Výrok
I. Řízení se zastavuje v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14.580,16 Kč a smluvní pokuty ve výši 395,24 Kč.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 22.100,36 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
III. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky 13.830,79 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 35 931,15 Kč od 8. 6. 2024 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 159,72 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 434 Kč.
IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 290,50 Kč k rukám zástupce žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne 27. 11. 2024 domáhala po žalovaném zaplacení celkové částky 36.326,39 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 21. 11. 2020 uzavřel její právní předchůdce, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, , se žalovaným smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal vrátit úvěr spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 28.261,40 Kč do 21. 11. 2024. Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, kdy žalovaný projevil svou vůli uzavřít smlouvu zaplacením tzv. verifikační platby. Žalovaný úvěr neuhradil řádně a včas a úvěr byl proto ke dni 23. 5. 2024 zesplatněn. Z důvodu prodlení vznikla žalovanému také povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobkyně požadovala úhradu smluvní pokuty za období od 24. 5. 2024 do 3. 6. 2024 ve výši 395,24 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2023 a následné dílčí smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požadovala úhradu dlužné jistiny úvěru ve výši 35.931,15 Kč, nesplacené smluvní pokuty ve výši 395,24 Kč, nesplaceného kapitalizovaného úroku ve výši 14.580,61Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 159,72 Kč, zákonného úroku z prodlení od 8. 6. 2024 do zaplacení a nákladů za vymáhání pohledávky ve výši 434 Kč. Žalobkyně žalovanému zaslala před podáním žaloby výzvu k úhradě.
2. Podáním doručeným soudu dne 3. 3. 2025 žalobkyně soudu sdělila, že nedisponuje důkazy ohledně posuzování úvěruschopnosti žalovaného před podáním žaloby a vzala svou žalobu zpět v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 14.580,61 Kč a smluvní pokuty ve výši 395,24 Kč.
3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání řádně a včas omluvila prostřednictvím svého zástupce.
4. Podle § 96 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) může žalobce (navrhovatel) vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.
5. Podle § 96 odst. 2 o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu zastaví.
6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu částečně zpět, a to dříve než začalo jednání, rozhodl soud v souladu s výše uvedenými ustanoveními tak, že řízení se v rozsahu zpětvzetí zastavil.
7. Soud provedl předložené listinné důkazy a učinil z nich následující skutková zjištění:- z oznámení ze dne 13. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyrozuměn o postoupení pohledávky na žalobkyni. Oznámení bylo žalovanému odesláno podle podacího archu dne 14. 6. 2024;- z upomínky ze dne 23. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 11.507,34 Kč. Nebylo zjištěno, že upomínka byla žalovanému odeslána;- z předžalobní výzvy k okamžité úhradě dluhu ze dne 23. 5. 2024 a podacího lístku bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 23. 5. 2024 zaslána výzva k úhradě částky 50.987,17 Kč;- z výzvy před podáním žaloby ze dne 17. 10. 2024 a podacího archu bylo zjištěno, že žalovanému byla dne 21. 10. 2024 zaslána výzva k úhradě částky 51.454,26 Kč s příslušenstvím nejpozději do 31. 10. 2024;- z dopisu ze dne 30. 6. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně v něm žalovanému oznámila postoupení pohledávky na žalobkyni a vyzvala jej k úhradě částky 51.801,79 Kč nejpozději do 18. 7. 2024;- ze smlouvy o úvěru č. [hodnota] ze dne 21. 11. 2023 a obchodních podmínek bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalovaným a jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 40.000 Kč na účet č. [č. účtu]. Doba trvání úvěru byla stanovena na 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit, činila 68.261,40 Kč;- z výpisu z účtu bylo zjištěno, že dne 21. 11. 2023 byla na tento účet zaslána platba od žalovaného ve výši 0,01 Kč s poznámkou k platbě „identifikace klienta pro ucel poskytnuti uveru od [právnická osoba] “, a že z tohoto účtu byla dne 21. 11. 2023 na účet žalovaného zaslána částka 40.000 Kč;- z výpisu z OR bylo zjištěno, že žalobkyně je společností s ručením omezeným s datem vzniku a zápisu dne 21. 12. 2010;- ze smlouvy o postoupení pohledávek, včetně příloh, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností [právnická osoba] a žalobkyní a jejím předmětem bylo postoupení pohledávek postupitele, které má jako úvěrující za svými klienty jako úvěrovanými, na žalobkyni jako postupníka. Postoupenou pohledávkou byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru;- z opakované výzvy ze dne 22. 4. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný v ní byl vyzván k úhradě částky 17.383,97 Kč. Nebylo zjištěno, že výzva byla žalovanému odeslána;- z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalovaného bylo zjištěno, že pověřený terénní pracovník absolvoval cestu na kontaktní adresu dlužníka ve dnech 25. 7. 2024 a 20. 11. 2024.
8. Na základě provedených listinných důkazů dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovanému poskytl dne 21. 11. 2023 částku 40.000 Kč převodem na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splatit do 12 měsíců ode dne poskytnutí finančních prostředků. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit činila 68.261,40 Kč. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky nejpozději do 31. 10. 2024.
9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
14. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
16. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
17. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Věřitel přitom nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť ke svým tvrzením soudu nedoložila žádné důkazy. Skutečnost, že žalobkyně potřebnými důkazy nedisponuje, byla soudu žalobkyní sdělena v podání ze dne 3. 3. 2025.
18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s úrokem žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným jako absolutně neplatnou.
19. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
20. V řízení žalobkyně netvrdila, kolik přesně žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil. Žalobkyně nicméně na jistině úvěru požadovala uhradit částku 35.931,15 Kč a na kapitalizovaném úroku částku 14.430,61 Kč, přičemž původní celková částka, tj. jistina úvěru a kapitalizovaný úrok, kterou měl žalovaný podle smlouvy o úvěru uhradit, činila 68.261,40 Kč. Soud tak dovodil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 17.899,64 Kč. Zbývající dlužná jistina úvěru tak činí 22.100,36 Kč (40.000 Kč – 17.899,64 Kč). Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen zbývající dlužnou jistinu úvěru vrátit (tj. době splatnosti), určil ji soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
21. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu jistiny úvěru požadované nad rámec jí přiznané a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., přičemž soud posuzoval míru procesního úspěchu a neúspěchu stran v daném sporu. Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení částky v celkové výši 40.742,01 Kč (příslušenství vyčísleno ke dni vyhlášení rozsudku). Žaloba byla zamítnuta co do částky 18.641,65 Kč. Úspěch žalobkyně je pak představován částkou 22.100,36 Kč, tedy 54 % z předmětu řízení, a úspěch žalovaného částkou 18.641,65 Kč, tedy 46 % z předmětu řízení. Více procesně úspěšným účastníkem byla žalobkyně, rozdíl úspěchu a neúspěchu v její prospěch činil 8 % z předmětu řízení. Náklady řízení žalobkyně pak sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.453 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále jen „a. t.”), sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 1 a 5 a. t., a nakonec 21 % DPH z odměny a paušálu. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně představují částku 3.631 Kč, přičemž 8 % z této částky činí 290,50 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku v obecné třídenní lhůtě k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř. a § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).