Výrok
I. Žaloba na zaplacení částky [částka] s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s 11,5 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši [částka]. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka]. Žalovaný se dostal do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne [datum]. Ani po opakovaných písemných upomínkách žalovaný splátky úvěru neuhradil, proto žalobkyně přistoupila dne [datum] k zesplatnění úvěru a vyzvala žalovaného k úhradě celé zbývající jistiny úvěru a nákladů právního zastoupení.
2. Žalobkyně k výzvě soudu doplnila, že posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně vycházela z průměrného příjmu žalovaného [částka], informace poskytnuté žalovaným, že je ženatý, děti nemá a jeho náklady na bydlení jsou ve výši [částka], náklady na potraviny a běžné zboží ve výši [částka], finanční závazky ve výši [částka]. Žalobkyně provedla lustrace v [Anonymizováno] s výsledkem bez záznamu, insolvenčním rejstříku bez záznamu, v registru platebních informací s pozitivním výsledkem [částka], evidenci exekucí bez záznamu apod. Žalobkyně vycházela ze skóringu spotřebitele. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil celkem částku [částka].
3. Žalovaný ve svém podání ze dne [datum] uvedl, že nárok tak, jak je uveden v žalobě, neuznává. Dle jeho názoru nejde o nárok vyplývající z úvěrové smlouvy, nýbrž o nárok na vypořádání, resp. vrácení bezdůvodného obohacení. Domnívá se, že nárok žalobkyně má být zcela zamítnut. Žalovaný dále požádal o náhradu nákladů řízení, na které má nárok i jakožto nezastoupený účastník. K dnešnímu dni od žalobkyně převzal coby jistinu úvěru částku [částka] a ve splátkách uhradil celkem [částka].
4. Žalobkyně v replice k vyjádření žalovaného ze dne [datum] uvedla že nesouhlasí s tvrzeními žalovaného a je přesvědčena o platnosti uzavřené smlouvy a má za to, že je žalovaný nárok zcela po právu.
5. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.
6. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.
7. Žalobkyně se dne [datum] smlouvou o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] zavázala, že poskytne žalovanému na jeho výslovnou žádost a v jeho prospěch spotřebitelský úvěr typu neúčelový hotovostní úvěr v celkové výši [částka] a podle čl. 4.3. smlouvy bude částka [částka] vyplacena na účet žalovaného č. [č. účtu], a to do 10 pracovních dnů od nabytí účinnosti smlouvy. Podle čl. 4.5. a 4.6. smlouvy zápůjční úroková sazba se uplatňuje jako úroková sazba roční a její výše činí 20 % měsíčně a roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 792 % p. a. Podle čl. 4.8. smlouvy se žalovaný zavazuje splatit celkový poskytnutý úvěr poskytovateli a současně také úrok v celkové výši [částka]. Na základě smlouvy je tedy žalovaný povinen zaplatit žalobkyni celkovou dlužnou částku spotřebitelského úvěru ve výši [částka]. V čl. 5.1 smlouvy se žalovaný dále zavázal hradit měsíční splátky [částka]. Žalovaný podepsal smlouvu pomocí verifikační platby a SMS kódu. (zjištěno ze Smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota]). Dne [datum] žalovaný z účtu č. [č. účtu] zaslal žalobkyni verifikační platbu [částka] s [Anonymizováno] operace [Anonymizováno]. Žalobkyně dne [datum] poukázala na účet č. [č. účtu] částku [částka] s poznámkou „Trnik úvěr“ a variabilním symbolem [var. symbol] (zjištěno z potvrzení o platbě). Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku v celkové výši [částka] (zjištěno z podání ze dne [datum]).
8. Žalobkyně měla k dispozici kopii občanského a řidičského průkazu žalovaného (zjištěno z kopie občanského a řidičského průkazu). Žalobkyně provedla lustraci žalovaného v CEE dne [datum] s pozitivním výsledkem v registru SOLUS (zjištěno z výpisu CEE).
9. Žalobkyně zaslala žalovanému upomínky k úhradě dlužné splátky ze dne [datum] a ze dne [datum]. (zjištěno z 1. upomínky a 2. upomínky a e-mailů ze dne [datum] a [datum]).
10. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní výzvu, zesplatnění úvěru a oznámení o převzetí pr. zastoupení. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky nejpozději do [datum] (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne [datum] a podacího lístku).
11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne [datum] zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši [částka] a žalovaný se zavázal úvěr s úrokovou sazbou ve výši 20 % měsíčně, tedy celkem částku [částka], splatit v měsíčních splátkách [částka]. Žalovaný podepsal smlouvu pomocí verifikační platby a SMS kódu. Žalobkyně poskytla žalovanému částku [částka] na účet č. [č. účtu]. Z důvodu prodlení žalovaného žalobkyně úvěr zesplatnila dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne, ve kterém žalovaného vyzvala k úhradě dluhu. Žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že prováděla lustrace žalovaného v některých dostupných registrech.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od [datum], poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.
17. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
18. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
19. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
20. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 občanského zákoníku v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 občanského zákoníku jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb.
21. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne [datum], č. j. [spisová značka], „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“
22. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-[právnická osoba]. proti GK)
23. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a že žalobkyně tyto poměry prověřovala také nahlédnutím do veřejných rejstříků. Žalobkyně vycházela z informací uvedených žalovaným, který uvedl příjem ve výši [částka] a výdajů v celkové výši [částka]. Zcela absentuje doložení důkazů k ověření příjmů a zjištění konkrétních měsíčních výdajů žalovaného. Žalobkyně nedoložila žádné podklady tyto údaje dokládající (např. výpis z běžného účtu, doklad o způsobu bydlení a nákladech na bydlení, aj.)
24. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr. Za situace, kdy žalobkyně věrohodným způsobem skutečné příjmy a výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Žalobkyní doložené důkazy nejsou dostačující.
25. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že žalobkyně neposuzovala schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, jak vyžaduje právní úprava, a proto je úvěrová smlouva absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, pojištění a dalších službách a plněních (§ 576 o. z.).
26. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním ustanovením § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. Převzal-li žalovaný předmět úvěru na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Jelikož žalovaný na poskytnuté plnění ve výši [částka] již uhradil částku [částka], soud žalobu v celém rozsahu zamítl.
27. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.