Výrok
I. Manželství manželky [Jméno manželky], rozené [rodné přijmení], a manžela [Jméno manžela], uzavřené dne [datum] ve městě [Anonymizováno] v Tuniské republice, se rozvádí.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
III. O odměně opatrovníka manžela bude rozhodnuto samostatným usnesením.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství uzavřeného s manželem dne [datum] ve městě [Anonymizováno] v Tuniské republice. Manželka uvedla, že u ní se jedná o manželství první, u manžela druhé. Společné bydliště nikdy neměli a z jejich vztahu se nenarodily žádné děti. Za příčiny rozvratu označila kulturní odlišnosti a psychické vydírání ze strany manžela.
2. U jednání dne [datum] manželka uvedla, že na podané žalobě trvá, když s manželem neměli společné bydliště, manžel nikdy nebyl v ČR, pouze ho v [adresa] ročně navštěvovala. Od ledna 2022 přerušili účastníci veškeré kontakty. Současný pobyt manžela není známý, nepodařilo se mu dlouhodobě doručit soudní písemnosti, a proto mu byl soudem ustanoven pro toto řízení opatrovník z řad advokátů. Opatrovník se v průběhu řízení po provedeném dokazování rozhodl připojit k návrhu manželky.
3. Vzhledem ke skutečnosti, že ve věci je dána existence cizího prvku, spočívající ve státní příslušnosti manžela (Tuniská republika) zabýval se soud otázkou své pravomoci a příslušnosti k projednání a rozhodnutí věcí, jakož i otázkou práva rozhodného. Česká republika se stala členem Evropské unie od 1. 5. 2004, Tuniská republika členem není. Tuniská republika má s Českou republikou uzavřenou dvoustrannou smlouvu o právní pomoci, která však tuto otázku neřeší, takže bylo nutno postupovat podle §47 zákona o mezinárodním právu soukromém. Soud proto vyhodnotil, že je zde pravomoc a příslušnost soudů ČR předmětný spor projednat a rozhodnout, když manželka, která je státní občankou ČR, má v ČR trvalý i faktický pobyt, zde podala žalobu a manžel je neznámého pobytu. Místně příslušným je dle pobytu manželky Okresní soud v Olomouci. Rozhodným je pak české právo hmotné i procesní.
4. V řízení bylo prokázáno oddacím listem vydaným v ČR i Tuniské republice, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne [datum] ve městě [Anonymizováno] v Tuniské republice. Výslech manžela nemohl být proveden, neboť jeho aktuální pobyt není znám. Z účastnické výpovědi manželky vzal soud za prokázané, že sňatek byl uzavřen před úřadem města [Anonymizováno], kde v době uzavření manželství žil manžel. Manželka je národnosti české, státní příslušnost ČR, manžel je národnosti tuniské, státní příslušnost Tuniská republika. Z manželství se nenarodily žádné děti. Intimní soužití ukončili manželé v lednu 2022 při poslední návštěvě manželky a nepokusili se jej od té doby obnovit. Společnou domácnost nikdy nevedli, manželka pouze 2x ročně navštěvovala manžela. Poté, co manželovi byla 2x zamítnuta žádost o získání víza do ČR s odůvodněním, že jde o účelový sňatek, vztah se mezi manžely zhoršil. Manželku obviňoval, že nedostal vízum, vyžadoval od ní zasílání peněz, placení jeho účtů a nákupy hodnotných věcí do jeho domácnosti. Zjistila, že na sociálních sítích navazuje kontakty s jinými ženami v zahraničí. Psychicky ji vydíral, hrozil rozvodem, dokonce návrh v Tunisku podal, následně rozvod zrušil. Zařídila tedy rozvod v ČR, když jí sdělil, že jeho názor na rozvod je shodný jako její a nemají zájem obnovit soužití. S manželkou již manžel tři roky nekomunikuje. Manželka tedy neví, na jakém místě se manžel nyní zdržuje. Dle výpovědi manželky nebude rozvod manželství jí ani manželovi na újmu a není zde žádná okolnost, která by bránila rozvodu manželství.
5. Podle ustanovení § 755 odst. 1, 2, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Přesto, že je soužití manželů rozvráceno, nemůže být manželství rozvedeno, byl-li by rozvod v rozporu a) se zájmem nezletilého dítěte manželů, které nenabylo plné svéprávnosti, který je dán zvláštními důvody, přičemž zájem dítěte na trvání manželství soud zjistí i dotazem u opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti na dobu po rozvodu, nebo b) se zájmem manžela, který se na rozvratu porušením manželských povinností převážně nepodílel a kterému by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újma s tím, že mimořádné okolnosti svědčí ve prospěch zachování manželství, ledaže manželé spolu již nežijí alespoň po dobu tří let. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.
6. V řízení bylo provedenými důkazy prokázáno, že manželství účastníků je hluboce a trvale rozvráceno z důvodů vzájemného odcizení manželů, když naposledy se účastníci setkali v lednu 2022 a od té doby nejsou v žádném kontaktu. Příčinu rozvratu soud shledal v chování manžela, který manželku psychicky vydíral vyžadováním peněz a placení jeho potřeb a věcí. Následně manžel začal navazoval kontakty s jinými ženami v zahraničí, když jeho žádost o vízum do ČR byla opakovaně zamítnuta pro účelový sňatek. Účastníci spolu nežijí od ledna 2022, tedy déle než tři roky, nepokusili se o obnovu soužití, nekomunikují spolu, nejsou spolu v žádném kontaktu a manžel je nyní neznámého pobytu. Soud tedy dovodil, že rozvod manželství není v rozporu se zájmem účastníků, kteří jsou dlouhodobě s tímto stavem srozuměni. Dle závěru soudu jsou tak splněny zákonné podmínky ustanovení § 755 občanského zákoníku. Soud má za to, že manželství účastníků je z výše uvedených důvodů tak nenapravitelně rozvráceno, že již nelze očekávat obnovení manželského soužití. Žalobě bylo proto vyhověno a manželství účastníků rozvedeno.
7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 23 zákona o zvláštních řízeních soudních č. 292/2013 Sb. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O odměně opatrovníka bude rozhodnuto samostatným usnesením.