Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

RozsudekČástečně vyhověno

Spisová značka

19 C 277/2024

Soud: Okresní soud v OlomouciDatum rozhodnutí: 7. 1. 2025Č. j.: 19 C 277/2024-54Samosoudce: Mgr. et Mgr. Bc. Jiří ZatloukalAgenda: Civilní (sporné) (C)Zveřejněno: 3. 3. 2025Předmět řízení: o 19 845 Kč s příslušenstvímECLI:CZ:OSOL:2025:19.C.277.2024.1
bezdůvodné obohaceníneplatnost právního jednánísmlouva o úvěru
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 16. 11. 2026 máme 604 705 z 615 476 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Označená místa (5) jsou údaje o osobách, které před zveřejněním odstranil soud nebo naše anonymizace. Najetím na značku zjistíte, o jaký údaj šlo.

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 681 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 6 164 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 124,79 Kč za dobu od 31. 8. 2024 do 17. 9. 2024, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 845 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 721 Kč, a to do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně , Jméno advokáta

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 19 845 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 28. 2. 2024 úvěrovou smlouvu, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěrový ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr zaplatit do 24 měsíců spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 495 Kč a dalšími volitelnými službami a poplatky. Ujednána byla rovněž smluvní pokuta. Žalovaná porušila svůj závazek hradit úvěr řádně a včas a úvěr byl žalobkyní zesplatněn ke dni 19. 7. 2024. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná uhradila částku 1 319 Kč. Žalobkyně tvrdila, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu formou předžalobní upomínky.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně a její zástupce se z jednání soudu dne 7. 1. 2025 omluvili, žalovaná se k němu bez omluvy nedostavila, soud proto věc projednal a rozhodl v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., o. s. ř. v nepřítomnosti účastníků, vycházel přitom z obsahu spisu.

4. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o úvěru ze dne 28. 2. 2024 ID žádosti [Anonymizováno], formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informačního memoranda soud zjistil, že žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaná zavázala s RPSN 49,1 % splatit do 28. 2. 2026. Součástí smlouvy bylo ujednání o korunovém odkladu a expres výplatě. Součástí smlouvy byl rovněž formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a informační memorandum o zpracování osobních údajů;- z opisu výpisu proplacení smlouvy a výpisu z účtu žalobkyně ke dni 29. 2. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslal 15 000 Kč na účet, který je uveden ve smlouvě o úvěru jako účet, na který má být úvěr poskytnut (č. ú. [č. účtu]);- z potvrzení o provedení ověření bonity klienta – oddělení řízení rizik ze dne 17. 9. 2024 a posouzení úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalobkyně sama sobě vystavila potvrzení o tom, že provedla ověření bonity žalované;- z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně vyčíslila celkový dluh žalované na 19 969,79 Kč s tím, že výpis obsahuje jednotlivé dílčí položky, ze kterých s dluh skládá;- z výzvy žalobkyně ke splacení celé půjčky ze dne 19. 7. 2024 adresovaného žalované s podacím archem bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 19 845 Kč nejpozději do 14 dnů. Výzva byla žalované odeslána dne 22. 7. 2024;- z předžalobní výzvy s podacím archem bylo zjištěno, že dne 16. 8. 2024 byla vyhotovena předžalobní výzva, která byla žalované odeslána dne 19. 8. 2024;- vyjádření [právnická osoba]. ze dne 15. 11. 2024 bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] patří žalované a byla na něj žalobkyní vyplacena v únoru 2024 částka 15 000 Kč s variabilním symbolem [var. symbol].Ostatní důkazní návrhy soud pro nadbytečnost zamítl, když skutkový stav pro rozhodnutí ve věci byl dostatečně zjištěn z provedených důkazů.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalované dne 29. 2. 2024, na základě úvěrové smlouvy ze dne 28. 2. 2024, částku výši 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 1 319 Kč. Žalobkyně neprokázala prověření úvěruschopnosti žalované, když v tomto směru předložila pouze své vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících. Žalované byla dne 19. 8. 2024 odeslána předžalobní výzva.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.

8. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.

9. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

13. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

16. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.

17. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalované. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. Žalobkyně sice v žalobě tvrdila, že při schvalování úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, k tomuto svému tvrzení však předložila pouze vlastní potvrzení o provedení lustrace v rejstřících. Rovněž nepředložila žádné důkazy k prověření příjmů a výdajů žalované. Žalobkyně se z jednání soudu omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalované a označení důkazů k jejich prokázání. V dané situaci soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala splnění své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., a předmětnou smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou posoudil jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.

18. Plnění poskytnuté žalované je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalované částku celkem 15 000 Kč. Žalovaná žalobkyni uhradila celkem částku 1 319 Kč dle tvrzení žalobkyně. Soud tedy zavázal žalovanou k úhradě zbývající části neuhrazené jistiny ve výši 13 681 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.

19. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu úroků, nákladů, smluvních pokut apod. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 18. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.

20. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř., § 142a odst. 1 o. s. ř. Soud se při posouzení míry úspěchu a neúspěchu účastníků řídil nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08, podle jehož závěrů je při posouzení náhrady nákladů řízení podle § 142 o. s. ř. třeba vzít v úvahu úspěch ohledně celého předmětu sporu, tedy i též stran příslušenství pohledávky, a nikoliv jen žalobou uplatněné částky jistiny, s tím, že v případě úroků z prodlení, jsou-li požadovány od určitého data až do zaplacení, se vezme v úvahu jejich výše ke dni vyhlášení rozhodnutí. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalované částky ve výši 19 845 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 124,79 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 19 845 Kč od 18. 9. 2024 do zaplacení, celkem ke dni vyhlášení rozsudku 7. 1. 2025 činilo příslušenství částku 901,19 Kč. Předmětem sporu tak celkem byla částka ve výši 20 746,19 Kč. Žalobkyně byla úspěšná co do částky ve výši 13 681 Kč, neboť v tomto rozsahu soud žalobě vyhověl (výrok I.) a neúspěšná co do částky ve výši 7 065,19 Kč (výrok II.). Úspěch žalobkyně tak činí 66 %, úspěch žalované pak činí zbylých 34 %. Rozdíl mezi úspěchem žalobkyně a žalované pak činí 32 %.

21. V daném případě náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, z odměny za zastoupení advokátem ve výši 900 Kč za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby), 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH ve výši 252 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Podmínky pro aplikaci § 14b odst. 1 a. t. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobkyně činí částku 2 252 Kč. Žalobkyni přiznaná náhrada nákladů řízení v rozsahu 32 % tak tvoří částku 721 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně. Lhůtu k plnění soud určil jako obecnou třídenní podle ustanovení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., když neshledal důvody pro povolení delší lhůty splatnosti či splátek

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací