10 C 8/2025

Odůvodnění

1 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobkyně po žalovaném domáhala plnění uvedeného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku. Žalobkyně tvrdila, že dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena Smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému úvěr do výše [částka]. Úvěr byl čerpán dne [datum] částkou [částka]. První splátka měla být uhrazena dne [datum] a konec kreditového rámce byl stanoven na [datum]. Žalovaný se zavázal splácet úvěr v denních splátkách, avšak následně se dostal do prodlení. Dne [datum] byla smlouva vypovězena a žalovaný byl v prodlení s celou částkou od [datum]. K dnešnímu dni činí nesplacený dluh žalovaného [částka], z toho jistina [částka], poplatek za vyplacení tranší úvěru [částka], smluvní úrok [částka] a poplatky za volitelné služby (Klidné spaní, Presto, SMS servis) v celkové výši [částka]. Smlouva zahrnovala smluvní úrok ve výši 1,02 % denně z nesplacené jistiny a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne [datum]. Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se Žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od [datum] do [datum]. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu dlužné částky. V případě neprokázání nároku žádá o vydání bezdůvodného obohacení ve výši poskytnuté částky.

2 Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3 Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu konaného dne [datum] omluvili, žalovaný se k němu bez omluvy nedostavil, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4 Soud učinil ve věci následující skutková zjištění: Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a podacího lístku soud zjistil, že zástupce žalobkyně sepsal předžalobní výzvu adresovanou žalovanému, kterou mu dne [datum] odeslal. Touto výzvou byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v celkové výši [částka], dále byl žalovaný vyzván k úhradě nákladů řízení. Z autorizace ověření totožnosti soud zjistil, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného prostřednictvím [Anonymizováno] a že účet číslo [č. účtu] byl veden na jméno žalovaného. Z výpisu posouzení úvěruschopnosti u společnosti [právnická osoba]., soud zjistil, že žalobkyně o žalovaném zapsala informace, že tento žil v době sjednávání úvěru ve tříčlenné domácnosti, přičmež jedna osoba v této domácnosti má příjem, výše ověřeného příjmu žalovaného činila [částka] čistého, výše měsíčního příjmu udávaného žalovaným byla [částka], přičemž příjem měl být spotřebitelem doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce a případné další příjmy byly spotřebitelem doloženy jiným nespecifikovaným způsobem, vypočítané minimální výdaje činily [částka], rezerva [částka], disponibilní příjem činil [částka]. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli soud zjistil, že na účet uvedený žalovaným ve smlouvě o úvěru č. ú. [č. účtu] byla odeslána částka [částka] s poznámkou [Anonymizováno] Váš [Anonymizováno] úvěr. Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne [datum] byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský a revolvingový s bezúčelovým využitím, přičemž celková maximální výše úvěru byla schválena na [částka]. Doba platnosti kreditního rámce končí dne [datum]. Roční procentní sazba nákladů (RPSN) činí 2 067,36 %, zatímco pevná denní úroková sazba byla stanovena na 1,016 %. Datum splatnosti první denní splátky je určeno na [datum] a poslední den splatnosti celého úvěru připadá na [datum]. Celková částka, kterou je žalovaný povinen splatit, je vždy aktuálně uvedena v Klientské sekci, která obsahuje i veškeré informace o poplatcích a parametrech pro případné další čerpání úvěru. Poplatek za vyplacení tranše úvěru činí 1,99 % z čerpané částky. Variabilní symbol pro tento úvěr je [Anonymizováno]. Roční procentní sazba nákladů zahrnuje nejen smluvní úrok, ale také poplatek za vyplacení tranší a poplatky za volitelné služby, které si žalovaný sjednal. Tyto podmínky platí za předpokladu, že žalovaný bude čerpat celý kreditní rámec v den uzavření smlouvy a bude řádně splácet denní splátky. Poplatky a parametry pro další čerpání jsou dostupné v Klientské sekci a jsou součástí žádosti o čerpání každé další tranše. V případě prodlení má věřitel nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů, úrok z prodlení ve výši REPO sazby České národní banky navýšené o osm procentních bodů, smluvní úrok podle smlouvy a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky až do zaplacení. Sankce jsou splatné okamžitě po vzniku nároku. Věřitel může zesplatnit úvěr, pokud je klient v prodlení alespoň 91 dnů, a to po předchozí výzvě s poskytnutím lhůty alespoň 30 dnů. Účelně vynaložené náklady zahrnují paušální poplatek [částka] denně, maximálně však [částka] měsíčně a zpoplatněné upomínky ve výši [částka] za každou. Z výzvy k zaplacení soud zjistil, že dne [datum] byla žalovanému odeslána výpověď smlouvy o půjčce s okamžitou platností z důvodu prodlení se splácením závazků, které trvá již 92 dnů. Celková dlužná částka činí [částka] včetně všech úroků z prodlení a smluvních pokut a je splatná v plné výši. Pokud nebude dluh okamžitě uhrazen, věřitel přistoupí k dalším právním krokům, včetně vymáhání soudní cestou. Z přípisu banky [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. a s. soud zjistil, že účet č. [č. účtu] patří žalovanému a dne [datum] byla na tento účet připsána částka ve výši [částka], kdy plátcem byla žalobkyně.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Dne [datum] uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s maximální výší [částka] a dobou splatnosti do [datum]. Úvěr byl poskytnut bezúčelově s RPSN 2 067,36 % a denní úrokovou sazbou 1,016 %. Dne [datum] byla žalobkyní na účet žalovaného převedena částka [částka]. První splátka měla být uhrazena dne [datum], avšak žalovaný své závazky neplnil a dostal se do prodlení, které trvalo nejméně 92 dnů. Smlouva umožňovala věřiteli v případě prodlení požadovat smluvní úrok, úrok z prodlení, smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně a náhradu účelně vynaložených nákladů, které zahrnovaly paušální poplatek [částka] denně a poplatky za upomínky ve výši [částka]. V době sjednávání úvěru vycházela žalobkyně z informace, že žalovaný měl ověřený čistý měsíční příjem [částka], zatímco sám uváděl [částka]. Minimální výdaje domácnosti měly činit [částka] a disponibilní příjem [částka]. Identita žalovaného byla ověřena prostřednictvím [Anonymizováno]. Dne [datum] byla žalovanému zaslána výpověď smlouvy s okamžitou platností, ve které byla celková dlužná částka vyčíslena na [částka] včetně úroků a pokut. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky [částka] a nákladů řízení, na kterou nereagoval.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 580 občanského zákoníku je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k následujícímu právnímu závěru. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným za užití prostředků dálkové komunikace smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta bezhotovostním převodem částka [částka]. Jelikož žalovaný při uzavírání smluv o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší smluvní strana), aplikují se ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto spotřebitele, tj. jeho schopnost poskytnutý úvěr splácet.

16. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná, a to ve smyslu ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, absolutně, k této neplatnosti soudy přihlédnou i bez návrhu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 stanoví povinnost, že věřitel je povinen postupovat při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Spokojí-li se věřitel s nedoloženými prohlášeními dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ust. § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sz. zn. [spisová značka]).

17. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (Nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18).

18. Poskytovatel úvěru je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Na místě je přitom taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření těchto tvrzení. Poskytovatel musí sám vyvinout potřebné úsilí, ke zjištění skutečností, zda spotřebitel bude v budoucnu schopen poskytnutý úvěr splácet, a k prověření spotřebitelových tvrzení. Pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]).

19. Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným způsobem ověřila schopnost žalovaného úvěr splácet. Z důvodu své neúčasti u jednání jí pak nemohlo být v tomto směru poskytnuto poučení podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. Žalobkyně soudu předložila své prohlášení o prověření úvěruschopnosti žalovaného, v němž je uveden počet členů domácnosti, ověřený příjem žalovaného, žalobkyně však již neuvádí žádné bližší údaje k příjmu žalovaného (u jakého zaměstnavatele je zaměstnán nebo z jakých jiných zdrojů tento příjem pochází, jak konkrétně tento příjem žalobkyně ověřila, z jakých konkrétních listin). V tomto posouzení úvěruschopnosti žalobkyně také vypočítala minimální výdaje žalovaného. Žalobkyně však nijak tyto výdaje nespecifikovala a zřejmě ani neověřovala. Žalobkyně tak netvrdila, ani neprokázala, že měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem i ověřila.

20. Smlouva o úvěru uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným je tak dle ust. § 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve spojení s ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 občanského zákoníku povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nárok je proto třeba posoudit jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného, který přijal peněžní prostředky bez platného právního důvodu. V řízení nebylo žalobkyní tvrzeno, že na poskytnutý úvěr [částka] žalovaný alespoň částečně hradil. Zde bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj závazek splnil, byť částečně, nebo že zanikl jiným zákonem stanoveným způsobem. Žalovaný však v řízení zůstal zcela pasivní. Žalovaný tak má povinnost vrátit žalobkyni doposud nevrácenou část jistiny ve výši [částka]. Ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Vzhledem k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu sjednaných poplatků, smluvní pokuty, vymáhacích nákladů.

21. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších sjednaných úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.

22. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyla žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

23. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp.zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval veškeré žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.