Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

17 C 162/2024

Soud: Okresní soud v OlomouciDatum rozhodnutí: 5. 9. 2024Č. j.: 17 C 162/2024-60Samosoudkyně: Mgr. Martina ValentováAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 11. 10. 2024Předmět řízení: o zaplacení 17 246 KčECLI:CZ:OSOL:2024:17.C.162.2024.1
smlouva o zápůjčceakciebezdůvodné obohacenípostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (14) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 417 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 13 829 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 560,64 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 9 306,26 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 508,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 9 508,38 Kč od 28. 9. 2023 do zaplacení.

III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 4. 4. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 17 246 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „[právnická osoba] “), uzavřel se žalovaným dne 23. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce č. [tel. číslo], jejíž nedílnou součástí byly rovněž Smluvní podmínky. [právnická osoba] před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného na základě informací požadovaných a získaných od žalovaného, které byly zaznamenány v zákaznické kartě a ověřeny doklady uvedenými v části „ověřené dokumenty“. Na základě smlouvy o zápůjčce poskytl [právnická osoba] žalovanému v hotovosti zápůjčku ve výši 14 000 Kč, což žalovaný potvrdil svým podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit s poplatkem ve výši 13 829 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy, odměny za administrativní činnost a odměny za zpracování a doručení. Celkovou částku se žalovaný zavázal splácet v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 1 547 Kč. Žalovaný nesplácel řádně a včas, poslední splátku uhradil dne 10. 3. 2022. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 10 583 Kč. Žalobkyně požaduje úhradu dlužné jistiny ve výši 9 508,38 Kč, dlužného poplatku ve výši 7 737,62 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 9 306,26 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 2 560,64 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 28. 9. 2023 do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.

2. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.

3. Jelikož se v projednávané věci jedná o tzv. bagatelní žalobu, a tudíž proti rozsudku ve věci samé není přípustné odvolání (§ 202 odst. 2 o. s. ř.), je odůvodnění tohoto rozsudku koncipováno ve smyslu ustanovení § 157 odst. 4 o. s. ř.

4. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023, včetně příloh, bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla z [právnická osoba] na žalobkyni;- ze zákaznické karty ze dne 22. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný v kartě uvedl své osobní a kontaktní údaje, adresu trvalého pobytu, že žil s rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že byl v invaliditě 1. stupně, že výše čistého měsíčního příjmu činila 6 615 Kč a odhadované měsíční výdaje 2 800 Kč, z toho 1 300 Kč za externí splátky zápůjček. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výměry důchodu za období 04,05/2019;- ze smlouvy o zápůjčce č. [tel. číslo] ze dne 23. 5. 2019, bylo zjištěno, že žalovanému byla v hotovosti poskytnuta částka 14 000 Kč za účelem refinancování zápůjčky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce č. [tel. číslo]. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem ve výši 13 829 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 547 Kč. Výše zápůjční úrokové sazby činila 29 % ročně;- z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2023, včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky dopisem zaslaným dne 27. 10. 2023, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu;- z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutou zápůjčku uhradil celkem 10 583 Kč;- z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je akciovou společností s datem vzniku a zápisu 16. 5. 2005 a předmětem jejího podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelských úvěrů;- z předžalobní upomínky ze dne 15. 2. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla před podáním žaloby zaslána dne upomínka k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 3. 2024;- z rozsudku Krajského soudu v [právnická osoba] ze dne 31. 7. 2020, č. j. [spisová značka], soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění.

5. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 23. 5. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalovanému poskytl v hotovosti v den podpisu smlouvy o zápůjčce částku 14 000 Kč za účelem refinancování zápůjčky z dříve uzavřené smlouvy o zápůjčce. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal zápůjčku splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 1 547 Kč spolu se sjednaným poplatkem 13 829 Kč. Zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 29 % ročně. Před uzavřením smlouvy o zápůjčce žalovaný vyplnil tzv. zákaznickou kartu, kde uvedl své osobní a kontaktní údaje, adresu trvalého pobytu, že žil s rodiči, měl základní vzdělání, byl svobodný a neměl žádnou vyživovací povinnost. Dále uvedl, že byl v invaliditě 1. stupně, že výše čistého měsíčního příjmu činila 6 615 Kč a odhadované měsíční výdaje 2 800 Kč, z toho 1 300 Kč za externí splátky zápůjček. Údaje v zákaznické kartě měly být ověřeny výměry důchodu za období 04,05/2019. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023 uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným dne 27. 10. 2023, v němž byl současně vyzván k úhradě dlužné částky do 10 dnů ode dne doručení dopisu. Žalovaný od uzavření smlouvy o zápůjčce do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku 10 583 Kč. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 1. 3. 2024.

6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

8. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

11. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:

14. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 9. 2023. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutou zápůjčku, neboť soudu předložila pouze tzv. zákaznickou kartu obsahující údaje o osobních a majetkových poměrech žalovaného, které poskytl sám žalovaný. Podle citovaných judikatorních závěrů však není takový postup pro splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. dostačující. Žalobkyně zejména neprokázala, že by její právní předchůdce jakýmkoli způsobem prověřoval výdaje žalovaného, neboť ze zákaznické karty vyplývá pouze, že žalovaný splácí i jiné závazky (zápůjčky), a že „odhadované“ výdaje žalovaného činily 2 800 Kč měsíčně. Právní předchůdce žalobkyně mohl a měl provést (mimo jiné) lustraci žalovaného ve veřejně dostupných databázích (SOLUS, BRKI, NRKI, insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, aj.) a dále prověřit výdaje žalovaného např. výpisy z jeho bankovního účtu. V řízení však nebylo prokázáno, že by tak právní předchůdce žalobkyně učinil, a to navíc za situace, kdy zápůjčka byla poskytnuta za účelem refinancování jiné, dříve poskytnuté, zápůjčky.

15. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku spolu s poplatkem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným jako absolutně neplatnou.

16. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.

17. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku 10 583 Kč. Zbývající dlužná jistina tak činí 3 417 Kč. Dále v řízení však nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti). Určil ji proto soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

18. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků a smluvního úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací