11 C 257/2025

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni 27 059,08 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že žalovaný dne 7. 5. 2022 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] (dále též jen „věřitel“), smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě níž mu byla v hotovosti poskytnuta zápůjčka 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit věřiteli tuto částku a zaplatit dalších 14 185 Kč, které představují součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky ve výši 7 651 Kč, odměny za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč a částky pojistného ve výši 1 560 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 562 Kč, když poslední splátka měla být zaplacena 6. 5. 2023. Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základně zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřeném Smlouvy. Současně si žalobkyně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaný byl dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne 7. 5. 2023 a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Ověřené dokumenty“. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako dělník ve společnosti [právnická osoba]., jeho měsíční příjem činí 24 886 Kč, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaný však splátky řádně nehradil. Žalovaný dluží na jistině 15 000 Kč a na poplatku 14 185 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena postupní smlouvou z 21. 9. 2023 na žalobkyni. Žalovaný žalobkyni na žalovanou částku dosud ničeho neuhradil ani po předžalobní výzvě.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení byl zcela pasivní.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil, přičemž byl rovněž poučen o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jeho souhlas dán. Žalobkyně s postupem soudu dle ustanovení § 115a o. s. ř. souhlasila. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:

4. Z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005.

5. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že věřitel uzavřel se žalovaným dne 7. 5. 2022 v souladu s ust. § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a ust. § 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč v hotovosti v den podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 12 625 Kč, představující součet úroku ve výši ve výši 7 651 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč, a dále doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč. Celková dlužná částka, snížená o částku za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení a/nebo doplňkového pojištění činila 24 151 Kč. Celková dlužná částka (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek + pojistné) činila 29 185 Kč. Žalovaný se celkovou dlužnou částku zavázal splatit formou 52 týdenních splátek. Výše splátek činila 562 Kč, výše poslední splátky činila 523 Kč. Úroková sazba činila 88 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy. Nedílnou součástí Smlouvy byly také smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle čl. 3.4. Podmínek byl žalovaný povinen platit splátky v hotovosti do rukou oprávněného zástupce věřitele v místě bydliště.

6. Ze zařazení zákazníka do pojistného programu podepsaného žalovaným dne 7. 5. 2022, že žalovaný přistoupil ke skupinové pojistné smlouvě.

7. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, má učňovské vzdělání, , účel úvěru a zamýšlená povaha úvěru je vybavení domácnosti , je majitelem auta, má 2 vyživovací povinnosti, pracuje na hlavní pracovní úvazek jako dělník u společnosti [právnická osoba]., jeho měsíční čistý příjem činí 11 186 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 13 700 Kč, celkem 24 886 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 3 000 Kč, externí splátky 0 Kč a interní splátky 0 Kč, žádný další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti či kreditní kartu nemá, bankovní účet nevlastní. V části „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ jsou uvedeny výpisy z bankovního účtu 3, 4/2022.

8. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 včetně přílohy č. [hodnota] – seznamu pohledávek, z potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 9. 2023 vč. informace o zpracování osobních údajů a z podacího lístku ze dne 27. 10. 2023 bylo zjištěno, že Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 21. 9. 2023 mezi společností [právnická osoba], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem přešla žalovaná pohledávka na žalobkyni, což právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému oznámila dopisem ze dne 29. 9. 2023. Současně byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve výši 37 676,72 Kč do 10 dnů od data doručení tohoto dopisu. Žalovanému byly žalobkyní zaslány také informace o zpracování osobních údajů, které oznámení o postoupení pohledávky také obsahovalo.

9. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr ničeho neuhradil.

10. Z výzvy žalobkyně ze dne 28. 3. 2024 včetně podacího lístku ze dne 2. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně žalovaného dopisem ze dne 28. 3. 2024 vyzvala k úhradě dlužné částky ve výši 33 023,61 Kč do 12. 4. 2024.

