10 C 84/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky v celkové výši 16 835 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovaném peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutou zápůjčku částku 6 175 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 3 593 Kč, částku za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 1 500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1 082 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 408 Kč, přičemž poslední splátka byla splatná dne [datum]. Žalovaný na svůj dluh uhradil pouze částku ve výši 4 340 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka ve smyslu § 142 a občanského soudního řádu.

2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil, skutková tvrzení žalobkyně nerozporoval a po celou dobu řízení zůstal vůči soudu nečinný. Žalovaný se k jednání soudu dne [datum] bez omluvy nedostavil, o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně se z jednání omluvila.

3. Soud učinil z provedených důkazů následující skutková zjištění: Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č [Anonymizováno], že právní předchůdce žalobkyně - společnost [právnická osoba] (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl v hotovosti žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutý úvěr částku 6 175 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 21 175 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v hotovosti v 52 týdenních splátkách ve výši 408 Kč (poslední ve výši 367 Kč). Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne [datum], že právní předchůdce žalobkyně měl prověřit úvěruschopnost žalovaného na základě dvou výplatních pásek. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastní nemovitosti, má učňovské vzdělání, je v invalidním důchodu, nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem ve výši 11 661 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], ze seznamu postoupených pohledávek, z potvrzení o úhradě úplaty za postoupené pohledávky a z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího lístku, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem ze dne [datum]. Z tabulky umoření ke smlouvě č. [hodnota], že žalovaný zaplatil věřiteli celkem částku ve výši 4 340 Kč. Z dopisu právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] a z podacího lístku, že žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] (dále jen „věřitel“) uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutý úvěr a sjednané pojištění částku 6 175 Kč. Celkovou dlužnou částku představující součet poskytnuté půjčky a poplatku ve výši 21 175 Kč se žalovaný zavázal zaplatit věřiteli v 52 týdenních splátkách ve výši 408 Kč (poslední ve výši 367 Kč). Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastní nemovitosti, má učňovské vzdělání, je v invalidním důchodu, nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem ve výši 11 661 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč. Žalovaný uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši 3 000 Kč. Žalovaný na svůj dluh ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] uhradil toliko 4 340 Kč.Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným z titulu shora uvedené smlouvy o spotřebitelském úvěru postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno doporučeným dopisem ze dne [datum].Žalovaný byl dopisem právního zástupce žalobkyně ze dne [datum] vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.

5. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá.

7. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem.

8. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Podle ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle druhého odstavce poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle druhého odstavce, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Dle třetího odstavce, změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

11. Podle ustanovení § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně nesplní, je v prodlení.

12. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně, a to co do žalovaným neuhrazené jistiny, nikoliv v části požadovaného příslušenství.

17. Obecné soudy by dle aktuální judikatury Ústavního soudu měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalovaném strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne [datum], o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne [datum] ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 [spisová značka] Evropské Unie ze dne [datum] ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

18. V daném řízení žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, žalovaný měl předložit dostatečné množství dokladů k osvědčení jejich příjmů a výdajů, avšak k těmto svým tvrzením žalobkyně nenavrhla a nepředložila odpovídající důkazy. K jednání soudu nařízenému na den [datum] se nedostavila a proto jí nemohlo být poskytnuto poučení dle § 118a občanského soudního řádu. Žalovaný v zákaznické kartě, kterou s ní sepsala zástupkyně právního předchůdce žalobce uvedl, je rozvedený, bydlí ve vlastní nemovitosti, má učňovské vzdělání, je v invalidním důchodu, nemá žádnou vyživovací povinnost, má příjem ve výši 11 661 Kč a další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč a k tomuto měl doložit podle záznamu v zákaznické kartě dvě výplatní pásky. Tyto však žalobkyně soudu k důkazu nepředložila. Rovněž výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč měsíčně žalobkyně nijak nespecifikovala a patrně nebyly právním předchůdcem žalobkyně při sjednávání úvěru nijak ověřovány, když k těmto nebyly označeny ani předloženy žádné důkazy. Rovněž není zřejmé, v čem mají spočívat další příjmy domácnosti ve výši 20 000 Kč, ani čím měly být tyto příjmy doloženy. Za této situace dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně neprokázala, že by její předchůdkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smluv o úvěru, neboť netvrdila, ani neprokázala, že by měla dostatečné informace o pravidelných měsíčních výdajích žalovaného na bydlení, dopravu, příp. jiných pravidelných výdajích, a tyto věrohodným způsobem i ověřila a rovněž soudu nepředložila žádné důkazy prokazující, že si od žalovaného obstarala podklady k výši skutečných příjmů žalovaného a jeho domácnosti.

19. Smlouva o úvěru je tedy v návaznosti na ust. § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. (o spotřebitelském úvěru) dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud dle ustanovení § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

20. Nároky z neplatné smlouvy o úvěru je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však nákladů spojených s uplatněním pohledávky, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

21. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě části dlužné jistiny úvěru, tj. částky 10 660 Kč (když sama žalobkyně tvrdila, že žalovaný uhradil na úvěr celkem 4 340 Kč). S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky tvořící poplatky a příslušenství a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

22. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byl žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Dohoda mezi účastníky řízení o době splatnosti nebyl žádným z účastníků tvrzena, natož prokázána, proto ji určil soud. Jelikož žalovaný netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když procesně více úspěšným účastníkem byl žalovaný, avšak dle obsahu spisu tomuto žádné náklady řízení nevznikly.