Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s 14,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s 14,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s 8 % ročním úrokem z částky [částka] od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka], spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 14,75 %, úrokem 8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu žalobkyně odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba]., smlouvu o úvěru č. [hodnota] na základě které poskytla společnost [právnická osoba]. žalovanému úvěr [částka] v hotovosti. Žalovaný se zavázal uhradit spolu s poskytnutou částkou příslušenství úvěru úrok v pevné výši [částka] za dobu trvání úvěru úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši [částka]. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku [částka] ve 14 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Žalovaný na pohledávku žalobkyně dosud uhradil částku [částka]. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů.
4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
5. Ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. tj. právní předchůdkyně žalobkyně, se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku [částka] a žalovaný se zavázal vrátit částku [částka], z čehož částka [částka] představovala úrok v pevné výši[částka] částka, poplatek za poskytnutí úvěru[částka] částka, činila náklady na vyhodnocení úvěrového případu[částka] částka, představovala poplatek za splátky v hotovosti v místě bydliště, tj. inkasní poplatek. Uvedenou částku se žalovaný zavázal splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši [částka]. Podle smlouvy žalovaný potvrzuje svým podpisem smlouvy převzetí poskytnutých peněžních prostředků v hotovosti.
6. Ze žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný dne [datum] požádal právní předchůdkyni žalobkyně o poskytnutí úvěru a v žádosti uvedl, že je starobní důchodce, pobírá důchod ve výši [částka] měsíčně. Jeho průměrné měsíční výdaje činí [částka] na bydlení a energie [částka] na stravu, dopravu a osobní náklady. Použitelný měsíční příjem tedy činí [částka]. Dále uvedl, že bydlí u příbuzných, je rozvedený, nemá vyživovací povinnost, má střední vzdělání. K žádosti žalovaný doložil občanský průkaz a oznámení [právnická osoba]. Dle údajů zaznamenaných v žádosti žalovaný nepředložil právní předchůdkyni žalobkyně žádné doklady prokazující jeho výdaje.
7. Z Oznámení [právnická osoba] ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému od ledna 2023 bude vyplácen starobní důchod ve výši [částka].
8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a potvrzení o provedení transakce soud zjistil, že pohledávka společnosti [právnická osoba]. za žalovaným byla postoupena na žalobkyni a to s účinností ke dni [datum]. Z dopisu ze dne [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba]. oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši [částka].
9. Z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího archu soud zjistil, že žalovanému byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva.
10. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba]., se dne [datum] zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené o úrok a poplatky v celkové výši [částka] splatit ve 14 měsíčních splátkách ve výši [částka]. [adresa] 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila dopisem ze dne [datum] obsahujícím výzvu k plnění. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou.
11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
12. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
14. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
15. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
16. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.
17. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
18. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK)
19. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-755/22, [právnická osoba]. proti [právnická osoba].: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.
20. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů sdělených žalovaným a prověření příjmů žalovaného z potvrzení [právnická osoba]. Nicméně z tvrzení žalobkyně plyne, že v otázce výdajů žalovaného se spolehla pouze na jím uvedené a ničím nepodložené informace v žádosti o úvěr. Dokazováním bylo zjištěno, že žalovanému byl přiznán starobní důchod ve výši [částka] měsíčně. Nicméně zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr. Běžné výdaje žalovaného na bydlení, stravu žalobkyně žádným způsobem neprověřila (například doložením výpisu z účtu, doklady ohledně bydlení, aj.). Přitom žalovaným uváděné výdaje na bydlení v nízké výši a bydlení u příbuzných vzbuzují pochybnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně nedoložila lustrace žalovaného v dostupných bankovních a nebankovních registrech a neprověřila jeho dosavadní úvěrové zatížení ani platební morálku. Soud tedy uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, v důsledku čehož je smlouva o úvěru absolutně neplatná.
21. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).
22. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný dosud na pohledávku žalobkyně uhradil částku ve výši [částka]. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni vydat bezdůvodné obohacení ve výši [částka].
23. Jelikož je žalovaný se svým plněním v prodlení, má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení z částky [částka] ve smyslu ustanovení § 1970 o. z., a to od [datum] do zaplacení. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
24. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.
25. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, avšak v souvislosti se soudním řízením mu podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.