Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 7 000 Kč s 8,25% úrokem z prodlení ročně od 11. 1. 2021 do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 6 850 Kč, k rukám zástupkyně žalobce, do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobce se žalobou ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu podanou u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 7 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná byla insolvenční správkyní ve věci konkurzního řízení úpadce [jméno] [příjmení] vedené u Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. [insolvenční spisová značka], v rámci kterého v zastoupení úpadce postoupila pohledávku za úpadcem týkající se nevyplacené mzdy jeho bývalého zaměstnavatele společnosti [právnická osoba], která skončila v konkurzním řízení vedeném u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalobce uhradil žalované za postoupení pohledávky částku 7 000 Kč. Následně žalobce podal návrh na změnu věřitele v řízení vedeném u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], což bylo insolvenčním správcem JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] odmítnuto a následně potvrzeno rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum] s odůvodněním, že k platnému postoupení pohledávky nemohlo dojít, neboť dle ustanovení § 144a odst. 1 zákona č. 262/2000 Sb. se zakazuje postoupit právo na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich náhradu. Za daného stavu odpadl právní důvod, na základě kterého žalobce žalované uhradil částku 7 000 Kč a zároveň mu v této výši vznikla i škoda, když uvedená smlouva o postoupení pohledávky byla od počátku absolutně neplatná.
2. Soud ve věci vydal dne [datum] elektronický platební rozkaz, proti němuž podala žalovaná v zákonem stanovené lhůtě odpor. Ve vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobce neuznává, když dne [datum] uzavřela se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávky vzniklé na základě pracovněprávního vztahu za úplatu ve výši 7 000 Kč, přičemž zpeněžení této pohledávky proběhlo se souhlasem insolvenčního soudu na základě usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka]. Z toho důvodu má žalovaná za to, že smlouva o postoupení pohledávky byla uzavřena platně. V případě, že by však soud shledal uvedenou smlouvu neplatnou, není žalovaná ve věci pasivně legitimována, jelikož případné bezdůvodné obohacení vzniklo dlužníkovi, nikoli žalované jako insolvenční správkyni.
3. S ohledem na skutečnost, že se v dané procesní situaci jedná o tzv. bagatelní žalobu, když proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.
4. Soud ve věci učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná byla insolvenční správkyní ve věci konkurzního řízení úpadce [jméno] [příjmení] vedené u [název soudu], sp. zn. [insolvenční spisová značka], v rámci kterého v zastoupení úpadce postoupila pohledávku za úpadcem týkající se nevyplacené mzdy jeho bývalého zaměstnavatele společnosti [právnická osoba], která skončila v konkurzním řízení vedeném u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], a to na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Zpeněžení této pohledávky proběhlo se souhlasem insolvenčního soudu na základě usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka]. Žalobce uhradil žalované za postoupení pohledávky částku 7 000 Kč. Následně žalobce podal návrh na změnu věřitele v řízení vedeném u [název soudu], sp. zn. [spisová značka], což bylo insolvenčním správcem JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno] odmítnuto a následně potvrzeno rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum] s odůvodněním, že k platnému postoupení pohledávky nemohlo dojít, neboť dle ustanovení § 144a odst. 1 zákona č. 262/2000 Sb. se zakazuje postoupit právo na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich náhradu. Žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně vyzval žalovanou k vrácení částky 7 000 Kč, žalovaná však žalobci neuhradila ničeho.
5. Dle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
6. Dle ustanovení § 144a odst. 1 zákona č. 262/2000 Sb., zákoníku práce, se zakazuje postoupit právo na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich náhradu.
7. Dle ustanovení § 2991 odst. 2 občanského zákoníku, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
8. Dle ustanovení § 37 odst. 1 věta první zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, insolvenční správce odpovídá za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí.
9. Dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
10. Dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
11. Soud vyhodnotil všechny provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná. Soud přitom nejprve zkoumal otázku platnosti smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi účastníky dne [datum], přičemž postoupení pohledávky na základě této smlouvy bylo nejprve schváleno usnesením [název soudu] ze dne [datum] a následně odmítnuto rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum] s odkazem na ustanovení § 144a odst. 1 zákoníku práce, dle kterého se zakazuje postoupit právo na mzdu, plat, odměnu z dohody nebo jejich náhradu. Soud po důkladné úvaze dospěl k závěru, že smlouva o postoupení pohledávky je neplatná, přičemž vycházel zejména z kogentní povahy výše uvedeného ustanovení zákoníku práce, které výslovně a bez výjimky zakazuje postoupit pohledávku na mzdu. Soud se přitom neztotožnil s tvrzením žalované, že insolvenční zákon je v této otázce speciálním právním předpisem k zákoníku práce, kdy toto tvrzení žalované nemá dle soudu žádný právní základ. Za dané situace se soud dále zabýval jednotlivými nároky žalobce, který se svou žalobou po žalované domáhal zaplacení předmětné částky z titulu vydání bezdůvodného obohacení a současně z titulu náhrady škody. Pokud jde o nárok na vydání bezdůvodného obohacení, soud uzavírá, že k tomuto není žalovaná vůbec pasivně legitimována, neboť úplatným postoupením pohledávky insolvenčního dlužníka nedošlo k obohacení žalované jakožto insolvenční správkyně, nýbrž k obohacení samotného insolvenčního dlužníka, který je tak k vydání bezdůvodného obohacení pasivně legitimován. V souvislosti s nárokem na náhradu škody soud považuje za vhodné odkázat na judikaturu Nejvyššího soudu ČR (31 Cdo 2307/2013), dle které existence nároku na vydání bezdůvodného obohacení od toho, kdo přijal plnění z neplatné smlouvy, nezbavuje poškozeného práva požadovat náhradu škody od osoby, která naplnila předpoklady odpovědnosti za škodu tím, že umožnila odčerpání peněz ve prospěch obohaceného, ani nepodmiňuje vznik či úspěšnost nároku na náhradu škody uplatněním nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Škůdce, který poškozenému nahradil škodu způsobenou odvedením peněz na základě neplatného smluvního ujednání, může uplatnit proti obohacenému nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Skutečnost, že se na úkor žalobce bezdůvodně obohatila třetí osoba, tak nezbavuje žalobce práva požadovat náhradu škody po žalované. Současně dle judikatury Nejvyššího soudu ČR (29 Cdo 2772/2016), odpovědnost insolvenčního správce za škodu nebo jinou újmu, kterou dlužníku, věřitelům nebo třetím osobám způsobil tím, že při výkonu své funkce porušil povinnosti, které jsou mu uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při jejím výkonu nepostupoval s odbornou péčí, je osobní majetkovou odpovědností insolvenčního správce. Odtud zcela samozřejmě plyne, že plnění, k jehož úhradě je případně zavázán ve sporu o takovou náhradu škody nebo jiné újmy, je následně uspokojováno z osobního majetku insolvenčního správce. Soud s ohledem na výše uvedené posoudil žalobou uplatněný nárok žalobce jako nárok na náhradu škody, přičemž je přesvědčen, že žalovaná při výkonu funkce insolvenční správkyně nepostupovala s odbornou péčí, když si jako osoba s právnickým vzděláním a letitou praxí v oboru měla být vědoma výše citovaného ustanovení zákoníku práce a v důsledku jejího jednání vznikla žalobci prokazatelná škoda ve výši 7 000 Kč. Soud proto žalobě žalobce vyhověl a výrokem I. tohoto rozsudku uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 7 000 Kč spolu s požadovaným příslušenstvím pohledávky, kterým je úrok z prodlení, jehož výši a počátek splatnosti soud shledal zákonu neodporující a odpovídající skutkovým zjištěním soudu.
12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 850 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, žaloba a vyjádření ze dne 11. 8. 2021) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (jednoduchá výzva k plnění) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t.