Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekZamítnuto

Spisová značka

19 C 165/2024

Soud: Okresní soud v OlomouciDatum rozhodnutí: 21. 8. 2024Č. j.: 19 C 165/2024-74Samosoudce: Mgr. et Mgr. Bc. Jiří ZatloukalAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 1. 10. 2024Předmět řízení: o 11 280 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOL:2024:19.C.165.2024.1
neplatnost právního jednánísmlouva o úvěrudobré mravypostoupení pohledávky
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 19. 11. 2026 máme 605 157 z 615 941 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (4) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 11 280 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1238,07 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 569,57 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 802,47 Kč od 7. 12. 2023 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky celkem 11 280 Kč s příslušenstvím. V žalobě tvrdila, že dne 31. 1. 2020 uzavřela žalovaná s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba].[IČO] IČO, , smlouvu o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě obdržela finanční prostředky ve výši 22 000 Kč, a to v hotovosti ve svém bydlišti, což stvrdila svým podpisem. Dlužná částka byla splatná ve 14 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaná se zavázala spolu s jistinou uhradit poplatek za poskytnutí úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek v celkové výši 18 894 Kč. Celkově s tak zavázala uhradit částku 40 894 Kč. Splatnost poslední splátky a celková splatnost závazku byla k 31. 3. 2021. Žalovaná však svůj závazek ze smlouvy o úvěru nesplatila řádně a včas ve sjednaném termínu splatnosti, když uhradila toliko částku 30 773 Kč. Tímto jí vznikla rovněž povinnost zaplatit právní předchůdkyni žalobkyně smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny, a to za každý den prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023, s účinností k témuž dni, postoupena na žalobkyni, přičemž změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 2. 1. 2024. Před podáním žaloby žalobkyně žalovanou výzvou ze dne 9. 4. 2024 vyzvala k zaplacení, žalovaná ničeho neuhradila.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 21. 8. 2024 omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru s přílohou, jaké byly podmínky úvěru ohledně výše úvěru, splátek, celkové částky, která bude splatná a souvisejících nákladů. Formulář je datován 31. 1. 2020 a podepsán žalovanou;- z žádosti o úvěr, že právní předchůdkyně žalobkyně uvedla, že žalobkyně je zaměstnána, toto mělo být ověřeno, se mzdou ve výši 22 151 Kč, výdaji 6 500 Kč a použitelným příjmem 15 651 Kč s tím, že i ve formuláři není zaškrtnuto, že by příjmy žadatelky byly jakkoliv ověřeny. Formulář je datován 31. 1. 2020 a podepsán žalovanou;- ze smlouvy o úvěru ze dne 31. 1. 2020, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 22 000 Kč s úrokem 2 118 Kč, poplatkem za poskytnutí úvěru 10 780 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 2 036 Kč a inkasním poplatkem 3 960 Kč, celkem se žalovaná zavázala splatit 40 894 Kč. Ujednána byla smluvní pokuta v případě prodlení. Přílohou smlouvy byly i informace o splátkovém kalendáři;- z přípisu ze dne 2. 1. 2024 s podacím archem, že žalovaná byla informována o postoupení pohledávky za její osobou žalobkyni. Přípis byl odeslán dne 3. 1. 2024;- z předžalobní výzvy ze dne 9. 4. 2024 s podacím archem, že žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 19. 4. 2024. Předžalobní výzva byla odeslána dne 10. 4. 2024;- ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 s přílohami, že pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni;Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedeného dokazování.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 31. 1. 2020 na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota] spotřebitelský úvěr ve výši 22 000 Kč s tím, že ujednáno bylo, že jej žalovaná uhradí ve148 měsíčních splátkách po 2 921 Kč. Žalovaná na poskytnutý úvěr uhradila celkem 30 773 Kč. Žalobkyně sice tvrdila, že bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalované, nicméně k prokázaní těchto tvrzení nepředložila žádné důkazy stran ověření příjmů a výdajů žalované s výjimkou informací uvedených v žádosti o úvěr. Žalované byla dne 10. 4. 2024 odeslána předžalobní výzva a dne 3. 1. 2024 informace o postoupení pohledávky.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované, v tomto směru však nepředložila jediný důkaz s výjimkou samotnou právní předchůdkyní žalobkyně zpracované úvěrové smlouvy. Ostatně ani v předmětné smlouvě nebylo ničeho uvedeno k ověření a doložení příjmů žalované, když tyto kolonky zůstaly prázdné - nezakřížkované, pokud jde o výdaje, žádost obsahuje jen vyplněné a nijak nedoložené částky. Soud uzavírá, že žalobkyně ničeho konkrétního netvrdila k tomu, jak byly prověřeny příjmy a výdaje žalované a omezila se pouze na obecné a nekonkrétní tvrzení v žalobě. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

18. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je, dle soudu, nutné ujednání o úroku (poplatcích) ve výši 18 894 Kč v případě úvěru ve výši 22 000 Kč posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou rovněž z tohoto důvodu.

19. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované částku 22 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 30 773 Kč dle tvrzení žalobkyně. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl, když žalovaná již uhradila částku přesahující jistinu poskytnutého úvěru a s ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu ujednaných úroků, nákladů, poplatků, smluvních pokut apod.

20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť plně procesně úspěšné žalované dle obsahu spisu žádné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací