Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 700 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 3 153 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 853 Kč od 24. 7. 2023 do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částky 3 153 Kč.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 14. 6. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 16 006 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že uzavřela se žalovaným dne 1. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 700 Kč na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu]. Žalovaný se zavázal jistinu spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 153 Kč vrátit do 23. 7. 2023. Žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku prostřednictví webových stránek www.[Anonymizováno].cz, smlouva o zápůjčce byla žalovaným podepsána elektronicky, PINem, který žalobkyně zaslala na telefonní číslo uvedené klientem v žádosti o zápůjčku. Žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Žalobkyně požadovala úhradu jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky ve výši celkem 12 853 Kč, nákladů za spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny a poplatku za poskytnutí zápůjčky. Dále žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za období od 24. 7. 2023 do 13. 6. 2024 ve výši 3 153 Kč. Před podáním žaloby, dne 17. 5. 2024, žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.
3. V souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání pouze na základě listinných důkazů předložených účastníky řízení, když tito s takovýmto postupem souhlasili, resp. v soudem poskytnuté lhůtě nevyjádřili svůj nesouhlas.
4. Z provedených listinných důkazů učinil soud následující skutková zjištění:- z výpisu z běžného účtu č. [č. účtu] bylo zjištěno, že dne 1. 7. 2023 byla na tento účet připsána platba 1 Kč z účtu žalovaného č. [č. účtu] a dále z tohoto účtu byla odeslána na účet č. [č. účtu] platba 4 000 Kč a platba 5 700 Kč;- z výzvy ze dne 17. 5. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky 18 521 Kč do 3 dnů na bankovní účet žalobkyně;- ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1. 7. 2023, vč. dodatku ze dne 1. 7. 2023 a VOP, uzavřenými mezi účastníky řízení bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout bezhotovostní bezúčelovou zápůjčku ve výši 9 700 Kč převodem na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 153 Kč do 23. 7. 2023. Pro případ prodlení žalovaného se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalovaného zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. V čl. 2.3. smlouvy byly stanoveny výše nákladů věřitele, které byl oprávněn požadovat po spotřebiteli. Součástí smlouvy byl rovněž Sazebník a Všeobecné obchodní podmínky;- z upomínek ze dne 30. 7. 2023, 6. 8. 2023, 13. 8. 2023 a 22. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně v nich vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. Odeslání upomínek nebylo zjištěno;- ze sdělení [právnická osoba] ze dne 23. 8. 2024 bylo zjištěno, že majitelem účtu č. [č. účtu] je žalovaný a že dne 1. 7. 2023 byly na účet připsány platby 5 700 Kč a 4 000 Kč.
5. Z uvedených skutkových zjištění dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 1. 7. 2024 smlouvu o zápůjčce a dodatek, jejichž nedílnou součástí byly rovněž Všeobecné obchodní podmínky, a na jejichž základě žalobkyně téhož dne poskytla žalovanému převodem na bankovní účet žalovaného celkem částku 9 700 Kč. Žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 153 Kč do 23. 7. 2023. Pro případ prodlení žalované se splacením zápůjčky si strany smlouvy sjednaly povinnost žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení a zákonné úroky. Dne 17. 5. 2024 žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku.
6. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
7. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
9. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.
15. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 1. 7. 2023 smlouvu o zápůjčce a dodatek. Žalovaný při uzavírání smlouvy vystupoval jako spotřebitel (slabší strana) a je proto nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měla žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy o zápůjčce řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného. Zejména tak byla žalobkyně povinna prověřit příjmy a výdaje žalovaného na základě informací získaných od žalovaného a ověřených potřebnými listinami, a rovněž posoudit schopnost žalovaného splácet řádně poskytnutou zápůjčku lustrací v příslušných veřejných rejstřících a registrech klientských informací. Splnění uvedené povinnosti žalobkyní však nebylo v řízení zjištěno. Žalobkyně k výzvě soudu sdělila, že k prověření úvěruschopnosti žalovaného nebude doplňovat žádných tvrzení.
16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o zápůjčce jakýmkoliv způsobem posuzovala úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutou zápůjčku žalobkyni vrátit spolu s poplatkem řádně a včas, dospěl soud k závěru, že žalobkyně zjevně porušila svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi účastníky jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.
17. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
18. Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu zápůjčky vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela nekontaktní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny zápůjčky žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o zápůjčce žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatku za poskytnutí zápůjčky, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na smluvní pokutu. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny zápůjčky (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítnul.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 16 006 Kč a příslušenství, které bylo ke dni vyhlášení tohoto rozsudku vyčísleno částkou 4 225,26 Kč (zákonný úrok z prodlení + náklady spojené s uplatněním pohledávky), tj. celkem 20 231,26 Kč a byla jí přiznána částka 9 700 Kč. Více procesně úspěšným byl tedy v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, když v průběhu celého řízení zaslal pouze žádost o odročení jednání, rozhodl soud tak, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení nepřiznává.