Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a částku [částka], se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela elektronicky s žalovanou dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše [částka]. Žalobkyně sdělila, že žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje, na základě kterých žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované. Tvrdila, že posouzení úvěruschopnosti žalované proběhlo dle interní metodiky schválené ČNB a v souladu se zákonnými požadavky. Uvedla, že nedílnou součástí smlouvy byl mimo jiné Všeobecné obchodní podmínky, s nimiž byla žalovaná seznámena před podpisem smlouvy. Žalovaná se měla ve smlouvě zavázat, že poskytnuté peněžité prostředky v částce [částka], [částka] a [částka] vrátí i s příslušenstvím. První splátka měla být splatná dne [datum] a konec kreditového rámce měl nastat dne [datum]. Žalovaná se však dle tvrzení žalobkyně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne [datum] a žalobkyně požaduje nesplacenou pohledávku ve výši [částka] skládající se z jistiny ve výši [částka], poplatku za vyplacení tranší úvěru ve výši [částka], smluvního úroku ve výši 1,02 % denně z nesplacené části jistiny, celkově částku ve výši [částka] a poplatku za službu „Presto“ ve výši [částka]. Dále žalobkyně požaduje zaplacení smluvní pokuty, která měla být sjednána ve smlouvě pro případ porušení smluvní povinnosti žalovanou ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, celkově částku ve výši [částka]. Žalobkyně také v žalobě navrhovala, že pokud by soud neměl nárok žalobkyně za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy, aby posoudil nárok jako bezdůvodné obohacení žalované.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Stejně jako k výzvě soudu dle § 115a o. s. ř. zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas vyjádřila v žalobě. Soud má tedy za to, že účastníci s tímto postupem souhlasí, když ve věci bylo možno rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů.
3. Soud ve věci tedy postupoval dle § 115a o.s.ř. a bez jednání ve věci rozhodl. Z předložených listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně vytvořila vlastní dokument „Výpis o posouzení úvěruschopnosti“ ze dne [datum], avšak z tohoto neplyne, jak žalobkyně k těmto údajům došla. Soudu ani nebyly doloženy výsledky lustrací ani způsoby zjištění uvedených informací. Z dokumentu „Identifikovatelné příjmy“ neplyne - o jaké se vůbec příjmy jedná, když bankovní výpis neobsahuje žádné výdaje ani konkretizační údaje, pouze částky a data. Dle Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru měla žalobkyně vůli uzavřít dne [datum] s žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru, která však nebyla žalovanou podepsána. Žádost žalované o úvěr či kopie OP nebyla rovněž soudu doložena. Souhlas se zpracováním osobních údajů a Údaje o Poskytovateli spotřebitelského úvěru včetně informací o spotřebitelském úvěru rovněž nejsou jakkoliv podepsány žalovanou. Smlouva obsahuje pouze podpis zástupce žalobkyně, ale nikoliv žalované, a to ani žádný SMS kód či jiný způsob elektronického podpisu. Ve smlouvě byl uveden závazek splatit úvěr do dne [datum] spolu s úrokem z prodlení ve výši 1,016 % denně a poplatkem za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Součástí smlouvy je i volitelná služba „[právnická osoba] případ porušení smluvní povinnosti byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. RPSN bylo uvedeno 1 750,34 %. Soudu byl přeložen pouze Předpis denních splátek. Ověření totožnosti provedla žalobkyně náhledem na účet žalované dne [datum]. Podle přehledu bankovních transakcí byly žalované vyplaceny dne [datum] částky [částka], [částka] a [částka]. Žalobkyně oznámila dne [datum] žalované výpověď úvěrové smlouvy z důvodu nehrazení závazků žalovanou a vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši [částka] včetně úroků z prodlení a smluvních pokut. Dne [datum] právní zástupce žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě před podáním žaloby a dle podacího lístku byla zásilka žalované odeslána dne [datum] právním zástupcem žalobkyně.
4. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 občanského zákoníku, úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.
5. Podle ustanovení § 2048 občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
6. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
7. Podle ust. § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
8. Po provedeném dokazování dospěl soud k právnímu závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná jen částečně. Soud se zde zabýval platností úvěrové smlouvy, kterou strany měly uzavřít dle tvrzení žalobkyně dne [datum]. Listiny, které byly žalobkyní k důkazu dokládány nejsou podepsány žádným elektronickým podpisem ani SMS kódem. Soud má tedy za to, že k uzavření smlouvy nedošlo. Soud se zabýval i způsobem zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně. Tato sice předložila dokumenty vytvořených samotnou žalobkyní pro vysvětlování jejích postupů, avšak to nemůže nahradit skutečnost, že nebyly soudu doloženy žádné výsledky lustrací a způsoby zjištění informací k hodnocení úvěruschopnosti žalované v období poskytnutí úvěru. Tento způsob zkoumání tedy soud neshledal jako řádný a dostatečný, když absentují jakékoliv důkazy k tomuto konkrétnímu postupu žalobkyně.
9. Pokud by soud měl posuzovat obsah smlouvy, která však nebyla dle závěru soudu platně uzavřena, tak by stejně dospěl k závěru, že ujednání o výši roční procentuální sazby nákladů je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku. Ujednaná výše RPSN 1 750,34 % se totiž natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Soudy proto, v rámci posuzování souladu či rozporu s dobrými mravy, sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě je třeba sjednanou výši roční procentuální sazby nákladů považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.
10. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Jak již také předpokládala žalobkyně v závěru žaloby. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok pouze na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, na kterou žalovaná ničeho neuhradila. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na poplatek za poskytnutí úvěru, smluvní pokuty ani na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla zamítnuta tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku a bylo jí vyhověno výrokem I. pouze co do částky [částka], když bylo prokázáno, že tato částka byla žalobkyní žalované skutečně poskytnuta. Současně nebyl přiznán žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu stanoviska NS ČR v rozhodnutí [spisová značka], podle kterého splatnost zbývající jistiny dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Žalovaná byla tedy zavázána uhradit žalobkyni částku [částka] tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to v obecné pariční lhůtě 3 dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.
11. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). V daném případě nemá žádný z účastníku právo na náhradu nákladů řízení, neboť míra úspěchu žalobkyně nebyla vyšší než žalované, která žádné náklady řízení neuplatnila.