.13. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“14. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK)15. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná jí poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalované s odbornou péčí, a že žalobkyně tyto poměry prověřovala doloženým výpisem z účtu, dotazem v registrech a z vlastních systémů. Žalobkyně tvrdí, že žalobkyní ověřená výše průměrného čistého měsíčního příjmu žalované činila [částka], což nesouhlasí neboť z výpisu z účtu je zřejmý měsíční příjem invalidní důchod ve výši [částka] a renta za úraz ve výši [částka], ostatní příjmy není možno identifikovat jako pravidelné příjmy ze zaměstnání. Pokud jde o výdaje žalované, pak žalovaná v žádosti o poskytnutí úvěru uvedla své výdaje + úvěry v celkové výši [částka], což žalobkyně nijak nedoložila a z výpisu z účtu je zjevné, že výdaje mnohonásobně převyšují částku uváděnou žalovanou. Žalovaná vynakládala nemalé částky na sázky u Tipsport a společnosti Gaming.cz. Žalobkyně poskytla žalované opakovaně úvěr v situaci, kdy z výpisu z účtu bylo zjevné, že žalovaná vynakládá prostředky na sázky a opakovaně za sebou čerpala mikroúvěry u jiných nebankovních společností. Žalobkyně neprokázala, že prověřila z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených zdrojů, jaké jsou skutečné výdaje žalované, přičemž zjišťování skutečných poměrů žalované by zahrnovalo například také to, jaká je výše nájemného a energií, které žalovaná měsíčně platí, dále jaká je platební morálka při splácení přechozích úvěrů apod. Pokud tedy žalobkyně není schopna doložit, že věrohodným způsobem skutečné výdaje žalované prověřila na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalované, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyně s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr.16. S ohledem na shora popsané shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích a dalších plněních (§ 576 o. z.).17. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Jinými slovy má žalobkyně nárok na vrácení toho, co žalované plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši [částka]. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku [částka]. Žalovaná je tedy povinna žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu uvedených částek, tedy [částka].18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaná ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu netvrdila a neprokázala ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od [datum] do zaplacení. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.19. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.20. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.21. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.