Výrok
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 000 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 4 550 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od 7. 2. 2023 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 11 550 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 4. 10. 2022 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí poskytla úvěr ve výši 7 000 Kč. Žalobkyně tvrdila, že provedla lustraci žalované ve veřejně dostupných databázích a žalovaná poskytla žalobkyni výpisy ze svého účtu a výplatní listy. Na základě těchto podkladů nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalované a žádosti tak bylo vyhověno. Úvěr byl poskytnut z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované uvedený ve smlouvě. Žalovaná poskytnuté peněžní prostředky nevrátila. Žalovaná byl upomínán k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky prostřednictvím zástupce žalobkyně dne 15. 10. 2023.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně vyslovila s tímto postupem souhlas již v žalobě. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.
4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- z výpisů z účtů žalované u [jméno FO] [Anonymizováno]. č. [č. účtu] za období od 1. 6. 2022 do 31. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalované chodil na účet příjem od [právnická osoba] ve výši cca 18 000 Kč. V červnu 2022 hospodařila na účtu se počátečním zůstatkem -34,94 Kč a konečným zůstatkem 5,24 Kč, v červenci 2022 s počátečním zůstatkem 5,24 Kč a konečným 508,72 Kč a v srpnu 2022 s počátečním zůstatkem 508,72 Kč a konečným -62,48 Kč;- z potvrzení o platbě ze dne 4. 10. 2023 bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně bylo na účet žalované (k němuž žalobkyně předložila výpisy) zasláno 7 000 Kč;- z fotografie občanského průkazu a kartičky pojišťovny bylo zjištěno, že žalovaná poskytla žalobkyni svůj občanský průkaz a kartičku pojišťovny;- ze smlouvy o úvěru ze dne 4. 10. 2022 č. [hodnota] bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalované úvěrový rámec do výše 20 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba 40 % p. m.;- z dokumentu žádost o spotřebitelský úvěru č. [hodnota] vystaveného žalobkyní bylo zjištěno, že žalobkyně v něm uvedla, že žalovaná je zaměstnaná jako dělník, má základní vzdělání, bydlí v pronajatém bytě s měsíčním příjmem 20 000 Kč a výdaji 7 000 Kč;- ze zesplatnění úvěru č. [hodnota] ze dne 3. 2. 2023 bylo zjištěno, že ke dni 3. 2. 2023 bylo vyhotoveno žalobkyní zesplatnění úvěru žalované;- z předžalobní výzvy s podacím lístkem soud zjistil, že dne 15. 10. 2023 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána stejného dne.Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav potřebný pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn provedeným důkazy.
5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalované dne 4. 10. 2022 na základě úvěrové smlouvy č. [hodnota] úvěr ve výši 7 000 Kč s tím, že ujednána byla úroková sazba ve výši 40 % p. m. Žalovaná na poskytnutý úvěr neuhradila ničeho. Žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované. Žalované byla dne 15. 10. 2023 odeslána předžalobní výzva.
6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. V posuzované věci žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalované, když žalobkyně sice tvrdila, že provedla lustraci žalované nicméně k prokázání tohoto tvrzení nedoložila vůbec ničeho. Pokud jde o doložené výpisy z účtu, z nich vyplývá, že na konci dvou ze tří doložených měsíčních výpisů žalovaná skončila na účtu se zápornou bilancí a je tak zjevné, že její výdaje nemohly být toliko 7 000 Kč, jak je uvedeno v dokumentu vyhotoveném žalobkyní. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované a k označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku.
18. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je, dle soudu, nutné ujednání o úroku 40 % p. m. (tedy 480 % ročně) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.
19. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnuté na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované částku 7 000 Kč. Žalovaná žalobkyni neuhradila ničeho. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
20. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 19. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
21. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., a to za situace, kdy byl žalobkyně pouze nepatrně procesně úspěšnějším účastníkem řízení – žalobkyně měla úspěch co do částky 7 000 Kč z předmětu řízení, žalovaná co do částky 6 937,56 Kč z předmětu řízení při zohlednění příslušenství (viz např. nález Ústavního soud sp. zn. I. ÚS 2717/08), a soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.