Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 206 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 10 000 Kč od 8. 12. 2024 do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 206 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], IČ [IČO], uzavřel se žalovaným dne 21. 6. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 10 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, právní předchůdce žalobkyně proto úvěr zesplatnil, o čemž žalovaného informoval dopisem ze dne 7. 12. 2024. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny a dále úroku ve výši 9 206 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 10 000 Kč od 8. 12. 2024. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Předžalobní upomínku zaslala žalobkyně žalovanému 15. 1. 2024. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích a lustrací v databázích. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.
4. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 15. 1. 2025, výzvy k úhradě ze dne 15. 1. 2025 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván k úhradě částky 22 187 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze dne 21. 6. 2024. Dále bylo žalovanému právním předchůdcem žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;- ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z dodatku č. 1 ke smlouvě o postoupení pohledávek včetně příloh a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] byla na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni;- ze smlouvy o revolvingovém úvěru kimbi č. [hodnota] a obchodních podmínek, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla dne 21. 6. 2024 uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru kimbi č. [hodnota], na základě které se věřitel zavázal poskytnut žalovanému revolvingový úvěr až do výše 10 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou obchodní podmínky [právnická osoba] pro produkt kimbi a Sazebník. Úroková sazba byla sjednána ve výši 200 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách sestávajících z částky představující 5 % nesplacené jistiny úvěru a ve zbývající části pak úrok automaticky spočítaný ke dni splatnosti minimální měsíční splátky s tím, že její aktuální výše je vždy uvedena v zákaznickém účtu a v sms a e-mailové zprávě, kterou věřitel zašle klientovi před příslušným datem splatnosti. Minimální měsíční splátka byla splatná vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Současně byl žalovaný povinen platit ceny podle aktuálního sazebníku. V případě prodlení se splacením jakékoli splátky byl věřitel dle čl. V. smlouvy oprávněn prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaný ve smlouvě uvedl č. účtu pro poskytnutí úvěru [č. účtu];- z výpisu z běžného účtu bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně zaslal na účet č. [č. účtu] dne 21. 6. 2024 částku 10 000 Kč pod VS [var. symbol];- z přípisu ze dne 7. 12. 2024 bylo zjištěno, že jelikož žalovaný ani po upomínkách neuhradil dlužnou částku, právní předchůdce žalobkyně úvěr č. [hodnota] ke dni 7. 12. 2024 zesplatnil a žalovaného přípisem ze dne 7. 12. 2024 vyzval k úhradě celkové částky 19 329 Kč, sestávající z jistiny 10 000 Kč, smluvního úroku ve výši 9 206 Kč, smluvní pokuty ve výši 73 Kč a poplatku za upomínku ve výši 50 Kč.Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:
5. Právní předchůdce žalobkyně vyjádřil vůli uzavřít se žalovaným dne 21. 6. 2024 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 200 % ročně , který se žalovaný zavázal splácet v povinných minimálních měsíčních splátkách sestávajících z částky představující 5 % nesplacené jistiny úvěru a ve zbývající části pak úrok automaticky spočítaný ke dni splatnosti minimální měsíční splátky, splatných vždy k poslednímu dni v každém jednotlivém období třiceti dnů opakujícím se po sobě po dobu trvání úvěru, a to počínaje dnem uskutečnění prvního čerpání úvěru do jeho úplného splacení. Současně byl žalovaný povinen platit ceny podle aktuálního sazebníku. V případě prodlení se splacením jakékoli splátky byl věřitel dle čl. V. smlouvy oprávněn prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovanému byl úvěr poskytnut dne 21. 6. 2024 převodem na jeho bankovní účet č. [č. účtu]. Jelikož žalovaný ani po upomínkách neuhradil dlužnou částku právní předchůdce žalobkyně úvěr zesplnatnil ke dni 7. 12. 2024. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dne 15. 1. 2025.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pouze uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací ve veřejně dostupných databázích, k čemuž však nenavrhla a nedoložila žádných důkazů s tím, že příslušnou dokumentací nedisponuje.
14. Žalobkyně v řízení tvrdila, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když dostatečně neověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit (neověřoval jeho majetkové poměry, příjmovou ani výdajovou stránku, pouze se spoléhal na údaje ve veřejně dostupných databázích a údaje sdělené žalovaným). Smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto nutné posoudit jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru sníženou o prokázané platby žalovaného v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný na poskytnutý úvěr něčeho uhradil. Žalobkyně tak má nárok na vrácení poskytnuté částky ve výši 10 000 Kč. Dále pak v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen dlužnou částku vrátit (tj. době splatnosti), a proto ji určil soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., když poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci je přibližně shodný (necelá 2 % ve prospěch žalovaného). Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Soud tedy kapitalizoval žalobou uplatněné příslušenství, a to ke dni rozhodnutí.