Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15.100 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 16.090,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 15.543,52 Kč od 30. 5. 2024 do zaplacení.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 16. 12. 2024 domáhala po žalované zaplacení částky 31.190,22 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 18. 8. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota], na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 16.400 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných splátkách. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím stránky www.flexifin.cz vyplněním žádosti, na základě které žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované, když ověřila údaje uvedené žalovanou v žádosti a dále provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných rejstřících. Úvěr byl žalované vyplacen na bankovní účet tak, že dne 18. 8. 2023 jí byla poskytnuta částka 15.000 Kč, dne 1. 11. 2023 částka 1.100 Kč, dne 29. 1. 2024 částka 2 x 5.000 Kč, dne 5. 2. 2024 částka 2.500 Kč, dne 9. 2. 2024 částka 1.500 Kč a dne 13. 2. 2024 částka 1.100 Kč. Žalovaná si dále v souladu s čl. VII. Odst. 4 smlouvy zvolila službu „Klidné spaní“ za poplatek ve výši 395,28 Kč a službu „informační SMS servis“ za poplatek ve výši 103,68 Kč. Žalovaná splatila celkem 16.100 Kč a dále se dostala s plněním splátek do prodlení. Žalobkyně e-mailem ze dne 29. 5. 2024 vypověděla smlouvu. Žalovaná žalobkyni dluží na jistině částku 15.099,82 Kč, na poplatku za vyplacení úvěru částku 300,48 Kč, na smluvním úroku částku 13.797,85 Kč, na poplatku za službu „Klidné spaní“ částku 113,46 Kč a na poplatku za službu „informační SMS servis“ částku 29,76 Kč. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, za období od 29. 2. 2024 do 29. 5. 2024 ve výši 1.848,85 Kč. Dne 27. 11. 2024 odeslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- z dokumentu „obecné principy posuzování a filozofie žalobkyně“ bylo zjištěno, že obsahuje popis postupu žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti spotřebitelů;- z výpisu o posouzení úvěruschopnosti žalované ze dne 18. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná žila ve společné domácnosti ve 2 členech, z toho příjem měla jedna osoba. Výše pravidelných měsíčních výdajů činila 1.500 Kč na půjčky, 10.000 Kč na bydlení, 4.500 Kč na nezbytné výdaje a 4.000 Kč na další výdaje. Výše čistého měsíčního příjmu činila 30.823 Kč, disponibilní příjem byl vypočten na 4.400 Kč;- z přehledu bankovních transakcí vyplacených žalované bylo zjištěno, že dne 18. 8. 2023 jí byla poskytnuta částka 15.000 Kč, dne 1. 11. 2023 částka 1.100 Kč, dne 29. 1. 2024 částka 2 x 5.000 Kč, dne 5. 2. 2024 částka 2.500 Kč, dne 9. 2. 2024 částka 1.500 Kč a dne 13. 2. 2024 částka 1.100 Kč;- z dopisu ze dne 27. 11. 2024, vč. podacího lístku, bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě částky 31.295,22 Kč do tří dnů;- ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. [hodnota] ze dne 18. 8. 2023, VOP a informací pro spotřebitele bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovanou jako klientem. Předmětem bylo poskytnutí úvěru až do výše 15.000 Kč, který bylo možné čerpat opakovaně. Úroková sazba činila 0,866 % denně. Výše poplatku za vyplacení tranše úvěru činila 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná se ve smlouvě zavázala hradit poplatek 3,66 Kč denně za službu „Klidné spaní“ a 0,96 Kč denně za službu „Informační SMS servis“. Podle čl. VIII smlouvy měla žalobkyně v případě prodlení žalované nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení, až do zaplacení. Podle čl. IX smlouvy měla žalobkyně právo vypovědět smlouvu za podmínek stanovených ve VOP. Přílohou smlouvy byl předpis denních splátek;- z e-mailové zprávy ze dne 29. 5. 2024 od adresáta [e-mail] příjemci [e-mail] bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované vypovězení smlouvy z důvodu prodlení v délce 91 dnů a vyzvala žalovanou k úhradě částky 31.295,22 Kč;- z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že dne 18. 8. 2023 byla ověřena totožnost žalované prostřednictvím její bankovní identity.
4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 18. 8. 2023 smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, jejíž nedílnou součástí byly i VOP, a na jejímž základě žalované poskytla celkem částku 31.200 Kč. Žalovaná se v uvedené smlouvě zavázala úvěr splácet v pravidelných splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky za volitelné služby „Klidné spaní“ a „Informační SMS servis“. Před uzavřením smlouvy žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované z údajů uvedených žalovanou, a to že žila ve společné domácnosti o 2 členech, z toho příjem měla jedna osoba. Výše pravidelných měsíčních výdajů činila 1.500 Kč na půjčky, 10.000 Kč na bydlení, 4.500 Kč na nezbytné výdaje a 4.000 Kč na další výdaje. Výše čistého měsíčního příjmu činila 30.823 Kč, disponibilní příjem byl vypočten na 4.400 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dne 18. 8. 2023 částku 15.000 Kč, dne 1. 11. 2023 částku 1.100 Kč, dne 29. 1. 2024 částky 2 x 5.000 Kč, dne 5. 2. 2024 částku 2.500 Kč, dne 9. 2. 2024 částku 1.500 Kč a dne 13. 2. 2024 částku 1.100 Kč. E-mailem ze dne 29. 5. 2024 žalobkyně oznámila žalované vypovězení smlouvy z důvodu prodlení v délce 91 dnů a vyzvala žalovanou k úhradě částky 31.295,22 Kč. Dne 27. 11. 2024 žalobkyně zaslala žalované výzvu k úhradě částky 31.295,22 Kč do tří dnů.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
12. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
13. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaná při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupovala jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalované jako spotřebitele, tj. její schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že řádným (výše uvedeným) způsobem prověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr. Žalobkyně soudu předložila pouze výpis údajů žalované, z nějž plynou příjmy a (obecné) výdaje žalované. Dále žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích, k tomuto svému tvrzení však soudu nedoložila žádné důkazy. Soud má tedy za to, že žalobkyně se dostatečně nezabývala posouzením bonity žalované, zejména jejími výdaji, když bylo zjištěno (z výpisu o úvěruschopnosti), že žalovaná měla v době uzavření smlouvy o úvěru jiné půjčky. Jelikož se žalobkyně nedostavila k nařízenému jednání, zbavila se tím možnosti být soudem poučena podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně posoudila úvěruschopnost žalované, tj. schopnost žalované poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úroky žalobkyni vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou.
15. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
16. V řízení bylo zjištěno, že žalovaná na poskytnutý úvěr v celkové výši 31.200 Kč uhradila částku 16.100 Kč. Zbývající dlužná jistina tak činí 15.100 Kč. Dále v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaná povinna jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji proto soud. Žalovaná byla během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdila ani soudu k věci neoznačila žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalované, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
17. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků, smluvního úroku ani smluvní pokuty. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byla v řízení žalovaná (žalobkyně požadovala úhradu celkové částky 31.190,22 Kč (bez příslušenství), přičemž jí byla přiznána pouze částka 15.100 Kč). Jelikož žalované, která by tak měla právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.