12 C 57/2025

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] u Okresního soudu v Olomouci se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela s žalovanou dne [datum] Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota]. Nedílnou součástí této smlouvy byly Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované dluh splácet tak, že provedla vyhodnocení informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny doklady. Právní předchůdkyně pak vyhodnotila, že žalovaná je schopna splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami smlouvy. Na základě uvedené smlouvy právní předchůdkyně poskytla žalované peněžní prostředky ve výši [částka] a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaná ve smlouvě zavázala zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně částku ve výši [částka], která představuje součet kapitalizovaných úroků za zapůjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši [částka], s úrokovou sazbou, částku za zpracování zápůjčky ve výši [částka], částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaná ve smlouvě zavázala uhradit v hotovosti v 21 měsíčních splátkách po [částka], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, přičemž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední příslušná částka byla ze strany žalované uhrazena dne [datum]. Ke dni [datum] provedla právní předchůdkyně vyčíslení a dlužná jistina činila částku [částka] a dlužný poplatek [částka]. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Ke dni podpisu smlouvy o postoupení pohledávek činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovanou částku [částka]. Žalobkyně požaduje po žalované zaplacení celkové dlužné částky ve výši [částka] sestávající se z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužné částky poplatku ve výši [částka], kapitalizovaných úroků ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši [částka], úroků ve výši 22,32 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 11,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení. Požadovaný poplatek ve výši [částka] se skládá z neuhrazené části sjednaného úroku ve výši [částka], neuhrazené části poplatku za zpracování zápůjčky ve výši [částka], nesplacené části poplatku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši [částka]. Žalobkyně se rozhodla požadovat místo částky [částka] na poplatku pouze částku [částka], což je právo žalobkyně a ve prospěch žalované. Před podáním žaloby byla žalovaná žalobkyní písmeně vyzvána k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění, přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Dne [datum] byla žalobkyně vyzvána soudem, aby sdělila, z jakého důvodu požaduje úrok z úvěru ve výši, která je v rozporu s § 122 odst. 4 zákona 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru v neměnné výši 22,32 % ročně. Poté dne [datum] došlo ze strany žalobkyně k částečnému zpětvzetí žaloby co do kapitalizovaného úroku od [datum] do [datum] ve výši [částka] a úroku ve výši 7,32 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Ve výroku I. rozsudku bylo proto řízení částečně zastaveno dle § 96 o. s. ř. bez dotazu na stanovisko žalované, neboť zpětvzetí bylo učiněno před prvním jednáním věci.

3. Žalovaná se k žalobě vyjádřila u jednání soudu tak, že si brala pouze částku [částka] a nyní je dluh dvojnásobný, úrok se jí zdá vysoký. Uvádí, že nikdy nebyla nikde zaměstnána, pouze brigádně u své matky, nyní je na rodičovské dovolené a má rodičovský příspěvek [částka] měsíčně až do dubna 2026. Vyživuje jedno nezl. dítě a ve společné domácnosti bydlí s přítelem, který platí její potřeby a potřeby dítěte. Úvěr si brala na dluh na nájmu a má exekuci, kterou splácí po [částka] měsíčně exekutorovi. Byla by schopna dluh uhradit pouze ve splátkách po [částka] měsíčně, nárok na úroky neuznala.

4. Soud ve věci prováděl u jednání dokazování listinnými důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:- Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr, že žalovaná uvedla informace ke své osobě, že žije s rodiči, je svobodná, úvěr bere na běžné výdaje domácnosti, příjem má jen z DPČ jako uklízečka u [jméno FO]. Předložila 2 výplatní pásky 10-11/2021 s příjmem [částka], z toho uvedla [částka] na výdaje.- Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], že je společnost [právnická osoba] jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru. Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr poplatek ve výši [částka]. Celková dlužná částka činila [částka]. Žalovaná se zavázala tuto částku splácet v 21 měsíčních splátkách po [částka]. Žalovaná si dále ujednala rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení. Roční procentní sazba nákladů činila 137,80 % a úroková sazba 86 % jako pevná po celou dobu smlouvy. Součástí smlouvy byly také Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru.- Z Tabulky umoření, že dne [datum] žalovaná čerpala úvěr ve výši [částka] a dne [datum] došlo k uhrazení splátky úvěru ve výši [částka].- Ze Smlouvy o postoupení pohledávek, že na základě této smlouvy uzavřené dne [datum] došlo k postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] a žalobkyní společností [právnická osoba].- Z Přílohy č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek, že jde o seznam postoupených pohledávek mj. i pohledávky za žalovanou.- Z Potvrzení o uhrazení za postoupené pohledávky, že dne [datum] byla připsána úhrada na účet postupitele - právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou k postoupení pohledávek ze dne [datum].- Z Oznámení o postoupení pohledávky a Informací o zpracování údajů, že dne [datum] byla žalované právní předchůdkyní žalobkyně oznámeno postoupení pohledávky. Výše pohledávky k tomuto datu činila [částka] a žalovaná byla vyzvána u uhrazení celé dlužné částky do 10 dnů.- Z podacího lístku, že žalobkyně zaslala zásilku žalované dne [datum].- Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě, že dne [datum] byla žalované právním zástupcem adresována předžalobní výzva k uhrazení dlužné částky ve výši [částka] do [datum].- Z podacího lístku, že právní zástupce žalobkyně zaslal zásilku žalované dne [datum].- Z výpisu u obchodního rejstříku žalobkyně, že má jako předmět podnikání mj. poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Na žádost žalované uvedené v zákaznické kartě, kde uvedla své osobní poměry, byla uzavřena mezi žalovanou a [právnická osoba] Smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]. Na základě smlouvy bylo žalované poskytnuto [částka] a žalovaná se zavázala zaplatit za spotřebitelský úvěr navíc částku ve výši [částka]. Celková dlužná částka činila tedy [částka], kterou se žalovaná zavázala splácet v 21 měsíčních splátkách po [částka]. RPSN činila 137,80 % a úroková sazba 86 % jako pevná po celou dobu smlouvy. Žalovaná dne [datum] čerpala částku [částka] a dne [datum] uhradila [částka]. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávek mezi právní předchůdkyní a žalobkyní. Oznámení o postoupení pohledávek na žalobkyni bylo žalované oznámeno dne [datum]. Předžalobní výzvou právního zástupce žalobkyně byla dne [datum] žalovaná vyzvána k úhradě dluhu ve výši [částka]. Dne [datum] byla odeslána na adresu žalované doporučená zásilka. Žalobkyně nedoložila žádné důkazy o řádném prověření údajů o úvěruschopnosti žalované.

6. Podle ustanovení § 1 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále také jen o. z.) nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ustanovení § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ustanovení § 2396 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle ustanovení § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Podle ustanovení § 2398 odst. 1, 2 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Podle ustanovení § 2399 odst. 1, 2 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

9. Dle ust. § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.

10. Dle ust. § 1880 odst. 1, 2 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

11. Soud po právní stránce uzavřel, že žaloba žalobkyně je důvodná pouze částečně. Žalobkyni se v řízení nepodařilo prokázat, že by řádným způsobem její právní předchůdkyně zkoumala úvěruschopnost žalované. Bylo tvrzeno i prokázáno, že se spokojila pouze s údaji uvedenými žalovanou v Zákaznické kartě – žádosti o úvěr. Zde žalovaná uvedla pouze minimální příjem ve výši [částka] na DPČ u své matky jako uklízečka a výdaje [částka]. Pokud žalovaná soudu uvedla, že si úvěr brala za účelem úhrady dluhu na nájmu, pak je nemožné, že by její měsíční výdaje včetně nájemného činily [částka]. Tyto jsou pro soud ve výši [částka] měsíčně nevěrohodné, když by tyto byly [částka] na kalendářní den za bydlení, dopravu, stravu a ošacení pro dospělou osobu. Navíc minimální příjem žalované nesvědčí o její solventnosti poskytnutý úvěr splácet. Žalobkyně nedoložila ani jakékoliv výsledky lustrace žalované v rejstřících dlužníků, kopie výplatních pásek či doklady o skutečných výdajích. Dle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, dostupný na www.usoud.cz). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.

12. Soud se dále zabýval platností úvěrové smlouvy, kdy dospěl k závěru, že ujednání o výši úroků je rozporné s dobrými mravy a způsobuje tak jeho absolutní neplatnost dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku, neboť ujednaná RPSN ve výši 137,80 % a pevná úroková sazba 86 % ročně se natolik zjevně příčí dobrým mravům, že tento rozpor je třeba posoudit jako důvod k absolutní neplatnosti tohoto ujednání. Pokud navíc soud vycházel z úroku stanoveného ve smlouvě částkou [částka], pak jde o úrok nikoliv uváděných 86 %, ale 96 % ročně. Po připočtení stanovených poplatků, které soud hodnotí jako skrytý úrok, činí skutečné úroční dluhu 122,23 % ročně. Dle judikatury Nejvyššího soudu, která se váže ke staré právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „obč. zák.“), ale lze ji aplikovat i na úvěrové vztahy dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroků z půjčky (dané závěry jsou však použitelné i na smlouvu o úvěru), která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]). Ačkoliv je pravdou, že žalobkyně je nebankovním subjektem, u kterého jsou s ohledem na vyšší rizikovost úrokové sazby vyšší, tato skutečnost se projevuje v tom, že soudy v rámci posuzování rozporu sjednané sazby s dobrými mravy obě sazby poměřují, když menší překročení obvyklé sazby účtované bankami by rozpor s dobrými mravy samo o sobě založit nemohlo. V daném případě však sjednaná sazba úroků převyšuje výrazně nejvyšší sazby úroků u bankovních úvěrů a za situace, kdy dle smlouvy o úvěru měla žalovaná při řádném splácení úvěru díky sjednané sazbě úroků vrátit 2,2 násobek poskytnuté částky, je třeba sjednanou výši úroků považovat za rozpornou s dobrými mravy, a tento rozpor je tak zjevný, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které je soud povinen přihlédnout dle ustanovení § 588 občanského zákoníku i bez návrhu.

13. Pokud pak jde o účinky absolutní neplatnosti ujednání o výši úroků na platnost celé smlouvy, tak dle ustanovení § 576 občanského zákoníku, týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas. Ačkoliv ujednání o výši úroků je od ostatních částí smlouvy o úvěru oddělitelné (a to zejména s ohledem na ustanovení § 1802 občanského zákoníku, které řeší výši úroků pro případ, že by tyto nebyly sjednány, ačkoliv je smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 občanského zákoníku smlouvou úplatnou) na rozdíl od ustanovení § 41 obč. zák., podle kterého platilo, že vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu, je ustanovení § 576 občanského zákoníku postaveno na zcela odlišném konceptu. Úprava obč. zák. totiž preferovala částečnou neplatnost právního úkonu před neplatností plnou, když v případě, že ustanovení smlouvy bylo, nevyplynul-li z povahy či obsahu právního úkonu nebo okolností jeho učiněný opak, oddělitelné, nastoupila částečná neplatnost jen tohoto ujednání. Přístup občanského zákoníku v ustanovení § 576 je však zcela opačný, když za situace, že ujednání je od smlouvy oddělitelné, nastupuje přednostně neplatnost právního jednání jako celku a jen, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas, nastoupí neplatnost částečná (viz. Občanský zákoník I. komentář [adresa]. [právnická osoba]. Beck 2014). Vzhledem k tomu, že se důvod neplatnosti vztahuje na ujednání o výši úroků, které jsou v daném případě jedinou úplatou žalobkyně za poskytnutý úvěr, a sjednaná výše úroků několikanásobně převyšuje úroky bank, od kterých by se výše úroků odvíjela dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku, navíc za situace, kdy žalobkyně platnost takto sjednané výše úroků odůvodňuje a trvá na ní i v rámci tohoto řízení, nelze předpokládat, že by žalobkyně byla ochotna smlouvu o úvěru bez neplatného ujednání o výši úroků uzavřít. Navíc žalobkyně vzala žalobu zpět pouze ve velmi malé míře a zbývajícím nároku trvala. Smlouvu o úvěru je tedy třeba posoudit jako neplatnou v celém rozsahu, a to právě z důvodu neplatnosti ujednání o výši úroků a tzv. poplatků. Nutno poukázat, že poplatky sjednané za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení jsou v tomto případě požadovány neoprávněně, když žalovaná dluh kromě první splátky vůbec nehradila, takže službu nijak nevyužívala. Žalobkyně tedy na úhradu úroků, popř. poplatků jako skrytých úroků z neplatně sjednaného úvěru, a to ať ve sjednané výši či výši dle ustanovení § 1802 občanského zákoníku podle závěru soudu nárok nemá. Současně nebyl přiznán žalobkyni ani zákonný úrok z prodlení ve smyslu aktuálního stanoviska NS ČR v rozhodnutí [spisová značka] ze dne [datum], podle kterého splatnost zbývající jistiny dosud nenastala, takže nemohl vzniknout ani nárok žalobkyně na zákonný úrok z prodlení. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok ani na úrok z úvěru, smluvní pokuty, poplatky či náklady vzniklé v souvislosti s prodlením, takže žaloba byla ve zbytku zamítnuta výrokem III. rozsudku.

14. Nároky z této neplatné smlouvy je pak třeba vypořádat dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Dle ustanovení § 2993 občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila, plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. Žalobkyně tedy má nárok na uhrazení celé v řízení požadované původní jistiny, když s ohledem na neplatnost celé smlouvy nemohlo dojít k přirůstání neplatně sjednaného úroku k jistině, jak žalobkyně v žalobě tvrdí. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě původně poskytnuté jistiny úvěru [částka] po odečtení částky [částka], kterou žalovaná uhradila, tedy zbývající částky [částka] tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Lhůta k plnění byla žalované stanovena ve výroku II. dle § 160 odst. 1 o. s. ř. prodloužená soudcovská ve splátkách, aby žalovaná byla schopna dluh řádně uhradit.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Soud při posuzování úspěchu a neúspěchu ve věci přihlížel k celkové částce uplatněné žalobou včetně veškerého příslušenství, neboť i tyto skutečnosti je nutno zohlednit, když rozhodnutí o náhradě nákladů řízení má být zřejmým a logickým ukončením celého soudního řízení, a ne pouze mechanickým posuzováním výsledku sporu bez komplexního zhodnocení rozhodnutí v meritu věci (viz. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 257/05). Žaloba byla zamítnuta co do celkové částky [částka] s příslušenstvím, když žalovaná byla zavázána k uhrazení částky [částka]. Úspěch žalobkyně byl menší než úspěch žalované, která náklady řízení nepožadovala, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.