Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 646,80 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, aby žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci částku 5 707,29 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 10 366,09 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 13 354,09 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu k službě Twisto účtu, v níž si sjednali podmínky čerpání prostředků prostřednictvím služby Twisto účet, který byl žalovanému v souladu se smlouvou zřízen. Dle žalobkyně byla smlouva uzavřena online a žalovaným byla podepsána aktivací Twisto účtu, který zákazníku (žalovanému) umožňuje hrazení nákupů uskutečněných online ve vybraných e-shopech prostřednictvím zřízené Twisto karty. Po skončení každého kalendářního měsíce pak zákazník (žalovaný) obdrží celkové vyúčtování nákupů a plateb uskutečněných v daném kalendářním měsíci. Žalobce mimo jiné poskytuje službu tzv. Twisto Slice, na základě které si žalovaný může jakékoliv platby ve výši nad 1 500,00 Kč rozložit v rozmezí od 3 až do 12 měsíců. Žalobce s žalovaným uzavřeli Smlouvu o splátkovém limitu spolu s Přílohou k této smlouvě, ve které byl sjednán konkrétní počet a výše měsíčních splátek. Žalovaný využil služeb v celkové ceně 10 366,09 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit kupní cenu včetně případného poplatku za prodloužení splatnosti v případě, že neuhradí do data splatnosti jednotlivé vyúčtované transakce za využití Twisto Karty. Jednotlivé platby a výběry Twisto Kartou následně žalobce zaevidoval a zaúčtoval na Twisto účtu žalovaného a následně žalovanému vystavil měsíční přehled jednotlivých objednávek, a transakcí Twisto Kartou, ve kterém žalovanému uskutečněné objednávky a transakce řádně vyúčtoval. Žalovaný provedené transakce v rámci schváleného kreditního limitu nezaplatil a ocitl se následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. V neposlední řadě v případě splátek uskutečněných na základě služby Twisto Slice žalovaný tyto splátky neuhradil a ocitl se následující den po datu splatnosti uvedeného v měsíčním vyúčtování jednotlivých transakcí v prodlení. Z tohoto důvodu a v souladu s čl. 1.9 Smlouvy o splátkovém limitu žalobce zbývající splátky služby Twisto Slice, jež byly dosud nevyúčtovány, zesplatnil. Dle Podmínek vzal žalovaný na vědomí, že v případě využití služby odložení splatnosti bude žalovanému vyúčtován poplatek za prodloužení splatnosti ve výši 5,00 Kč za každých odložených 100,00 Kč o 1 měsíc při platbě min. 10 % z celkové jistiny a ve výši 10,00 Kč za každých odložených 100,00 Kč o 1 měsíc při platbě méně než 10 % z celkové jistiny. Na poplatcích pak bylo účtováno celkem 2 998 Kč. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána [datum].
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, tvrzení žalobkyně nikterak nerozporoval.
3. K jednání nařízenému na den [datum] se nedostavil žalovaný. Žalobkyně a zástupce žalobkyně se omluvili. Ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti, vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů.
4. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum]. č. j. [spisová značka] byla připuštěna změna účastníků tak, aby na místo původní žalobkyně do řízení vstoupila [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa].
5. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne [datum]. č. j. [spisová značka] byla připuštěna změna účastníků tak, aby na místo [právnická osoba].[IČO] IČO, , se sídlem [adresa] do řízení vstoupila žalobkyně.
6. Soud na základě provedených důkazů učinil následující relevantní skutková zjištění:- z podmínek Twisto účet (čl. 35-60) byl zjištěn jejich obsah;- ze smlouvy k službě Twisto účet (čl. 61-62) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný spolu uzavřeli smlouvu dne [datum] prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (internet), dále bylo zjištěno že obchodní podmínky tvoří nedílnou součást smlouvy; právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému v rámci služby Twisto účet aktuální limitní rámec ve výši 8 000 Kč;- ze smlouvy o splátkovém limitu a její přílohy (čl. 66-69) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým (splátkovým) limitem ve výši 3 000 Kč. Tento úvěrový limit měl být plněn ve splátkách, jejíž podmínky jsou uvedeny v příloze. Z přílohy poté bylo zjištěno, jaké byly výše splátek.- z předžalobní upomínky ze dne [datum] (čl. 32) bylo zjištěno, že tohoto dne byla vyhotovena výzva žalovanému k uhrazení dluhu po splatnosti, konkrétně k uhrazení částky 23 174,50 Kč do [datum];- z potvrzení podání bylo zjištěno, že předžalobní výzva byla žalovanému zaslána dne [datum] (čl. 34);- z objednávky ze dne [datum] (č. l. 31), že si žalovaný objednal jednu položku na herni-kupony.cz ve výši 2 500 Kč;- z fotografií (čl. 29-30) bylo zjištěno, že žalobkyně disponuje fotografií žalovaného včetně fotografie jeho občanského průkazu;- z vyúčtování (č. l. 63 - 65) za bylo zjištěno, že žalovanému byly za duben 2022 účtovány položky v celkové výši 5 446,80 Kč a poplatky za prodlení v celkové výši 3 636,64 Kč, za květen 2022 položky v celkové výši 2 200 Kč, poplatek za službu a smluvní pokuta v celkové výši 2 262,12 Kč; z vyúčtování za červen 2022, že žalovanému byly účtovány poplatky a smluvní pokuta v celkové výši 4 311,55 Kč;7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dne [datum] prostřednictvím prostředků elektronické komunikace podepsali smlouvu č. o službě Twisto nákupní účet o tom, že z tohoto účtu budou hrazeny nákupy žalovaného učiněné u jiných subjektů, a to až do limitu 8 000 Kč. Dne [datum] uzavřeli účastníci prostřednictvím elektronické komunikace na dálku smlouvu, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým (splátkovým) limitem ve výši 3 000 Kč. Tento úvěrový limit měl být plněn ve splátkách. Žalobkyně tvrdí, že žalovaný toto neučinil, přestože jej k úhradě těchto částek opakovaně vyzývala. Smluvní vztah je smlouvou v režimu spotřebitelského úvěru, žalobkyně nedoložila provedení posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Proto žádal vrácení vyplacených částek jako bezdůvodného obohacení. V žalobě byly dále uplatněny poplatky dle citovaných smluv a úroky dle citovaných smluv.8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.10. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 2 nař. vl. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.14. Podstatu sporu soud posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § 2395 a násl. a ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § 2991 občanského zákoníku a násl.) a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (zejm. § 75, § 84 a násl., § 104 a násl.).15. Podle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.16. Soud dospěl k tomu, že strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr.17. Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel spotřebitelského úvěru povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, popřípadě z databáze či jiných zdrojů; ve spojení s § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je povinen postupovat s odbornou péčí. Porušení této povinnosti vede podle § 87 odst. 1 uvedeného zákona k absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum], věc C-679/18 nebo nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18).18. Předně je třeba uvést, že žalobkyně v řízení prokázala, že je ve věci aktivně legitimována, neboť prokázala, že na ni prostřednictvím smlouvy o postoupení pohledávek přešla žalobní pohledávka.19. Zákon ani judikatura nestanoví přesná kritéria, jakým způsobem má úvěrující v jednotlivých případech postupovat, aby dostál požadavku na prověření úvěruschopnosti s odbornou péčí, vždy jde o proceduru, která musí odrážet specifika konkrétní situace. Zdejší soud považuje za podstatné, zda po vlastním přezkoumání informací, na jejichž základě byla hodnocena úvěruschopnost, dospěje k závěru o dostatečném prověření příjmové a výdajové stránky rozpočtu spotřebitele a současně v něm rozpočet spotřebitele a zjištěné informace nevzbudí (důvodné) pochybnosti o reálné schopnosti splatit konkrétní poskytovaný úvěr. Úvěrující má vzhledem ke smluvní autonomii možnost poskytovat úvěrové produkty i v případech, které by z hlediska míry jistoty o budoucím splacení úvěru bylo možno již od počátku označit za objektivně rizikové/riskantní, nicméně soud považuje za odpovídající smyslu zákonné úpravy, aby v těchto situacích nesl případné nežádoucí následky spočívající (mimo jiné) v neplatnosti úvěrové smlouvy, pokud soud v tomto postupu shledá rozpor s legitimně očekávaným standardem odborné péče.20. V nynějším případě soud vychází na základě výše uvedených skutkových zjištění z toho, že právní předchůdkyně žalobkyně nikterak neposuzovala úvěruschopnost žalovaného. Soud prověření úvěruschopnosti ve vztahu k úvěrovým produktům vyhodnotil jako postup v neodpovídající požadovanému standardu odborné péče, se kterou by měl poskytovatel předmětného úvěru postupovat. Soud proto vyhodnotil obě úvěrové smlouvy uzavřené s žalovaným jako neplatné podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.21. Vzhledem k závěru soudu je nutno vztah mezi žalobkyní a žalovaným (poskytnutí finančních prostředků bez právního důvodu) vypořádat podle pravidel bezdůvodného obohacení obsažených v § 2991 a násl. občanského zákoníku s přihlédnutím k zvláštní úpravě zákona o spotřebitelském úvěru.22. Vzhledem k závěru o neplatnosti uvedených smluv nejsou důvodné žádné nároky založené na těchto smlouvách. Současně bylo v řízení prokázáno, že žalovaný dosud žalobkyni ničeho neuhradil. Vzhledem k tomu, že žalovaný neprokázal, že by jeho zbývající dluh zanikl jinak (zůstal v řízení pasivní), uložil mu soud povinnost uhradit žalobkyni částku 7 646,80 Kč tak, jak vyplývá z vyúčtování doložených žalobkyní za měsíce duben až červen 2022. Je nezbytné dodat, že žalobkyně se sama zbavila svou neúčastí u jednání možnosti být poučena ve směru dotvrzení a doprokázání minimálně faktu, že žalovaný čerpal prostředky v žalobkyní uvedené výši. Žalobkyně sice předložila přípis (č. l. 71) z tohoto však soud nemohl učinit žádná relevantní skutková zjištění, když zde není uvedeno co má tento přípis prokazovat, není zde uvedeno číslo smlouvy či jméno dlužníka a částka je ve výši 10 146,80 Kč, když žalobkyně požaduje částku ve výši 10 366,09 Kč.23. Nedošlo-li k platnému uzavření smlouvy, nemůže se žalobkyně domáhat plnění uvedených jako ujednaná ve smlouvě, tj. smluvních pokut, smluvních úroků ani smluvních poplatků. Jde o vedlejší ujednání smlouvy hlavní, jako samostatná obstát nemohou a žalobci tak nároky na úhradu těchto plnění nevznikly. Žaloba v tomto rozsahu byla zamítnuta. Žalobkyni s ohledem na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum] nemohou být přiznány ani úroky z prodlení. V rozsahu uvedeném ve výroku II. tohoto rozsudku byla proto žaloba zamítnuta.24. O náhradě nákladů řízení ve výroku III. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byl zjevně úspěšnější žalovaný, kterému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.