Výrok
I. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 19 260 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 19 260 Kč od 24. 11. 2024 do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou ze dne 13. 8. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 260 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , uzavřel se žalovaným dne 14. 2. 2024 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému částku 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 23. 11. 2024. Žalovaná pohledávka v celkové výši 19 260 Kč se skládá z jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč, smluvního úroku, který v době splatnosti úvěru činil 2 604 Kč, a dále smluvní pokuty ve výši 656 Kč. Žalovaný se dne 24. 11. 2024 dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, a proto žalobkyně požaduje rovněž úhradu zákonného úroku z prodlení od tohoto dne. Žalovaný byl opakovaně upomínán o úhradu dluhu, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 16. 4. 2025.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.
4. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] (dále jen „Smlouva“) bylo zjištěno, že mezi právním předchůdcem žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako klientem měla být dne 14. 2. 2024 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 16 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 223,87 % ročně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit částkou 18 944 Kč do 30 dnů. RPSN ze Smlouvy činí 680,60 %. Ve smlouvě je uvedeno č. účtu žalovaného pro poskytnutí úvěru [č. účtu] (Smlouva na č. l. 15-16);- z dodatků č. 1, 2, 3, 4, 5, 6 a 7 ke smlouvě o úvěru č. [hodnota], že těmito dodatky měla být prodlužována splatnost úvěru postupně na 60, 90, 120, 150, 180, 210 a 249 dnů, a to vždy za poplatek za změnu Smlouvy ve výši 3 680 Kč. Na konci každého dokumentu je vždy uvedeno datum (15. 3. 2024, 19. 4. 2024, 14. 5. 2024, 17. 6. 2024, 13. 7. 2024, 13. 8. 2024 resp. 20. 9. 2024), jméno žalovaného a firma společnosti [právnická osoba] ve formě prostého textu, přičemž dokument není žádným způsobem podepsán a ani elektronická verze dokumentu není opatřena žádným elektronickým podpisem (dodatky na č. l. 6, 9, 10, 22, 24, 36, 38);- z potvrzení o finančních transakcí k úvěrové smlouvě č. [hodnota] bylo zjištěno, že dne 14. 2. 2024 byla z účtu č. [č. účtu] odeslána platba ve výši 16 000 Kč na účet č. [č. účtu]. Z účtu č. [č. účtu] byly na účet č. [č. účtu] odeslány platby ve výši 3 680 Kč, a to dne 15. 3. 2024, 19. 4. 2024, 14. 5. 2024, 17. 6. 2024, 13. 7. 2024, 13. 8. 2024, 20. 9. 2024 a dále platba ve výši 20 Kč dne 17. 6. 2024 a platba ve výši 320 Kč dne 13. 7. 2024, celkem tedy 26 100 Kč (potvrzení na č. l. 13);- z výpisu z běžného účtu vedeného u [právnická osoba] bylo zjištěno, že na tento účet byla dne 18. 1. 2024 připsána platba ve výši 1 Kč z účtu č. [č. účtu] s uvedením jména [Jméno žalovaného] a dne 14. 2. 2024 byla z tohoto účtu odeslána platba ve výši 16 000 Kč na účet č. [č. účtu] pod VS [var. symbol] (č. l. 17-18);- z upomínky ze dne 19. 9. 2024 a předžalobní výzvy ze dne 23. 11. 2024, že právní předchůdce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 18 766 Kč, resp. 19 360 Kč (upomínka na č. l. 12 a předžalobní výzva na č. l. 14);- ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně příloh, z dodatku č. [hodnota] ke smlouvě o postoupení pohledávek včetně příloh a seznamu pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] byla na základě smlouvy uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem dne 12. 12. 2024 postoupena na žalobkyni (Smlouva a přílohy na č. l. 25-35, dodatek č. [hodnota] na č. l. 19-21, seznam pohledávek na č. l. 37);- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 4. 2025, bylo zjištěno, že žalovaný byl právním předchůdcem žalobkyně vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni;- z předžalobní výzvy a podacího lístku ze dne 16. 4. 2025 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě částky 27 036 Kč.Na základě těchto skutkových zjištění dospěl soud k závěru o relevantním skutkovém stavu:
5. Právní předchůdce žalobkyně vyjádřil vůli uzavřít se žalovaným dne 14. 2. 2024 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč se zápůjční úrokovou sazbou ve výši 223,87 % ročně, který se žalovaný zavázal splatit částkou 18 944 Kč do 30 dnů. RPSN ze Smlouvy činí 680,60 %. Ve smlouvě je uvedeno č. účtu žalovaného pro poskytnutí úvěru [č. účtu]. Žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně uhradil celkem 26 100 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 byla žalovaná pohledávka postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Žalovanému byla zaslána předžalobní výzva k úhradě dne 16. 4. 2025.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
11. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně pouze uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích, lustrací ve veřejně dostupných databázích, k čemuž však nenavrhla a nedoložila žádných důkazů s tím, že příslušnou dokumentací nedisponuje.
14. Žalobkyně v řízení tvrdila, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem a poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI a BRKI a úvěrové historie. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., když dostatečně neověřoval schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit (neověřoval jeho majetkové poměry, příjmovou ani výdajovou stránku, pouze se spoléhal na údaje ve veřejně dostupných databázích a údaje sdělené žalovaným). Smlouvu o spotřebitelském úvěru je proto nutné posoudit jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru sníženou o prokázané platby žalovaného v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku v celkové výši 26 100 Kč. Žalovaný tak právnímu předchůdci poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru vrátil.
17. V důsledku závěru o neplatnosti smlouvy nevniklo právnímu předchůdci žalobkyně právo na úhradu smluvního úroku. Dále pak v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen dlužnou částku vrátit (tj. době splatnosti), která by předcházela době, když žalovaný poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru skutečně vrátil.
18. Soud proto zamítl žalobu v celém rozsahu včetně požadavku žalobkyně na úhradu smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení, když sjednaná smlouva o úvěru je neplatná, poskytnutá jistina spotřebitelského úvěru byla žalovaným právnímu předchůdci žalobkyně vrácena a žalovaný se přitom (s ohledem na výše uvedené) nedostal do prodlení.
19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu (§ 142 o. s. ř.). Žalovaný byl ve sporu zcela úspěšný a náleží mu náhrada nákladů řízení. Náhrada nákladů mu však podle § 150 o. s. ř. nebyla přiznána, jelikož jsou zde důvody zvláštního zřetele, a to okolnost, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly.