Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části o zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a úrokem 30 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.
III. Žádnému z účastníků se náhrada nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se žalobou doručenou Okresnímu soudu v Olomouci dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba] [IČO] IČO, (dále jen „[právnická osoba] “), uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [hodnota] (dále jen „smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly rovněž Osobní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně uvedla, že [právnická osoba] před uzavřením smlouvy prověřil úvěruschopnost žalovaného tak, že vzal v potaz sociální a demografická data, informace z interních databází a externích registrů a informace získané z výpisu z bankovního účtu nebo náhledem do bankovního účtu žalovaného. Na základě smlouvy poskytl [právnická osoba] žalovanému možnost čerpat bezúčelový úvěr až do výše [částka] a žalovaný na základě smlouvy úvěr čerpal. Žalovaný se zavázal platit minimální měsíční platby až do doby úhrady celkové dlužné částky a zavázal se za poskytnutý úvěr hradit sjednaný smluvní úrok a také ujednané poplatky a náklady. Žalovaný neplnil smluvní podmínky řádně a včas a dostal se do prodlení s úhradou dlužné částky. [právnická osoba] zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužné částky po splatnosti. Žalovaný dlužnou částku nezaplatil a úvěr byl v souladu se smlouvou zesplatněn ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Žalovaný od uzavření smlouvy do dne postoupení pohledávky na žalobkyni uhradil celkem částku [částka], poté již neuhradil ničeho. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši [částka], dlužného poplatku ve výši [částka], dlužného úroku z jistiny do zesplatnění [datum] ve výši [částka], kapitalizovaných úroků od [datum] do [datum] ve výši [částka], kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení od [datum] do [datum] ve výši [částka], dále žalobkyně požaduje zaplacení úroků ve výši 30,00% p.a. z dlužné jistiny ve výši [částka] od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15,00% p.a. z částky ve výši [částka], sestávající se z dlužné jistiny ve výši [částka] a dlužného poplatku ve výši [částka], od [datum] do zaplacení. Před podáním žaloby vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky.
2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.
3. Soud provedl předložené listinné důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a z přílohy č. [hodnota] smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni;- z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;- z osobních podmínek smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], číslo smlouvy [Anonymizováno] bylo zjištěno, že úvěrová smlouva byla uzavřena mezi [právnická osoba] a žalovaným, že výše úvěru činila [částka], zápůjční úroková sazba byla stanovena ve výši 54 % ročně a RPSN byla uvedena ve výši 70,81 % ročně. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a žalovaný se zavázal zaplatit v pravidelných měsíčních splátkách celkovou částku ve výši [částka];- ze standardních informací o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že v případě úvěru ve výši [částka] zaplatí zájemce o úvěr celkovou částku [částka], náklady úvěru jsou roční úroková sazba 54 % ročně a RPSN ve výši 70,81 % ročně a zájemce bude úvěr hradit formou minimálních měsíčních splátek zohledňujících výši čerpaného úvěru a přirostlý úrok;- z kopie občanského průkazu číslo [hodnota] bylo zjištěno, že tento patří žalovanému;- z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu s upozorněním na zesplatnění dluhu;- z historie úvěru ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný uhradil splátky v celkové výši [částka];- z výzvy ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván žalobkyní k úhradě částky [částka] do [datum];- z dopisu ze dne [datum], včetně podacího lístku, bylo zjištěno, že žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni;- z potvrzení o provedených transakcích z účtu [právnická osoba] na účet žalovaného bylo zjištěno, že žalovanému bylo zasláno celkem [částka].
4. Na základě uvedených skutkových zjištění dospěl soud k tomuto závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejímž základě žalovanému poskytl možnost čerpání úvěru až do výše [částka]. Žalovaný se v uvedené smlouvě zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Na účet žalovaného bylo právním předchůdcem žalobkyně zasláno celkem [částka]. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku [částka]. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne [datum]. Zástupce žalobkyně zaslal žalovanému před podáním žaloby výzvu k úhradě dlužné částky.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
10. Podle § 1879 občanského zákoníku může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
11. Podle § 1880 odst. 1 občanského zákoníku postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
12. Podle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.
14. Soud zhodnotil provedené důkazy v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními a dospěl k tomuto právnímu závěru:
15. Prvně byla v řízení prokázána aktivní legitimace žalobkyně, na kterou žalovaná pohledávka přešla na základě platné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Dále bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru. Jelikož žalovaný při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru vystupoval jako spotřebitel (slabší strana), je nezbytné na uvedený smluvní vztah aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. V souladu s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. měl právní předchůdce žalobkyně jako věřitel povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně, s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele, tj. jeho schopnost úvěr splácet. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze [právnická osoba]), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně v řízení soudu neprokázala, že její právní předchůdce řádným (výše uvedeným) způsobem prověřoval schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť soudu kromě občanského průkazu žalovaného a smluvních dokumentů nepředložila žádné listiny, z nichž by bylo zjevné, že splnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného.
16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně soudu neprokázala, že by před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru její právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného, tj. schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu s poplatky žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) vrátit řádně a včas, dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobkyně zjevně porušil svou povinnost stanovenou v § 86 zákona č. 257/2016 Sb., v důsledku čehož je nutné posoudit smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným jako absolutně neplatnou.
17. V souladu s § 87 zákona č. 257/2016 Sb. je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle závěrů uvedených v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], je § 87 zákona č. 257/2016 Sb. speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění.
18. V řízení bylo zjištěno, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku [částka]. Zbývající dlužná jistina tak činí [částka] ([částka] – [částka]). V řízení však nebylo zjištěno, že by se účastníci řízení dohodli na době, v níž je žalovaný povinen jistinu úvěru vrátit (tj. na době splatnosti), určil ji proto soud. Žalovaný byl během celého řízení zcela pasivní, ničeho netvrdil ani soudu k věci neoznačil žádné důkazy. Vzhledem k tomu, že soud tak nebyl schopen zjistit (platební) možnosti žalovaného, určil lhůtu pro vrácení zbývající dlužné jistiny úvěru žalobkyni jako obecnou lhůtu k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
19. V důsledku závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru žalobkyni nevznikl nárok na úhradu poplatků a smluvního úroku. Rovněž žalobkyni nebyl přiznán nárok na úhradu požadovaného zákonného úroku z prodlení, neboť doba splatnosti jistiny byla soudem stanovena až uplynutím tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku a žalovaný proto není s úhradou jistiny úvěru (prozatím) v prodlení. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když více procesně úspěšným účastníkem byl v řízení žalovaný. Jelikož žalovanému, který by tak měl právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši, žádné náklady nevznikly, soud rozhodl, že žádnému z účastníků řízení se náhrada nákladů řízení nepřiznává.