Výrok
I. Řízení se částečně zastavuje co do zákonného úroku z prodlení z částky 15 000 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, co do částky 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 450 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, co do částky 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 5 400 Kč od 7. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 % ročně, co do částky 800 Kč, co do částky 700 Kč, co do částky 1 000 Kč a co do částky 4 770 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 538,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku zástupci žalobkyně.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 19. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 28 120 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný dne 7. 12. 2023 uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba]. smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota], kde se právní předchůdkyně zavázala poskytnout peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč žalovanému. Žalovaný se zavázal zaplatit právní předchůdkyni poskytnutou částku společně s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný neplnil svou povinnost a dostal se do prodlení s úhradou úvěru, v důsledku čehož se celá doposud neuhrazená částka stala bez dalšího splatnou. Dále žalobkyně požadovala poplatek za administraci prodlení a upomínání k úhradě včetně smluvní pokuty. Pohledávku vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru právní předchůdkyně žalobkyně postoupila na společnost [právnická osoba], která tuto pohledávku postoupila na společnost [právnická osoba], která následně danou pohledávku postoupila na žalobkyni. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný dlužnou částku nezaplatil řádně a včas ani po marném vyzvání právním zástupcem žalobkyně k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou. Žalobkyně tedy po žalovaném požadovala zaplacení dlužné částky ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, 5 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 7. 1. 2024 do zaplacení ve výši 14,75 %, a dále částky ve výši 800 Kč, 700 Kč, 1 000 Kč a 4 770 Kč.
2. Žalobkyně vzala před prvním jednání ve věci samé žalobu částečně zpět, co do částky specifikované ve výroku I. rozsudku, a to z důvodu neschopnosti prokázat zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy. Jelikož ale došlo ze strany předchůdkyně žalobkyně k finančnímu plnění, žalobkyně tedy požadovala vydání tohoto plnění, představující vyplacenou částku, jako bezdůvodné obohacení. Soud nezjišťoval stanovisko žalovaného k částečnému zpětvzetí žaloby, když toto bylo učiněno před prvním jednáním ve věci, a v souladu s ust. § 96 odst. 2 věty prvé o.s.ř. řízení v této části výrokem I. částečně zastavil.
3. Soud ve věci prováděl dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění a současně i závěr o skutkovém stavu. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba]. a žalovaným byla dne 7. 12. 2023 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] prostřednictvím formuláře na webovém portálu www.pujckaplus.cz. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout finanční služby žalovanému ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal dlužnou částku ve výši 20 850 Kč splatit do 6. 1. 2024 způsobem stanoveným ve všeobecných obchodních podmínkách, které jsou součástí smlouvy. Téhož dne informovala právní předchůdkyně žalobkyně žalovaného dle formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru o předsmluvních podmínkách spotřebitelského úvěru, mimo jiné že v případě prodlení s jakoukoliv splátkou úvěru delší než 14 dní je dlužník povinen uhradit úvěrujícímu jednorázově poplatek za administraci prodlení ve výši 700 Kč. Dle výpisu z účtu byla dne 13. 4. 2023 žalobkyní zaslána částka ve výši 15 000 Kč na účet žalovaného. Dle smlouvy o postoupení pohledávky č. [hodnota] ze dne 20. 3. 2024 byla pohledávka na zaplacení dlužné částky ve výši 25 510 Kč žalovaným splatná ke dni 20. 3. 2024 postoupena společnosti [právnická osoba] Dále byla pohledávka smlouvou o postoupení pohledávek č. 11/24 ze dne 22. 3. 2024 postoupena společnosti [právnická osoba] a následně smlouvou o postoupení pohledávek dne 31. 8. 2024 postoupena na žalobkyni. Žalovaný byl žalobkyní dne 22. 1. 2024 vyzván k uhrazení pohledávky ve výši 22 850 Kč a dne 9. 2. 2024 vyzván předžalobní upomínkou k uhrazení pohledávky ve výši 24 370 Kč. Žalovaný byl právním zástupcem žalobkyně vyzván dne 7. 11. 2024 předžalobní upomínkou k úhradě dlužné částky ve výši 35 352 Kč, jehož součástí byl podrobný rozpisu dluhu. Dle poštovního podacího archu byla žalovanému dne 8. 11. 2024 odeslána zásilka.
4. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.
5. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.
6. Soud po právní stránce uzavřel, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyně však žalobu vzala v části, která nebyla oprávněná zpět. Žalobkyni by se totiž v řízení nepodařilo prokázat, že by jakýmkoliv způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
7. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině a vzniku nároku na smluvní pokutu. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě původně poskytnuté jistiny úvěru 15 000 Kč, kterou žalovaný obdržel a dle tvrzení žalobkyně z ní neuhradil ničeho. Současně nemohl existovat ani nárok na zákonný úrok z prodlení ve smyslu stanoviska NS ČR v rozhodnutí [spisová značka] ze dne 20. 4. 2022, podle kterého splatnost dluhu dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. Žalobě bylo tedy po částečném zpětvzetí vyhověno výrokem II. rozsudku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena ve výroku II. dle § 160 odst. 1 o. s. ř. obecná třídenní.
8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Žalobou bylo původně požadováno 28 120 Kč a po částečném zpětvzetí, z důvodů na straně žalobkyně, byla soudem přiznána částka 15 000 Kč. Úspěch žalobkyně byl tedy 53,34 % a procesní neúspěch 46,66 %. Po odečtu neúspěchu od úspěchu zůstalo k přiznání 6,68 %. S žalobou požadovaných nákladů řízení 8 060 Kč pak v tomto poměru činí náklady řízení 538,40 Kč. Ty byly proto žalobkyni výrokem III. rozsudku přiznány. Úkony částečného zpětvzetí učiněné po podání žaloby nebyly přiznány jako účelné, když žaloba měla být perfektní již při jejím podání soudu.