Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 27 460 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Zamítá se žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 27 773,05 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 10 549,71 Kč, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 53 918,05 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 485,73 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení z částky 55 238,05 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 12,75 % ročně.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 55 238,05 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná dne [datum] uzavřela se žalobkyní smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. [hodnota]. Podpisem smlouvy přijala úvěrové podmínky, se kterými se seznámila a souhlasila. Před uzavřením smlouvy byla ověřena úvěruschopnost žalované, která zahrnovala analýzu jejích příjmů, výdajů a klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, rovněž bylo nahlédnuto do externích úvěrových registrů. Na základě tohoto posouzení byla stanovena maximální výše měsíční splátky, která nevede k předlužení. Žalovaná měla právo čerpat úvěr až do výše nevyčerpaného úvěrového rámce, který byl stanoven na 55 000 Kč. Smluvní podmínky upravovaly pravidelné měsíční splátky ve výši 2,93 % z úvěrového rámce, včetně úroků, poplatků a sankcí. Splatnost byla stanovena na 20. den v měsíci, první splátka byla splatná měsíc po čerpání. Žalovaná během trvání úvěrového vztahu čerpala 55 000 Kč a zaplatila 25 040 Kč. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně v souladu se smlouvou zesplatnila úvěr ke dni [datum] a vyzvala žalovanou k okamžitému zaplacení celé částky. Po neúspěšné komunikaci a neuhrazení dluhu, kdy žalovaná uhradila pouze částku 2 500 Kč, byla žalované zaslána předžalobní výzva. Dohromady dlužná částka činí 55 238,05 Kč, což zahrnuje neuhrazenou jistinu 53 918,08 Kč, náklady na vymáhání 820 Kč a smluvní pokutu 500 Kč. Náklady na vymáhání byly účtovány podle podmínek ve smlouvě a zahrnují poplatky za administrativní náklady a výzvy k platbě. Smluvní pokuta byla účtována za prodlení s platbami. Kapitalizovaný úrok k datu sepsání žaloby činí 10 0549,71 Kč, Celková částka dluhu zahrnuje i úrok z prodlení ve výši 1 485,73 Kč (kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru do dne [datum], tj. dne podání žaloby).
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavila.
3. Soud učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] č. [hodnota] a úvěrových podmínek k revolvingovému úvěru soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 55 000 Kč a to na účet [č. účtu] a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,928 % z úvěrového rámce spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně. Podpisem smlouvy se staly nedílnou součástí smlouvy úvěrové podmínky;- z výpisu čerpání, splátek a úhrad, že žalovaná na předmětný úvěr vyčerpala celkem částku 55 000 Kč a uhradila částku 25 040 Kč; výpis obsahuje jednotlivé dílčí položky, ze kterých se dluh skládá. K zesplatnění úvěru došlo dne [datum];- z výzvy ke splacení celého úvěru ze dne [datum] a podacího archu [právnická osoba]., že byl zaslán žalované dne [datum] s informací, že úvěr byl zesplatněn z důvodu nehrazení;- z předžalobní výzvy s podacím archem soud zjistil, že dne [datum] byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána dne [datum];- z potvrzení o provedení ověření bonity klienta a z úvěrové zprávy, že žalobkyně vystavila dne [datum] sama sobě potvrzení, že před uzavřením úvěrové smlouvy ze dne [datum] se žalovanou provedla ověření bonity žalované, ze kterého vyplynulo, že žalovaná má jedno dítě, bydlí v podnájmu, má měsíční příjem ze zaměstnání ve výši 35 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 24 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti jsou ve výši 27 000 Kč. Není evidován v insolvenčním rejstříku ani v centrální evidenci exekucí, z externích registrů NRKI a JAP_PUJCKA přišla dne [datum] odpověď OK;- z úvěrové zprávy, že k září 2020 žalovaná splácela dalších 5 úvěrů v celkové výši 9 435 Kč, s měsíční splátkou 555 Kč.
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně a žalovaná uzavřely prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované revolvingový úvěr do výše úvěrového rámce 55 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 2,928 % z úvěrového rámce spolu s úrokem ve výši 25,90 % ročně. Podpisem smlouvy se staly nedílnou součástí smlouvy úvěrové podmínky. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících, ničeho dalšího. Žalobkyně poskytla žalované spotřebitelský revolvingový úvěr v celkové výši 55 000 Kč, žalovaná uhradila částku 27 540 Kč. Úvěr byl zesplatněn dne [datum]. Žalované byla dne [datum] zaslána předžalobní výzva.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2398 odst. 1 o. z. úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
8. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, k tomuto svému tvrzení však předložila pouze vlastní potvrzení, že provedla lustraci v registrech, které navíc nijak nedoložila (např. výstupy z provedených lustrací), ničeho dalšího (např. stran prověření příjmů a výdajů žalované). Žalobkyně byla u jednání vyzvána podle § 118a odst. 3 o. s. ř. k označení důkazů k j prokázání zkoumání úvěryschopnosti žalované, na výzvu soudu však důkazy neoznačila. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.
17. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z. z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované částku 55 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 27 540 Kč. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě zbývající části žalobou požadované jistiny ve výši 27 460 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. [spisová značka]), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
18. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu zaplacené části jistiny, poplatků, úroků, nákladů a smluvních pokut. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla v řízení pouze částečný úspěch a soud proto náhradu nákladů poměrně rozdělil. Při hodnocení procesního úspěchu ve věci vzal soud v úvahu částky, které žalobkyně požadovala k okamžiku podání žaloby. S ohledem na to, že v řízení byla zjevně úspěšnější žalovaná, které však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.