11. Z rozsudku Krajského soudu v [adresa] č.j. [spisová značka] ze dne 31. 7. 2020 neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění.Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:

12. Věřitel uzavřel se žalovaným dne 7. 5. 2022 smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky v hotovosti ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento spotřebitelský úvěr poplatek v částce 12 625 Kč, představující součet úroku ve výši ve výši 7 651 Kč, částky za zpracování úvěru ve výši 1 500 Kč, částky za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3 474 Kč, a dále doplňkové pojištění ve výši 1 560 Kč. Celková dlužná částka, snížená o částku za rozšířenou službu komfortního a flexibilního splácení a/nebo doplňkového pojištění činila 24 151 Kč. Celková dlužná částka (jistina spotřebitelského úvěru + poplatek + pojistné) činila 29 185 Kč. Žalovaný se celkovou dlužnou částku zavázal splatit formou 52 týdenních splátek. Výše splátek činila 562 Kč, výše poslední splátky činila 523 Kč. Úroková sazba činila 88 % a byla stanovena jako pevná po celou dobu trvání Smlouvy. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného na základě údajů uvedených žalovaným v zákaznické kartě. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, má učňovské vzdělání, účel úvěru a zamýšlená povaha úvěru je vybavení domácnosti, je majitelem auta, má 2 vyživovací povinnosti, pracuje na hlavní pracovní úvazek jako dělník u společnosti [právnická osoba]., jeho měsíční čistý příjem činí 11 186 Kč, další čisté příjmy domácnosti 13 700 Kč, celkem 24 886 Kč, odhadované měsíční výdaje 3 000 Kč, externí splátky 0 Kč a interní splátky 0 Kč, žádný další spotřebitelský úvěr u jiné společnosti či kreditní kartu nemá, bankovní účet nevlastní. V části „čistý příjem žadatele ověřen dokumenty“ jsou uvedeny výpisy z bankovního účtu 3, 4/2022. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 byla pohledávka za žalovaným z titulu smlouvy o zápůjčce postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 29. 9. 2023, ve kterém byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu, který mu byl zaslán dne 27. 10. 2023. Před podáním žaloby žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 28. 3. 2024.

13. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o zápůjčce se zapůjčitel zavazuje, že vydlužiteli přenechá zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu.

14. Podle § 2392 odst. 1 o.z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.

15. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době poskytnutí úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

16. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytneli poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

18. Podle § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

20. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

21. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Po provedeném dokazování dospěl soud v rámci právního hodnocení k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně.

23. Žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávky přešla žalovaná pohledávka. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o zápůjčce dle § 2390 o. z., která je ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvou o spotřebitelském úvěru. Žalovaný vystupoval v rámci smluvního vztahu jako slabší strana – spotřebitel, neboť ze smlouvy nevyplynulo, že by se jednalo o podnikatele a žádný z účastníků to ani netvrdil. Povinností žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru tedy bylo zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr.

24. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný z www.nalus.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tak vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Navíc k závěru, že vnitrostátní soud je zásadně povinen zkoumat z úřední povinnosti dodržování povinností věřitele vyplývajících z vnitrostátních právních předpisů provádějících článek 8 a čl. 10 odst. 2 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice o spotřebitelském úvěru“), když článek 8 ve spojení s článkem 23 směrnice o spotřebitelském úvěru brání vnitrostátní právní úpravě sankce za porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, která požaduje, aby se spotřebitel aktivně dovolával příslušného porušení povinnosti (spotřebitel je povinen neplatnost úvěrové smlouvy namítnout, a to ve tříleté promlčecí době), dospěl i Soudní dvůr Evropské unie ve svém rozsudku ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (rozsudek dostupný na www.curia.europa.eu). Pokud pak jde o samotné posouzení úvěruschopnosti, tak jak uzavřel Nejvyšší soud, věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru (zde je sice míněn zákon č. 145/2010 Sb., tyto závěry však jsou aplikovatelné i na zákon č. 257/2016 Sb.), tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, dostupný z www.nsoud.cz). Ke stejným závěrům pak dospěl i soudní dvůr 5 75 Co 202/2021 Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (rozhodnutí dostupné z www.curia.europa.eu), který uzavřel, že článek 8 odst. 1 směrnice o spotřebitelském úvěru musí být vykládán tak, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, avšak za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a dále tak, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. S ohledem na výše uvedené závěry judikatury tedy je pro řádné prověření úvěruschopnosti nezbytné, aby prohlášení dlužníka bylo podepřeno i doklady, není však nezbytné kompletní podložení jednotlivých položek.

25. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování schopnosti žalovaného úvěr splatit pracovala s údaji sdělenými žalovaným. Soudu předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného. Podle citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. dostačující. Při poskytnutí úvěru vycházela z příjmu žalovaného ve výši 11 186 Kč, když však tato částka nebyla prokázána, jelikož žalobkyně soudu k důkazu nepředložila v žádosti tvrzené dokumenty (výpisy z účtu), jimiž měly být ověřeny údaje uvedené žalovaným v zákaznické kartě, ačkoli je na ně v zákaznické kartě odkazováno. Žalovaný v kartě zákazníka dále uvedl ostatní příjmy domácnosti ve výši 13 700 Kč, právní předchůdkyní žalobkyně však nebylo ověřeno, o jaké další příjmy domácnosti se jedná. Právní předchůdkyně žalobkyně si pak zejména nijak neověřila výdaje žalovaného. V kartě zákazníka není uvedeno, z čeho sestávají odhadované měsíční výdaje žalovaného ve výši 3 000 Kč, zda jsou tyto včetně nákladů na bydlení či nikoli, právní předchůdkyně žalobkyně ani nijak neověřila tvrzení žalovaného, že nemá dluhy vůči jiným společnostem, nezabývala se ani tím, zda jsou či nejsou proti jeho osobě vedeny exekuce. Právní předchůdkyně žalobkyně, kromě tvrzené lustrace v insolvenčním rejstříku, mohla a měla provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (SOLUS, BRKI, NRKI, centrální evidence exekucí, aj.).

26. Za této situace tedy dospěl podepsaný soud k závěru, že v daném případě žalobkyně řádně neprověřila úvěruschopnost žalovaného při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, neboť z tvrzení a předložených důkazů jasně vyplývá, že neměla dostatečné informace o pravidelných příjmech a výdajích žalovaného, a tyto věrohodným způsobem neověřila (předložení dokladů o výdajích žalované žalobkyně ani netvrdila). Smlouva o spotřebitelském úvěru je tedy v návaznosti na § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb. podle § 580 odst. 1 o. z. neplatná, a to pro rozpor se zákonem, a tento rozpor je tak zjevný, že k této neplatnosti je soud podle § 588 o. z. povinen přihlédnout z úřední povinnosti.

27. Nároky z neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení zůstatku původní jistiny, nikoliv však dalších nákladů či příslušenství, jak žalobkyně také požaduje, když tento požadavek je s ohledem na výše uvedené nedůvodným.

28. Soud s ohledem na skutečnosti uvedené výše, zavázal žalovaného výrokem I. tohoto rozsudku k úhradě dlužné jistiny úvěru, tj. částky 15 000 Kč, když v řízení bylo zjištěno, že žalovaný na shora označený spotřebitelský úvěr ničeho neuhradil. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o spotřebitelském úvěru pak žalobkyně nemá nárok na další částky ve výši 12 059,08 Kč s příslušenstvím a v tomto rozsahu byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta.

29. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení zákonného úroku z prodlení, pak zde bylo soudem rozhodnuto tak, že nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení nebyl žalobkyni přiznán (výrok I. rozsudku) a v této části byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku). Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl. Jelikož žalovaný netvrdil v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., rozhodl soud tak, že žalovaný je povinen dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.

30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalovaný měl ve věci větší procesní úspěch, než žalobkyně. Vzhledem k tomu, že žalovanému - dle obsahu spisu - žádné náklady soudního řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.