Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

10 C 229/2024

Soud: Okresní soud v OlomouciDatum rozhodnutí: 20. 11. 2024Č. j.: 10 C 229/2024-44Samosoudkyně: JUDr. Ivana ArnoštováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 9. 1. 2025Předmět řízení: o 35 000 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOL:2024:10.C.229.2024.1
vzájemné plněnípostoupení pohledávkysmlouva o úvěrubezdůvodné obohaceníneplatnost právního jednánísmlouva nájemnírodičovská dovolená
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 17. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (71) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 35 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Řízení se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum], zastavuje.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne [datum] žalobu u Okresního soudu v Olomouci, kterou doplnila [datum], a domáhá se zaplacení 35 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela dne [datum] s [právnická osoba] smlouvu o úvěru, na jejímž základě obdržela úvěr ve výši 35 000 Kč, splatný ve 13 splátkách do [datum]. Pohledávka byla postupně převedena na [právnická osoba], následně na [právnická osoba], a nakonec na žalobkyni. Žalovaná svůj dluh vůči žádnému z věřitelů nesplnila, ačkoliv byla žalobkyní písemně vyzvána. Žalobkyně požaduje: jistinu 35 000 Kč, smluvní úrok 25,85 % ročně od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení od [datum] do zaplacení. Ostatní nároky dle smlouvy žalobkyně nepožaduje. Výzva dle § 142a o.s.ř. byla žalované zaslána [datum].

2. Podáním ze dne [datum] vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do zaplacení úroku ve výši 25,85 % ročně z částky 35 000 Kč od [datum] do zaplacení a v zákonném úroku z prodlení z částky 35 000 Kč od [datum] do [datum]. Soud tedy v tomto rozsahu řízení výrokem III. tohoto rozsudku zastavil dle ust. § 96 odst. 2 o. s. ř.

3. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala. Na výzvu soudu dle § 115a) o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila, přičemž byla rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř., a proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání dle § 115a) o. s. ř. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a) o. s. ř. bez jednání.

4. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č [Anonymizováno] -[Anonymizováno], předpisu splátek a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, že právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba], (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovanou dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které se zavázal poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Částku ve výši 35 000 Kč žalovaná převzala v hotovosti což potvrdila podpisem této smlouvy. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a nákladů úvěru ve výši 25 550 Kč, celkem tedy ve výši 60 550 Kč, se žalovaná zavázala zaplatit věřiteli v 13 měsíčních splátkách ve výši 4 550 Kč. RPSN tohoto úvěru činilo 189,38%. Ze smlouvy o prodeji závodu ze dne [datum] a z výňatku z přílohy obsahující seznam úvěrových smluv převáděných Smlouvou o prodeji části závodu ze dne [datum], že společnost [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a. s. nabyla od společnosti [právnická osoba] pohledávku za žalovanou. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba]. a společností [právnická osoba], ze dne [datum] a ze seznamu postoupených pohledávek, že na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na společnost , právnická osoba Ze Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní, ze dne [datum] a ze seznamu postoupených pohledávek, že na základě této smlouvy došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni. Z ústřižku poštovní poukázky, že žalovaná v měsíci [Anonymizováno] [Anonymizováno] obdržela od [Anonymizováno] [Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] v Olomouci částku ve výši 7 600. Z oznámení o [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno], že žalované byl přiznán [Anonymizováno] [Anonymizováno] ve výši 7 600 Kč od [datum]. Z nájemní smlouvy ze dne [datum], že žalovaná uzavřela nájemní smlouvu jakožto nájemce a za užívání bytu se zavázala hradit nájemné ve výši 6 000 Kč měsíčně a dále zálohy spojené s užíváním bytu ve výši 4 660 Kč. Nájemní vztah byl sjednán na dobu určitou, a to do dne [datum]. Z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne [datum] a čestných prohlášení, že žalovaná uvedla, že byla v době žádosti na mateřské nebo rodičovské dovolené, byla svobodná, v domácnosti byly dvě výdělečně činné osoby, v domácnosti byly 2 vyživované osoby ve věku do 6 let. Žalovaná dále uvedla, že bydlela v nájmu, vlastnila automobil. Její příjmy byly tvořeny rodičovským příspěvkem ve výši 7 600 Kč, příjmem z brigády ve výši 3 000 Kč. Průměrné měsíční výdaje žalované byly tvořeny náklady na bydlení ve výši 4 500 Kč, náklady na energie ve výši 1 500 Kč, stravováním ve výši 3 000 Kč. Celkové příjmy domácnosti měly činit 35 000 Kč. Jako doklady k příjmům předložila rozhodnutí o přiznání dávky a čestné prohlášení. Z čestného prohlášení žalované, že žalovaná uvedla, že má příjem z brigády ve výši 3 000 Kč a že náklady na bydlení činí 6 000 Kč včetně energií a že má přítele. Z finanční analýzy a credit scoringu, že věřitel kalkuloval před poskytnutím úvěru s příjmem žalované ve výši 10 600 Kč a s výdaji žalované ve výši 4 850 Kč a dospěl k závěru, že žalované lze poskytnout úvěr až ve výši 70 000 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně – společnost [právnická osoba] zaslala žalované předžalobní výzvu, na základě které žalovanou vyzvala k zaplacení částky 82 197,83 Kč, a to do ihned. Z předžalobní výzvy ze dne [datum], odeslané dne [datum], že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení částky ve výši 118 011,20 Kč, a to do 7 dnů od doručení této výzvy s upozorněním na možné soudní vymáhání pohledávky.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Dne [datum] uzavřela žalovaná se společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které jí byla poskytnuta částka 35 000 Kč v hotovosti, což potvrdila svým podpisem. Podle smlouvy se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku 60 550 Kč, která zahrnovala jistinu a náklady úvěru, ve 13 měsíčních splátkách po 4 550 Kč. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činila 189,38 %. Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena několika právními subjekty. Dne [datum] přešla na společnost [právnická osoba]., následně dne [datum] na společnost [právnická osoba], a dne [datum] na žalobkyni. Ze shromážděných důkazů dále vyplynulo, že žalovaná při sjednávání úvěru uvedla, že byla v době uzavření smlouvy na rodičovské dovolené a její příjem tvořil rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč a příležitostná brigáda s příjmem 3 000 Kč. Žalovaná předložila nájemní smlouvu, která však byla sjednána pouze do [datum] a z této se podávalo, že hradila nájemné ve výši 6 000 Kč a zálohy spojené s užíváním bytu ve výši 4 660 Kč, což odporovalo čestnému prohlášení, dle něhož hradila náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč, a to včetně energií. Při posuzování bonity žalované věřitel vycházel z údajů o jejích příjmech ve výši 10 600 Kč a výdajích ve výši 4 850 Kč, přičemž dospěl k závěru, že žalované může být poskytnut úvěr až do výše 70 000 Kč. Jako doklady k příjmům předložila žalovaná rozhodnutí o přiznání dávky a čestné prohlášení.

6. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle druhého odstavce, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle třetího odstavce, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

10. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

15. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. [spisová značka]).

16. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18).

17. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

18. Žalobkyně v řízení soudu prokázala, že neověřila řádně schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně soudu předložila důkazy, které měly soud přesvědčit o tom, že se otázkou úvěruschopnosti žalované zabývala. Soud má nicméně za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti, když úvěruschopnost žalované posuzovala pouze formálně, aniž by skutečně zvažovala, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Žalobkyně předložila soudu nájemní smlouvu (která však byla sjednána pouze do [datum]), potvrzení úřadu práce o výplatě dávek i poštovní poukázku. Lze říct, že podklady v podobě potvrzení z úřadu práce a poštovní poukázky jsou relevantní a vypovídají částečně o finanční situaci žalované. Pokud však jde o další důkazy v podobě čestných prohlášení, tyto jsou již zcela nedostatečné, když například žalovaná neuvádí žádné bližší údaje k příjmu z brigády (u jakého zaměstnavatele je zaměstnána nebo z jakých jiných zdrojů tento příjem pochází, jak konkrétně tento příjem žalobkyně ověřila, z jakých konkrétních listin). Z nájemní smlouvy (byť tato nepokrývala období, ve kterém došlo ke sjednání smlouvy) se podává, že žalovaná hradí za bydlení minimálně 10 660 Kč, avšak při finanční analýze kalkulovala žalobkyně pouze s výdaji na bydlení ve výši 6 000 Kč, kdy vycházela z ničím nepodloženého čestného prohlášení žalované, nezabývala se rozporem v údajích, ani si nevyžádala aktuální nájemní smlouvu, případně dodatek, který by mohl sjednaný nájem prodloužit. Stejně tak pokud jde o příjem žalované, ačkoliv tato ve skutečnosti doložila pouze příjem z rodičovského příspěvku, žalobkyně vycházela z ničím neověřených údajů uvedených v čestném prohlášení a kalkulovala tak s vyšším příjmem žalované. Žalobkyně tedy použila ničím nepodložené údaje, v podobě nižších výdajů a vyšších příjmů žalované, ačkoliv měla k dispozici dokumenty, které prokazovaly jiné závěry, nebo alespoň do situace vnášely značné rozpory. Navíc, jak vyplývá z žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, žalobkyně si od žalované ani žádné podstatné dokumenty, prokazující její majetkovou situaci a tedy i schopnost úvěr splácet neobstarala.

19. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovanou je tak dle ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.,ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nárok je proto třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, která přijala peněžní prostředky bez platného právního důvodu. V řízení bylo žalobkyní tvrzeno, že na poskytnutý úvěr 35 000 Kč žalovaná neuhradila ničeho. Zde bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj závazek splnila, byť částečně, nebo že zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaná však v řízení zůstala zcela pasivní. Žalovaná tak má povinnost vrátit žalobkyni doposud nevrácenou část jistiny ve výši 35 000 Kč. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaných poplatků, smluvním pokuty, vymáhacích nákladů.

20. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

21. Nad rámec shora uvedeného je třeba poukázat také na skutečnost, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou, by dle názoru soudu mohla být posouzena jako neplatná také proto, že se příčí dobrým mravům, když v daném případě byla žalovaná smlouvou zavázána k tomu, že nad rámec vrácení jistiny úvěru ve výši 35 000 Kč zaplatí právní předchůdkyni žalobkyně navíc na poplatcích částku ve výši 25 550 Kč, což představuje roční procentní sazbu nákladů týkajících se úvěru z této smlouvy ve výši 189,38%. Ze statistických údajů ČNB (časových řad ARAD dostupných online), které jsou obecně známé se přitom podává, že RPSN u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami v květnu 2017 činila 10,08%. Právní úprava spotřebitelského úvěru dle zákona č. 257/2016 Sb.je úpravou speciální k úpravě obecné dle o. z. Tato obsahuje i speciální důvod neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (§ 87), která je sankcí za porušení povinnosti poskytovatele s odbornou péčí posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele. Uvedený závěr je pak třeba do postupu soudu promítnout v tom směru, že smlouvu o spotřebitelském úvěru je v prvé řadě třeba podrobit testu její platnosti ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a až v případě, že tímto testem projde, je namístě se zabývat otázkou její platnosti ve světle jiných v úvahu připadajících důvodů, jako např. otázky platnosti sjednaných úroků. Soud se proto podrobněji otázkou výše sjednaných úroků a poplatků nezabýval.

22. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení jistiny, nikoliv však příslušenství, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

23. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovanou výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 35 000 Kč. Pro neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky požadované žalobou a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí a dospěl k závěru, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně více úspěšným účastníkem byla žalovaná, avšak dle obsahu spisu této žádné náklady řízení nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací