Výrok
I. Registrované partnerství [Jméno partnerky A], nar. [Datum narození partnerky A], a [Jméno partnerky B], nar. [Datum narození partnerky B], registrované u Magistrátu města Olomouce, se zrušuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Účastníci se návrhem podaným u Okresního soudu v Olomouci dne [datum] domáhali zrušení registrovaného partnerství, které bylo uzavřeno dne [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] u matričního úřadu Magistrátu města Olomouce. Návrh odůvodnili tak, že v současné době nežijí ve společné domácnosti, nemají zájem na obnovení partnerského soužití, jejich vztah již fakticky netrvá.
2. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Partnerky dne [datum] učinili prohlášení o vstupu do registrovaného partnerství před matričním úřadem Magistrátu města Olomouce. Doklad o registrovaném partnerství vydal dne [datum] Magistrát města Olomouce. Partnerský vztah již fakticky netrvá. Účastníce nemají zájem na obnovení partnerského soužití.
3. Podle ustanovení § 16 zákona č. 115/2006 Sb., o registrovaném partnerství a o změně některých souvisejících zákonů ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „zákon o registrovaném partnerství“), soud rozhodne o zrušení partnerství na návrh jednoho z partnerů, prokáže-li žalobce, že partnerský vztah již fakticky netrvá.
4. Dle ustanovení § 17 zákona o registrovaném partnerství, jestliže se k návrhu na zrušení partnerství druhý partner připojí, soud nezkoumá, zda partnerský vztah již fakticky netrvá, a rozhodne o zrušení partnerství.
5. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 16 a 17 zákona o registrovaném partnerství, neboť partnerský vztah již fakticky netrvá a proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a registrované partnerství účastníků zrušil.
6. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ustanovení § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.