Výrok
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, s tím, že je uvedenou povinnost oprávněn splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 750 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce až do zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 615 Kč s tím, že je uvedenou povinnost oprávněn splnit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 250 Kč splatných vždy k 20. dni daného kalendářního měsíce až do zaplacení, počínaje měsícem následujícím po měsíci, kdy tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek, k rukám zástupce žalobkyně [Jméno advokáta].
Odůvodnění
1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 27. 8. 2025 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne 20. 4. 2025 smlouvu o úvěru č. [hodnota], na základě které mu byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Žalovaný úvěr řádně nehradil a tento se stal splatný celý. Žalovaný neuhradil žalobkyni ničeho. Předžalobní upomínka ve smyslu § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.) byla žalovanému odeslána dne 28. 7. 2025.
2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že jsou zde pochybnosti, zda vůbec byla smlouva o úvěru uzavřena a v jakém znění, že tato je v rozporu s dobrými mravy a že nebyla řádně posouzena jeho úvěruschopnost. Navrhl, aby mu bylo uloženo zaplatit jistinu úvěru a aby mu bylo umožněno tuto hradit ve splátkách 750 Kč měsíčně.
3. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:- ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. [hodnota] ze dne 20. 4. 2025 s přílohami bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl splatný ke dni 15. 4. 2026. Úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % měsíčně, RPSN činilo 792 %. Spolu s jistinou měl být uhrazen úrok ve výši 36 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách 3 000 Kč. Celkem měl žalovaný uhradit 51 000 Kč. Jednou z příloh smlouvy bylo posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ve kterém bylo uvedeno, že žalovaný není v insolvenci, není proti němu vedena exekuce, byla provedena lustrace v SOLUS. Dále bylo uvedeno, že na bankovním účtu žalovaného byla nalezen příjem ve výši 32 023 Kč, náklady na bydlení byly stanoveny žalobkyní na 4 000 Kč, náklady na potraviny byly stanoveny žalobkyní na 5 839 Kč, finanční závazky byly stanoveny na základě tvrzeného prohlášené žalovaného na 5 000 Kč. Závěr byl, že finanční zůstatek žalovaného je 16 534 Kč měsíčně.- z detailu pohybu – bezhotovostní platby bylo zjištěno, že žalobkyně uhradila dne 20. 4. 2025 z účtu [č. účtu] na účet [č. účtu] částku 15 000 Kč s poznámkou [jméno FO] úvěr a VS [var. symbol];- z detailu pohybu – bezhotovostní platby bylo zjištěno, že žalovaný uhradil z účtu [č. účtu] s názvem [jméno FO] na účet [č. účtu] částku 1 Kč s VS [var. symbol] a s poznámkou [jméno FO];- z upomínky č. [hodnota] žalobkyně ze dne 20. 5. 2025 adresované žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 3 500 Kč;- z upomínky č. [hodnota] žalobkyně ze dne 5. 6. 2025 adresované žalovanému bylo zjištěno, že žalobkyně vypracovala upomínku s výzvou žalovanému k úhradě dlužné částky ve výši 4 000 Kč;- z předžalobní výzvy a podacího lístku bylo zjištěno, že dne 28. 7. 2025 vyhotovil zástupce žalobkyně předžalobní výzvu adresovanou žalovanému a tato byla stejného dne odeslána žalovanému na adresu trvalého pobytu;- se sdělení [právnická osoba]. bylo zjištěno, že účet č. [č. účtu] je účtem žalovaného a že na něj byla dne 22. 4. 2025 připsána částka ve výši 15 000 Kč, s VS [var. symbol].
4. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 15 000 Kč dne 20. 4. 2025 s tím, že úroková sazba byla sjednána ve výši 20 % p.m., tedy 240 % p.a. a celkem měla žalovaný uhradit do 15. 4. 2026 žalobkyni částku 51 000 Kč (RPSN 792 %) Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobkyně neprokázala řádné prověření úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byla dne 1. 8. 2023 odeslána předžalobní výzva.
5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu.
7. Podle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl požádán.
8. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.
9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).
12. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž by tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
15. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen z části.
16. Nejprve se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Podle aktuální judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěru vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, když jde o obecný princip, který by soudy měly vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven či nikoliv. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení úvěrové smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 občanského zákoníku, je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 občanského zákoníku absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Podle ustálené judikatury věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. To stejné platí rovněž pro výdaje dlužníka. V posuzované věci žalobkyně neprokázala, že posoudila řádně úvěruschopnost žalovaného, když sice tvrdila, že provedla lustraci žalovaného v databázích a ověřila příjmy a výdaje žalovaného z výpisu z účtu, nicméně k prokázání svých tvrzení nedoložila vůbec ničeho s výjimkou samotnou žalobkyní vypracovaného dokumentu o posouzení úvěruschopnosti. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila a sama se tak zbavila možnosti být poučena dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. k doplnění skutkových tvrzení k prověření úvěruschopnosti žalovaného a zejména k označení důkazů k jejich prokázání. Žalobkyně tak nedostála své povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a je nutné posoudit smlouvu o úvěru uzavřenou mezi žalobkyní a žalovanou jako absolutně neplatnou podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku.
17. Současně je zde dán i další důvod absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy dle ustanovení § 39 o. z., neboť ujednání o výši úroků je zjevně v rozporu s dobrými mravy. Dle judikatury Nejvyššího soudu je v rozporu s dobrými mravy zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí NS sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, sp. zn. 33 Odo 236/2005 či sp. zn. 26 Cdo 1587/2015). Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 lze připustit, že u půjčky na základě smluv uzavíraných mezi fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné finanční situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto – v závislosti na okolnostech konkrétního případu – nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Není možné však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem. Ujednání o takto vysokém úroku (hrubě odporujícímu dobrým mravům) je neplatné absolutně. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 je odporující dobrým mravům úrok téměř čtyřnásobně přesahující horní hranici obvyklé úrokové míry. S ohledem na výše citovanou judikaturu je dle soudu nutné ujednání o úroku 20 % p. m. (240 % p. a.) posoudit jako ujednání zjevně rozporné s dobrými mravy a smlouvu jako absolutně neplatnou.
18. Plnění poskytnuté žalovanému je pak třeba vypořádat podle § 2993 o. z., z titulu bezdůvodného obohacení jako plnění poskytnutá na základě neplatné smlouvy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 15 000 Kč. Žalovaný žalobkyně neuhradil dosud ničeho. Soud tedy zavázal žalovaného k úhradě poskytnuté jistiny ve výši 15 000 Kč. Pokud jde o příslušenství jistiny, soud postupoval v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu (viz rozsudek NS sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), která říká, že v případě vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle zásad bezdůvodného obohacení vzniká nárok na zákonné úroky z prodlení teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., ve splátkách po 750 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, a to s ohledem na to, že takto navržená výše splátek je zcela akceptovatelná a žalobkyně s ní vyslovila souhlas.
19. S ohledem na neplatnost celé smlouvy o úvěru pak žalobkyně nemá nárok na úhradu nákladů vymáhání. Dále rovněž nevznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny – odůvodnění viz bod 18. Soud proto žalobu v této části jako nedůvodnou zamítl.
20. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř., § 142a odst. 1 o. s. ř., když žalobkyně byla procesně prakticky plně úspěšným účastníkem (až nepatrnou část předmětu řízení) a přiznal ji plnou náhradu nákladů řízení ve výši 2 615 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif - dále jen „a. t.”, sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, podání žaloby), včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Podmínky § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. byly splněny, neboť řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř., ve splátkách po 250 Kč splatných vždy do každého 20. dne v měsíci, pod ztrátou výhody splátek, a to s ohledem na to, že takováto výše splátek je akceptovatelná a v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu.